Fantazie, co tě nenechají spát

Občas se sám sobě divím, co se mi honí hlavou. Ne že bych si na něco hrál – prostě jsem takovej. Mám rád sport, gym, pohyb… ale ještě víc mě fascinuje ta energie, která kolem toho vzniká. Ten pocit těla, potu, síly a vůně. Energie z čerstvého tréninku mě dokáže rozpálit – naplňuje mysl i tělo. Někdy se přistihnu, jak si představuju, že po tréninku klečím mezi něčíma stehny – ať už mužskými, nebo ženskými – a dávám jim dlouhé, hluboké potěšení, až úplně ztratí řeč. Baví mě být tím, kdo rozdává rozkoš, kdo umí probudit touhu a napětí. Miluju ten okamžik v puse, kdy se vše zlomí mezi čekáním, touhou a konečným uvolněním. Láká mě to zkoušet s klukem, i když nemám moc zkušeností. Vzrušuje mě představa, že si s někým vybuduju důvěru, kamarádství – a pak jednou zhasneme světlo a jen si to rozdáme tak, jak to zrovna přijde. Bez scénáře. Někdy jemně, jindy bez varování. Ale moje fantazie nekončí u kluků. Mám i druhou stránku. Takovou… klidnější na povrchu, ale o to temnější v hloubce. Přitahuje mě ženské tělo – nejen fyzicky, ale i tím, co všechno snese. Baví mě myšlenka svázané holky. Ne jako dekorace, ale jako odevzdané bytosti, která ví, že se může pustit, protože ji povedu. Shibari mě fascinuje. Není to jen o provazech – je to o důvěře. O tom, jak ji pomalu omotávám, smyčku po smyčce, tahám lano po kůži a sleduju, jak se její dech zrychluje. Miluju moment, kdy se začíná propínat – kdy ji lano nutí otevřít stehna, zaklonit hlavu, nastavit se. Její tělo napjaté, poddajné. Je v tom krása i dominance. Hrát si s ní. Sahat jí do míst, kam už si sama nemůže. Dráždit ji, ale nedat jí uvolnění. Těšit se z toho, že mě prosí – někdy potichu, někdy zoufale. A já rozhoduju, kdy, jak, kde. Možná jí zavážu oči. Možná jí do pusy nacpu její vlastní kalhotky. Nebo… A ty si s ní hraješ tak dlouho, až se celá třese a prosí očima, ať už ji konečně uděláš. Ale ty ji necháš čekat. Chceš, aby tě prosila víc. Je něco lepšího než to napětí těsně před tím?