vnoučata ďábelský vynález

O svém dědovi jsem vám psal, byl to vážený muž a nejlepší děda na světě, užili jsme si spolu strašně moc, tedy já s ním, nevím jak on se mnou . Podle toho jak na mne vždy lišácky mrk tak si myslím, že také. Ostatně byl jsem jasná propustka na fotbal v neděli, stačilo říct „vezmu pindíka na houpačky na hřiště“ no a bylo. Děda koukal na fotbal a pro mě byl velikej znalec, všechny hráče znal jménem s některými prohodil pár slov a se všemi pak zapíjel výhru nebo prohru po zápase. Určitě to byly nejlepší fotbalisti na světě, protože jak děda říkal, Fanda Jelínků má ránu jak když kopne kůň a když se trefí do kasy tak to trhá sítě. Jednou se u nás Fanda zastavil a povídá „co to máte za sportovce otče“ „To je tvůj nástupce Fando, posledně na treninku nakop merunu a ta ještě nespadla“ oba se smáli a já se styděl „čípak jsi, chlapče, „ optal se mě František, nezaváhal jsem ani chviličku a pravil „dědečkovej“
Dneska už jsem dědečkem a vyvádím se svýma princeznama, někdy je to náročné a často si na dědu vzpomenu, když jsem utahanej jako pes. Dá to spoustu práce nemladým kostem, musíme bruslit a jezdit na kole a zajít do muzea. Jednou jsem se přistihnul, jak stojím ve dveřích do pokoje a koukám jak jim chutná spánek, jak spokojeně oddychují a mě prolétlo hlavou „parchanťata zas dobíjíte baterky, to zas dostanu zahulit“ A přesto se rád zas a znovu vrhám do toho marného boje, kdy mne chtějí ztéci jako hradby středověkého sídla, nebo nejvyšší horu světa, jedna mi skáče po břiše a druhá je omotána kolem mé hlavy, pak si začnou závidět a tak si úlohy vymění. Miluju ty chvilky, kdy přijde ta starší z návštěvy Národního muzea a s očima na vrch hlavy mi vypráví jedno přes druhé. „Dědo a maj tam ten hrad co na něm holky bojovaly a víš co?“ „no to tedy nevím“ „my jsme měli prince a ten měl ten den umřít, ale mohl mít jedno přání a on se chtěl projet na svém koni a tak ho nechali jet a dědo ten kůň to přeskočil a tak ho zachránil“ chvilku se zarazí a pak dodá „ale ten koník pak stejně umřel“ Buďte potom smutní za utonulého koně v takové situaci, chudák Šemík kdyby to jen tušil.