Vzpomínky na setkání

Sedím si tak večer doma, všude klid, tak jen upíjím víno a vzpomínám. Třeba na některé pokusy o schůzky s amatéry a amatérkami. Například jak na schůzku ještě s mojí expřítelkyní v Galerii Butovice dorazil místo pětadvacetileté holčiny cca padesátiletý, silně obézní chlapík. A korunu tomu nasadil svým vysvětlováním, jak se mu skvěle podařilo za pětikilo ukecat svou sousedku, aby při ověřovacím hovoru zahrála mladou holku jdoucí na rande. Ve finále se ještě cítil dotčený, že jsme si to nerozmysleli. Nebo jak za námi na chatu místo dvacetiletého atleta dorazil čtyřicetiletý pivní skaut. V tu dobu mé tehdejší přítelkyni bylo 18 let, chtěla si užít sendvič s atletem a tohle nějak nemohla celý víkend rozdýchat. Jindy zase místo kočičky z fotky dorazila paní, která by mohla být její maminkou s tím, že se bude aspoň koukat. O těch, co nedorazili, nemá smysl psát. Je to sbírka autonehod, technických problémů vozidel, nečekaných služebních cest, narychlo přehozených směn, rychlých onemocnění, úmrtí v rodině, ukradených telefonů, atd... Poslední neuskutečněné setkání bylo domluvené s ověřeným mladým klukem, který stejně jako ostatní neměl koule na reálné setkání. Ale aspoň to deset minut předem přiznal. Sice už jsme byli na cestě trvající 30 minut, ale i tak posun k lepšímu. A jak jste na tom vy? Tedy mimo žen, tam předpokládám jiný průběh.