Jarmila 2

Ahoj, já jsem Jarmila, bylo mi třicet a mám krizi středního doletu. Už jsem psala, že chráním přírodu. Což o to, minule jsem měla docela ohlasy. Ohlas jako ohlas. Tuhle jsme se připoutaly k autobusu MHD, ale ten řidič nás normálně nakopnul. Vlastně nás nakopnul každý, kdo šel kolem, tak jsme se zase honem odpoutaly :(. Ale to jsou prostě podřadný druh nechápavců.

Přesně takoví, kteří nám nalezli do projektu 100% recyklace moči v místní škole. Speciální záchody a čistička s recyklátorem nás vyšla na hezkých pár miliónů (no nás ne, když to bylo z grantu), což se někomu zdálo moc drahé.

A vlastně se někomu náš nápad nezdál vůbec, hlavně kuchařkám v tamní jídelně, ale když to mohou tak dělat na vesmirné stanici, proč ne my. Sice ta čistička má ještě nějaké mouchy, třeba, že už filtruje na 90% místo 99,999%, ale na pití a umývání rukou to je nezávadné.

Původně to měla být jen užitková voda, ale dá se to pít. Sice si dost lidí stěžovalo na divnou příchuť vody, ale to je asi těmi 10% netěsností. Dále platíme firmám, aby v létě vypínali klimatizaci, protože taková věc spotřebuje spoustu energie. Máme na to další dotaci, protože je to super nápad. Už se nám takto podařilo odklimatizovat jedno velké obchodní centrum. Kam ovšem nakupovat nechodím, protože je tam moc horko, ale pro dobrou věc.

Ekologie je docela dřina, tomu byste něvěřili. Chodily jsme na místa, kde bylo dost souložících dvojic. Vlastně jsme tam nahnaly dobrovolníky, já nějaké šprcky sbírat nehodlám. "Do plastu?" Zeptal se mně kdosi. "Já nevím, asi jo, když je to z latexu" Mávla jsem rukou. Pan Harda byl ve svém živlu a málokdo uměl napíchnout odpadky na tyčku, jako on. To, že je Harda hovado jsem zjistila, když jsem zaslechla z křoví "Huh, huh, huuuuh!". "Hardon, hem husel, hyš he hak hekně!" Řekl mi na vysvětlenou, a já ho radši nechala, protože v druhé ruce držel tu tyčku.