Ráno...

Vzbudil ji zvuk neurvale otvíraných dveří a pak manželova věta, ať už vstává a jde něco dělat. Protestovala, že je sobota půl sedmé ráno a že by chtěla ještě malou chvilku spát. Raději však otevřela oči a smiřovala se s myšlenkou další pracovní soboty. Její život je jen o dřině, je pořád v běhu, nikde žádná láska ani něha, žádná pusa s přáním pěkného dne, žádné ranní milování. Je jí smutno ze života jaký vede, ale nemá sílu na změnu, tak tady leží a píše....stesky nebo pohádku ?