Jak si tak jezdím od města k městu,pozoruji,že jsme snad nejzamračenější národ.Je jedno jaká je denní doba,roční období,počasí nebo politická situace.Většina lidí se prostě mračí.Naopak já se pořád směju.Někomu to může připadat zvláštní ale já žiju rád.Občas tím někoho nakazím,třeba slečnu/paní kterou jsem dnes ráno pustil na přechodu.Úsměv jí slušel mnohem víc než vážná tvář a já věděl že můj den bude hnedle lepší.Vnímám to tak jen já nebo i někdo další??
0 seguidores
Já si zpívám a tančím, ale jenom uvnitř ve svém srdci. Když si takhle vyšlapuju po ulici zahloubán do důležitých myšlenek, tak podle neověřených výpovědí svědků mám co se odborně nazývá "resting bitch face".
@-zkuseny-panic-
no snad se nemračíš? 
Zrovna tebe bych tipla na muže který se neustále decentně usmívá, místy si i hvízdá 
Já s písničkou jdu jako ptáček,
tralalala, lalalala lá 
Přesně tak to je. Díky že v tom nejsem sám ;)
Jojo, něco na tom je...Ale mám tu zkušenost, že když se usměješ první, zpětná vazba je ve většině případů podobná. Protože se nerada dívám na nakvašený obličeje, sama se tak nechci tvářit. Ne, žádný americký záření...úplně stačí normální milý úsměv..a dějou se věci;-)
Jo přesně 
Já bych tyhlety policajty, co každýho lustrujou, jestli se vždy a za všech okolností tváří podle normy, zpráskal bičem.
Budu na to myslet až potkám smějící se osobu :)
Potkej mě, já se taky směju furt. :-)))
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing.