Seznamky prej (ne)jsou útulek

Ale já jim nevěřím, takže pro sichr:

Ahoj, já jsem Neřízená Střela typu země-žena, nechceš si mě (po)hladit? Všichni mě přehlížejí, jsou na mě zlí a nechtějí se dělit o deku, jako kdybych měl nějakou prašivinu, kňůůůůů. P.S.: Umím vděčně vrtět ocáskem.

Pokud jsi z toho celá vlhká, ani tenhle blog nedočítej a hned piš zprávu.

Třesu se strachem jako ratlík, že by tato nabídka kvalitního sexu v inzerátech zapadla, takže dávám šanci i vám blogerkám. Bezezbytku se ztotožňuji s rolí spráskaného psa a vyznávám motto, že soucit je zdarma. Dámy, slečky, holky, apeluji na vás, nenechte toto neodolatelné volání přírody spadnout do nepřijatejch hovorů, prosím.

Odmítám se smířit s krutou myšlenkou, že když přijde na adopci chlapa, tak jsou útrpný paničky se spasitelským komplexem úzkoprofilové zboží. Bohužel musím uznat, že kňourání, dělání psích očí a ukázování bříška funguje těm prokletejm štěňátkům mnohem líp. Ale musím se kategoricky vymezit vůčí hloupejm a jedovatejm řečem, že když je na stopě dobrej loveckej pes, tak nesmí kňučet, aby nevyplašil kořist.

Mám svůj věk a nebudu se učit nový kousky a stejně tak tu nejsem proto, abych dělal nějakou psinu. Na to nemám ani pomyšlení, protože i když mě doma nemají vůbec rádi, tak mě držej na zatraceně krátkým vodítku. Nemám proto moc času, ale kočku (jeden moudrý muž řekl: „Víte, co je to pussy?“) ještě prohnat dokážu.

Takže, milé kočky, hodilo by se vám to vždycky hoďku večer, když mě vystrčí vyvětrat do psího počasí na zahradu? Jo, a abych nezapomněl, mám krásnej klacek, o kterej se klidně podělím. Takovej jste jistojistě neviděly v žádným ze svejch devíti životů!