ČAS NEZASTAVÍŠ

Čas běží jako bláznivý, rok je čím dál kratší, dny se řítí kolem nás rychlostí světla a všichni stárnem. Už nikdy nebude první pusa, první JEHO dotek. Tak podivně nesměle chvějící se dotek na mém ňadru přes svetr, nikdy nebude POPRVÉ. Smutná zoufalost z konstatování faktu. Kdo v našem věku zažije ještě to lechtivé vzrušení při hře na fanty na lyžařském kurzu, kdo ucítí rozpálené dlaně spolužáka na studem rozklepaném těle, kterého si sama vylosuješ při hře FLAŠKA? Ta tajemná rozechvělost okamžiku, kdy poprvé uzříš stopořený penis protože jsi tam TY. Přesto život není nuda. Miluji a jsem milována. Jsem vlastně i spokojená, ale čas nezastavíš i kdyby ses rozkrájel. Arozkrájet se nechci. Chci ještě pocítit rozpaky, touhu, chci pocítit strach z chtěného neznáma. Miláček mne dokáže stále překvapovat, ale jen snad četností, něhou a taky občas místem, ale nikdy už nezažiju to POPRVÉ. Čas běží jako bláznivý, řítí se kolem nás rychlostí světla a já stárnu.