Dnešní svět

Nejsem sice nejstarší, ale každý z nás má svůj názor a pocity, to nám nikdo nevezme a jelikož jsme každý jiný, tak jsem rád, když si člověk může přečíst spoustu vyjádření, názorů a pocitů druhých.

Znáte ten pocit, kdy neustále myslíte jen na fyzickou stránku a nedokážete pocítit někdy i tu druhou tu duševní ?

Už od doby, kdy jsem měl jsem první sex, tak mi do hlavy nikdy nedošla nejaka emocionální zpráva ( typu:"Hej magore s touto dívkou chci žít, poněvadž k ní něco cítím." ). Dlouhá léta to tak bylo furt až do nynějška. Nedokážu cítit k nikomu žádnou lásku nebo nějaké hezké pouto. I přesto, že zažívám s dotyčnou osobou hezké chvilky, tím myslím výlety a plno jiného ne jen sexu. Avšak nutno podotknout nikdy jsem natáhl sexuální život s více než jednou osobou krom experimentů jako je například trojka. Takže se nepovažuji za kurevníka.

Ovšem situace byla vždy stejná. Postelí mi prošlo hodně dívek, ale vždy stejný výsledek po pár dnech či týdnech mě to přestalo bavit a necítil jsem tam nic víc a ani žádné souznění nebo radost a pocit energie. Jak je to možné? Jsem z kamene ? Je ve mě tolik chyb? Přitom jsem kreativní a extrovertní osoba, která srší nápady. Přesto vždy vyhasnu jak svíčka z Ikei.

Lásku jsem pocítil, až ke svému synovi, pochopitelně je to jiný druh lásky než k ženě. Jsem sice svobodný tatínek, ale má otázka nebo myšlenka zní jestli je možné při takovém životním stylu vůbec poznat lásku k ženě? Byť jsou to nejkrásnější stvoření na tomto světě ? Je možné, že mám ucpaný emocionální tok ? Nebo strach ?

Lásku a mír všem 💕