Premenstruační

Nálada na prd. Běžné starosti mě ubíjí, problémy řešitelné zdají se býti nad mé limity. Do toho nadrženost neskutečná. V práci mě irituje už jen pouhé zazvonění telefonu. Pár hlubokých nádechů před zvednutím a hovory vedu stylem "pamatuj, že miluješ svou výplatu". Přistihnu se, že úplně na drzovku očumuju kolegovi zadek a cestou na oběd zbožně koukám po širokých zádech dělníků na stavbě. Pakliže se říká, že chlapům hučí v kládě, pak mě pulzuje celá mušle.

Konečně padla. Rozhodnu se unavit na bazéně, aby mě ty roupy přešly. Hodina plavání bodla, vyčistí se hlava, srovnají myšlenky. Jen příště vynechat tu prokletou vířivku... Přímo pod mým démantem solidně funkční tryska a díky pupkatým staroušům po obou stranách nebylo kam uhnout. Tak ale vydržela jsem to, že jo, vstala by jen úplná kráva. (Dámy ví a pánům doporučuji občas své milé na ten bazén vzít.) Rozdělaná jak háravá fena, rozhodnu se vzít to domů svižným tempem oklikou, abych vychladla. Být nemorální coura bez špetky sebeúcty, zašukala bych si v ten okamžik s každým druhým mužem alespoň relativně přiměřeného věku, kterého po cestě potkávám. Trpím jako kůň.

Doma mě přepadne vlčí hlad, cpu se kyselicí zastudena přímo u linky, div že stačím dovřít lednici.Zajídám to tyčinkou Bounty. Ještě by to něco chtělo, ale mám přeci sebekázeň, takže nic. Jen kafe. Při jeho přípravě se na mě usměje konzerva tuňáka, a jsem jasná. Padá do mě na tři doby. Bože, já bych souložila, až bych řvala! Na moment dokonce zauvažuju, že bych pozvala svého bývalého na rychlý přátelský šuk. Několikrát si musím připomínat, že důvody, proč tady není byly - a bylo jich dost. Myslím sice z 99% spodkem, ale bojuju s tím a snažím se neztrácet kontrolu. Sežeru půl čokolády, po té rybě to chtělo něco sladkého. Za normální situace už bych dávno blila jako šakal. Do toho se ozývá kamarád, abych s ním vyrazila do ulic. Prý pokecáme a dáme pár piv..?!? Tak to teda v žádném případě, po jednom malém bych ho klidně ojela vprostřed náměstí pod lampami. To nemůžu dopustit. Vymlouvám se na virózu a slibuji sraz příští týden, kdy už budu pro okolí neškodná.

Před spaním si to cvičně párkrát udělám, co kdyby mi to náhodou odpomohlo. Úleva se nekoná, neb organismus nepřečůrám a chlapa nahradit nelze. Nakonec s náběhem na karpály, toužebně očekávajíc menstruaci (chci svoje křeče, zvracení a totální vyčerpání! sakra!), frustrovaná usínám.

Vzpomínka na období, kdy jsme o sobě s mým milovaným ještě neměli ani tucha.

Psáno s obrovskou láskou a vděčností za to, kolik měsíců mi od dob, co ho mám, pomohl přežít:)