Amatér na OMV?! Poznal mě?

V první řadě se pochválím. Já vím, samochvála smrdí, dost možná nejen ona, třeba i já, ale prostě se musím pochválit za ten název. Po drobné úpravě mi to vyšlo i co do počtu znaků. Je takový bulvární. Očekávám, že přitáhne čtenáře. Aneb, když mě nikdo nepochválí, musím sama. ;-) No k věci. Je neděle, dle předpovědi poslední hezká tento měsíc a tak jsem se rozhodla nebýt doma a někam vyrazit. Sedla jsem do auta a vyrazila vstříc novým dobrodružstvím. Aby ono dobrodružství nebylo stopování s kanystrem u silnice, vlastně bez kanystru, protože ten v autě nemám, musela jsem to vzít přes benzínku. Tak tedy přijedu ke stojanu, vystoupím, otevřu víčko a vrazím ho do díry až po koule. Vlastně ne ho, ale to - pistoli. A pistole nemá koule. Další chybka. Tak tedy vezmu pistoli a vrazím ji do díry až po tu plastovou koko... Ne, nebudu ve svých blozích sprostá. Fakt ne! Tak znovu, vezmu pistoli a vrazím ji do díry až po hrdlo. Tak se mi to líbí. Ještě bych mohla díru nahradit nádrží, aby jste si třeba nemysleli... Snad vás nic jiného nenapadlo. Nebo ano? Jako čistě hypoteticky, zase tak tlusté to není, to by asi šlo. Délka už by byla celkem výzva. Ale asi by smrděl řádně, ten můj otvor. Změnila jsem slovíčko jen proto, protože si vzpomínám, že mi češtinářka ve škole s oblibou škrtala opakující se slova, tak proto, nic v tom nehledejte. Ehm, i stojan může být dvojsmyslné slovo, že? Benzínka je divné místo. Tak tedy máme zasunuto, pokračuji. Účel je jasný, naplnit ji až po okraj. Pro pořádek, stále jsme u nádrže auta, cokoliv jiného v okolí asi půl metru od auta, do čeho by to šlo strčit, bych tím vážně naplnit po okraj nechtěla. Nabrala jsem prostě plnou, sebrala kartu z auta a šla platit. Vejdu do prodejny, kromě prodavače u pokladny nikde nikdo. "Dobrý den, trojku kartou," řeknu s úsměvem a svírám v ruce to nejcennější, co mám u sebe. Ne, nemačkám si prsa. Ani se neprstím. Robertek za desítky tisíc je taky špatná odpověď. Prostě držím onu platební kartu, kterou jdou vyčerpat veškeré mé úspory, poroto nejcennější. A jen mimochodem, ta karta je cennější, než mé prsa, protože tou kartou si mohu koupit prsa nové. I když těmi prsy bych možná dokázala získat nějakou kartu... No nic, popojedeme. Tak to tam ten klučina otráveně markuje a já se rozhlížím, co kde lítá. Venku nějaký vrabčák, vedle něj přiletěl pořádný dravec, ten by ulovil nejednu ubohou oběť. Při svém průzkumu mě zaujmou průhledné nádoby s různobarevnou tekutinou. Vybaví se mi hláška z auta, která se objeví při každém startování informující mě, že mám nízkou hladinu kapaliny v ostřikovačích nebo tak něco. Bleskově se otočím na prodavače. Na platebním terminále ještě není částka ani znak na přiložení, asi mám ještě šanci. "Ještě bych potřebovala tu vodu do ostřikovačů," povídám co nejodborněji. Koukne na mě a odpoví: "Dobrá, letní nebo zimní? 2 nebo 5 litrů?" "Hmm, tak asi letní a dva budou stačit," řeknu nerozhodně a kluk jde od pokladny do regálu. Asi jsem se měla obsloužit sama, ale když mě viděl, pochopil. Přemýšlela jsem, proč mi nabízel zimní, když je venku 30 čísel na nulou. Pak jsem vzpomínala, kdy jsem to kupovala naposledy, není to zase tak dávno. "Víte co, dejte mi raději to větší, já to tam liji nějak často," volám na něj. Vrátí malou lahvičku a přinese veliký kanystr. "Moc stříkáte, jo?" zeptá se mě. "Ano, mám to ráda," řeknu. Konečně jsem vyzvaná na přiložení karty. Zatímco mi penízky mizí z účtu, začnu přemýšlet, jestli to náhodou nebyl dvojsmysl. Zřejmě jsem vás teď pobavila, ale já opravdu ráda stříkám, jako v autě. Mě se to líbí, jak to stříká. Ježkovi voči, to už asi nevysvětlím... A krásně to voní. Kouknu na něj. Civí na mě a čeká, až vyjede účtenka. "Neznáme se odněkud?" zeptá se mě, když tiskárna začne vrčet. Pořádně si ho prohlédnu, ale nemyslím si, nijak povědomý mi není. "Myslím, že ne," řeknu a natáhnu ruku pro účtenku, co už je venku. Podá mi ji. Nedá mu to a zatímco si kartu schovávám do kapsy i s účtenkou, zeptá se: "Jste mi hrozně povědomá. Já vám to naplním, chcete?" Vytřeštím na něj oči, co tím myslí? To mě chce tady naplnit? Jako fakt? Jsem docela ráda, že jsem neudělala hysterický výstup a zpozorovala jeho ruku na kanystru. Nechtěla jsem to tam lít teď a tady. Možná bych to zvládla, ale raději bych to nechala na někom jiném v klidu doma. Nicméně proč ne, alespoň můžu celou cestu pořádně stříkat, tak jsem souhlasila. Šel se mnou k auta. Odemkla jsem, on si otevřel kapotu, na kanystr namontoval nějakou nálevku a začal to někam do auta lít. Stoupla jsem vedle něj a koukala. "Neznáme se třeba z internetu? Nemáte Tinder nebo Badoo?" pokračuje. "Ne, nemám," odpovím a už se ani nesnažím vzpomenou, protože mi opravdu nikoho nepřipomíná. A teď mi cvakli Amatéři. Tý jo, že by místní uživatel, nějaký ctitel? Já tu obličej nikde nemám, neposílám ho právě z tohoto důvodu. Že by mě poznal podle těla? To je blbost. "Já vám vážně nepřijdu povědomý?" táže se, když je většina obsahu v autě. "Vážně ne," odpovím už dost možná s děsem v očích. Snažím se vybavit si fotky a videa tady, jestli nemám třeba stejné oblečení. Neměla jsem, což jsem si i teď ověřila. Najednou mi nebylo do řeči a to jsem obvykle docela společenská. Z trubky vyletí kopa pěny. "Už má dost," řekne kluk. V kanystru ještě trochu zbývá. Vejrám na to, jako by se mi vystříkalo auto. Naladěná na Amatéry mám divná přirovnání, uznávám. Zavře víčka a zavře i kapotu. Zbytek tekutého moku vonící po meruňkách odkládám do kufru. A protože jsem koza zvědavá, dvojnásobná koza zvědavá, začnu dumat, jak se ho zeptat, zda není zdejší. "A vy teda máte inzeráty na seznamkách?" obnovím konverzaci. "No, to ne, jen občas Tinder a Badoo, tam ale moc nechodím. Vy něco máte, vy hledáte?" řekne. Dojde mi, že jsem mu vlastně dala šanci, naději, což jsem úplně nechtěla. "Já? Ne. Na shledanou," řeknu a raději bleskově sednu do auta. "Tak nashle," řekne a odejde zpět k pokladně. Když odjíždím od stojanu, ještě na sebe zamáváme. Co myslíte, byl to místňák? Mohl mě z toho, co tu mám, poznat? Já vážně nevím, ale jestli to byl někdo odsud a poznal se v této situaci, tak mám vzkaz: "Moc děkuji za naplnění, stříkala jsem celou cestu, bylo to fajn, jen si to vše, prosím, nech pro sebe. Dík"