Padá(nahá)hvězda,něco si přej

Mohla by to být pěkná povídka, ale je to vlastně jen pro někoho nudná skutečnost. Jen dokud je to čerstvé, mám potřebu a chuť podělit se o tu výjimečnou atmosféru, kterou jsem před chvílí zažil.

Když jsem dnes večer vyrazil pozorovat perseidy, neměl jsem žádné zvláštní úmysly. Vlastně jsem si jen chtěl zavzpomínat na mladí, kdy jsme pod širákem uprostřed lesů počítali v desítkách padajících "hvězd", zatímco v posledních letech bylo štěstí z osvětleného města zahlédnout víc než jednu či dvě.

Výjimečně jsem měl odpoledne i večer volno, zbytek rodiny na dovolené, tak jsem nikým nerušený nafotil jednu novou galerku v bazénu, abych oživil šance na rozumnou odpověď na inzerát. Zveřejnit, navečeřet a už balím spacák a vyrážím do lesů pod Železnými horami. Prochozené je mám i za dne, tak rychle dojdu na palouk, spíš louku u cesty, kde stromy po obvodu cloní světlo z okolních obcí. Zaposlouchám se do ticha, které uklidňuje mysl i duši. Roztáhl jsem spacák, lehl si na záda a pozoroval noční oblohu, kde se uprostřed rýsovala mléčná dráha, obklopená nerozbitným kaleidoskopem barevných hvězd a souhvězdí, jejichž názvy buď umíte nazpaměť (a sbalili jste na to nejspíš tunu holek), nebo si je vesele domýšlite a v duchu tvoříte stále nové (a nikoho na to nesbalíte jako já). A mezi těmi tečkami vyšívaji nevyzpytatelné vzory zrnka čehosi, která hoří v atmosfere a tím nám poskytují podivuhodnou podívanou.

Staré báje a pověsti praví, že když uvidíme padat hvězdu, máme si potichu něco přát... No přál jsem si spoustu věcí už dřív, tak jsem se teď jenom kochal a užíval si pocit sounáležitosti s přírodou. Ani nevím proč, ale v krásné teplé noci jsem se svlékl donaha, natáhl se na záda a nechal se unášet tou vesmírnou podívanou. Byl to takový... osvobozující pocit, umocněný tichem a okolnostmi, těžko to popsat. Někdy se cítím fajn, nabitý energii, když se projdu v pěkné přírodě, ale tahle hodinka pozorování hvězd nahradila týden meditací a 10 takových procházek.

Nikdy jsem nebyl moc na duchovní zážitky, a proto mne dost překvapilo, jak na mne náhlý impuls zapůsobil. Zkuste to taky, třeba vám to otevře nějakou novou cestu, utřídíte si myšlenky nebo si potom jen řeknete kašlu na to, je zima, jdu do peřin. Holt to každý máme jinak.