Pondělní chvilka lidové poezie

Nechte si chvíli hrát v uších melodii Nezacházej slunce... ... ... ... ... a jestli na toho zpěváka se smutným jménem nedáte dopustit, radši přestaňte číst. Varoval jsem vás.

Slýchám teď nějak víc folkové kapely. A znáte to Platónovo podobenství o jeskyni, kde lidé vidí jenom nejasné stíny skutečných věcí? Já jsem byl osvícen světlem poznání a odhalil jsem když ne pravý původní, tak přinejmenším tematicky vhodnější text zmíněné lidové písně:

Nezarážej prudce, nezarážej ještě, já mám potěšení, když to děláš měkce, já mám potěšení, když nedřeš jak v děvce.

Já mám potěšení, mezi hory doly, žádnej neuvěří, co je mezi námi, žádná neuvěří, co mezi nohami.

Mezi námi dvouma láska nejstálejší, a ta musí trvat do smrti nejdelší, on musí vytrvat s tou tyčí nejdelší.

Mrdej lásko mrdej, nepřestávej prcat, až budou skřivánci o půlnoci zpívat, až budou ti ptáci po půlnoci stříkat.

Modráci stříkali, můj milý nepřišel, on asi zapomněl, nebo za jinou šel on asi zapomněl, za kterou zrovna šel?

Nezapomněl na mě, rodina mu brání, škoda naší lásky, mého polykání, škoda naší lásky, škoda milování.