Prosím o pomoc...

‌Zoufalá chvíle, vyžaduje tuto zoufalou situaci. Ačkoliv si myslím, že v dnešní době už nikdo takový není, přesto s stydem v duši a slzou v očích zkusím tuhle již poslední mou naději k normálnímu životu. Každý má svůj příběh, a svou situaci proč je kde je a v jakých žije podmínkách, či jaké je situaci. . Ze začátku, vás chci informovat, nejsem člověk ze sociálně slabší rodiny či nepracujicí pobuda, který se jen valí na gauči a čeká že nějak bude. Mám svou rodinu, tím myslím své dvě děti kočku a psa. Otec utekl za hranice, kde a jak žije vůbec nevíme. Nejde do hledat, alimenty mu nikdy nebyly přiznány. V dnešní době je těžké vyjít z toho ničeho, čím nám pomáhá stát. Jen nájem činí víc, než 70% dávky pomoci. Už několik let, žiju v dluzích, které se již pohybují na několika desítek tisíc korun. Proč? Hlavním důvodem, je moje velká fantazie a důvěryhodnost. V 17 letech, to začalo jako u většině případů půjčkou. Studující člověk už má nárok i na větší částku, to vše se odvíjí od různých podmínek. Bohužel pro mě, všechny kritéria jsem splňovala a takovou půjčku bezhlavě vyřídila. Jenže po splácení přišla větší nabídka, a čím jsem byla starší tím mé nabídky byli větší a větší. V konečné fázi jsem v 18letech, splácela půjčku ve výši 70tisic korun. Přišlo na svět druhé dítě, a já měla pořád hlavu tak nějak v oblacích. S přítelem, jsme chtěli auto a vycházeli z toho, že to zvládneme.. Přišla další půjčka. A sní i velké pády. Přítel přišel o práci a než jsme se nadáli, neměli jsme co jíst, a žili opravdu jen pro splátky na naše půjčky. Úroky rostli a sním i náš stres a smůla. Bylo nezbytné, zajistit potraviny a základní věci pro děti, čili jsme ubírali z částky na splátkách, pro chod domácnosti. Pár měsíců jsme opravdu žili jen z minimálního příjmu potravin. Co se týče děti, byly vždy na prvním místě. Zhruba po 2-3 měsících, kdy měl přítel opět práci, tedy příjem jsme začali splácet splátky, které jsme z tíživé finanční situace museli odložit nebo li snížit na minimum. Chvíli to vypadalo, že opět budeme žít jako lidé, kdežto přišlo to, co nám úplně změnilo život.. Auto potřebovalo více financí, než celá jeho koupě, takže jsme ho byli nuceni prodat za minimální částku. . Po prodeji jsme peníze ihned vložili do potřebných spotřebičů. (pračka, sporák), jelikož ty naše předchozí k vzhledem svému věku doslouzili. Tam začaly různé nepříjemnosti, v práci se nedařilo, výplatní páska se hemžila samými chyby a ztrátou v korunách. Byli jsme tak ve stresu, že jsme se Bali, že takhle za chvíli nebudeme mít anj střechu nad hlavou. Táta dvou prcku, to neustál, a beze slova zmizel. Najednou to bylo v takové situaci, že si to člověk, který to nezažije, nedokáže ani představit. Byla jsem na všechno sama. Dvě malé děti, pes kočka a já. Z rodičovského příspěvku, to samozřejmě nešlo a tak jsem docházela do práce. Až do dne, kdy malý onemocněl a já musela být par týdnu doma. Po návratu do práce, jsem byla propuštěna. Sama s dětmi, bez příjmu. Úroky rostli, a mě nezbylo nic, než lepit půjčku půjčkou. V jednu chvíli jsem se bála, že nebudu mít dostatek peněz na to, abych zabezpečila děti, a tak jsem si našla dvě práce. (brigády) své děti jsem skoro neviděla, ale uvědomovala jsem si, jak rostou. Nejvic mě bolelo, když jsem si uvědomila, že přicházím o to nejkrásnější co v životě máme. Každá máma přece si přeje, jen vidět své děti vyrůstat a delat pokroky. Čas běžel a já pořád nestačila na to všechno hradit, a splácet. Nikdo mě před podvodníky nevaroval, ale kdybych jen tušila jak to dopadne, ne půjčila bych si ani perník. Ted uz par let, kdy se ze sto tisíc vyklubalo deště, Žiju od výplaty k výplatě. Denne se bojím, že jednou mi exekuce vezme víc, než jen domácí spotřebiče. Kdybych neměla děti, nemela bych ani odvahu se někde prosit či takto ponižit ale nechci si ani představit, že to jednou dolehne i na ně a budou se muset koupat v naší nerozvaznosti. Prosím o pomoc, nezvládnu to takhle udržovat dále, uroky pořád rostou, nikdy se to nezastaví, všechno mi přijde dražší a dražší. Kluci potřebuji víc a víc věcí. Dala bych život za to, aby nemuseli žít takhle. Já si za to můžu sama, ale oni si tohle nezaslouží. Jsou tak hodní a chápáví, a já se hroutím vždy když by měli něco dostat, nebo když jim vidím na očích že by chtěli, třeba jen jet na výlet ze školou, ale já si to nemůžu dovolit. Tolik to bolí, když mi muj 5 lety syn řekne, až budu mit penízky a budu pracovat všechny ti je dám maminko, abys nemusela být porad v práci a byla s nami doma. Nebo když mi jen. Říká, ja to nepotřebuji maminko,... to nevadí že nepojedu,.. A tak dal... Trpím za své rozhodnutí, ale proč musí trpet i oni. Zkoušela jsem mnoho cest, ale žádná mě neprivede k tomu, abych otocila situaci. Za 7let, až budu mit splacene, co mam už mé děti budou nekde jinde, a me nezbývá nic víc než koukat se, jak jim odepiram to, co by v dětství chybět nemělo. Bojím se hrozně, papiry se množí a den co den, rok co rok se nic nemění. Prosim vás, jestli je tu nějaký dobrý člověk, který by mohl pomoci, který by mohl zachránit život mých děti a pomoci nám. Uvědomuji si, chyby ale nečekala jsem takovou daň. Jsem schopná, splácet po zbytek života několik tisíc. Jestli existuje nekdo takový, do smrti budu závazana. I kdybych měla do konce života být otrokem, udelam to, dám všechno za to abych viděla své děti šťastné, aby měli takový život jaký si zaslouží, jaký by mělo mot každé dítě.. Jako malá jsem chtěla pomáhat lidem, to jsem netušila, že jednlu budu ja ta kdo potřebuje pomoct. A uz vůbec ne, takhle brzo. Nechci miliony, chci zaplatit ty půjčky a dluhy a nájmu abych mohla vidět své děti normálně vyrůstat. Prosím.. Staci je poznat a sami usoudite, že oni si to opravdu zaslouží. Pro někoho je sto tisíc hodně, pro neloho moc a někomu to může doslova zničit život.. Chtěla bych tímto zároveň varovat, každého mladého člověka.... Ne vše, se da čekat a me vše je tak, jak o tom sníme.