SEX pod korunami touhy

Byl parný letní den, kdy slunce pálilo až do morku kostí. Vyrazil jsem na túru do lesů za městem, abych si pročistil hlavu. Místo, kam jsem mířil, jsem znal dobře, taková malá mýtinka, skrytá za houštím, kde obvykle nebýval ani živáček. Chtěl jsem být chvíli sám. Ale osud měl jiné plány.

Když jsem dorazil na místo, slyšel jsem šustění. Instinktivně jsem ztuhl, ale z houští se objevila ona. Krásná žena, v lehkých šatech, bosá. Usmála se na mě, jako bychom se znali celý život. "Taky sis přišel odpočinout od světa?" zeptala se.

Jen jsem přikývl. Její hlas byl sametový a naprosto mě odzbrojil. Sedli jsme si vedle sebe do trávy a během několika minut jsme se zasmáli víc než za poslední týdny. Vzduch byl nabitý napětím. Její noha se lehce dotkla té mojí. A já cítil, jak mi buší srdce.

„Víš, že je tady úplně ticho?“ zašeptala. „Nikdo tu není... a stejně to všechno slyšíme, cítíme.“

A pak to přišlo. Políbila mě. Nebyla v tom žádná nejistota, žádné váhání. Byla v tom hladová touha.

Povalil jsem ji do trávy, slunce se jí odráželo ve vlasech. Její šaty se jí svezly po těle jako voda. Její kůže byla horká, hladká, hebká. Líbali jsme se tak, jako by se měl svět zítra zhroutit.

Klekla si přede mě, pomalu mi rozepnula kalhoty, a její rty se mě dotkly s něžností, která se okamžitě změnila ve vášnivou hru. Zavřel jsem oči a nechal ji vést. Věděla přesně, co dělá. Každý pohyb byl jako vlna, která se mě valila a rozpalovala mě do běla.

Pak jsem ji jemně přiměl lehnout zpět do trávy. Roztáhla nohy s tou nejpřirozenější ladností, jako by věděla, že k ní patřím. Vsoukal jsem se do ní pomalu, až na doraz. Zasténala. S každým přírazem se její sténání měnilo v rytmus lesa, rychlejší, hlasitější, až ztrácela dech.

Milovali jsme se divoce i něžně, jako by nám těla mluvila beze slov. Když jsme oba vyvrcholili, téměř zároveň, byl to výbuch vášně, který se rozléhal mezi stromy jako ozvěna.

Zůstali jsme ležet v trávě, zadýchaní, zpocení, ale naplnění. Oba jsme věděli, že tenhle moment patří jen nám. A že na tenhle den, v samotném srdci lesa, nikdy nezapomeneme.