Hedvábně hladká nebo divoce..?

Sedím na okraji vany, stále trochu vlhká od sprchy, a rukou přejíždím po spodním břiše: na jedné straně hladká kůže, kterou jsem právě oholila žiletkou, a na druhé jemné peříčko, které jsem nechala růst bez zásahu. Na holé straně cítím napětí kůže, lehké mravenčení, které mě nutí přitáhnout si nohy k tělu vím, že až se mě partner dotkne, klouzat mu tam budou prsty jako po skleněné ploše, bez překážek a se vzrušujícím pocitem křehkosti. Na druhé straně je divokost, která každý pohyb dokáže proměnit v malou zkoušku když pramen vlasu zachytím mezi nehty, cítím, jak mě to rozpálí víc než jakákoli představa. Když se připravuji na vášnivou noc, žiletku nešetřím, krémová pěna, ostrá čepel a několik rychlých tahů pak jemně osuším a namažu olejem s vanilkou. Ten kontrast mezi chladným kovem a teplou pokožkou mi zvyšuje tep, protože vím, že za chvíli se dotyky rozpálí a já budu mít čisté plátno připravené na kreslení touhy. V posteli mi hladkost dává kontrolu: sama rozhodnu, kam a jak rychle se dostane jeho jazyk, jak moc se můžeme ponořit do dlouhého předehry bez nechtěného zachycení. Na druhou stranu, když chci nechat přirozenost volně dýchat, stačí mi lehký trim zastřihnu chloupky na pár milimetrů a nechám je být. Když si partner lehne nade mnou, každý pramen mu nabídne odpor, měkkou bariéru, kterou postupně překonává prsty, rty i jazykem. Ten pocit objevování, když se snaží najít cestu skrz hustší porost, dokáže vzbudit zvířecí touhu, která překoná jakýkoli hladký zážitek. Nakonec je to otázka nálady a chuti jednou chci čistotu a dokonalou hladkost, jindy volnost a nezkrotnost. A vy? Když se rozhodujete, dáváte přednost ostrosti žiletky, nebo raději zakoušíte ten lehký odpor přírody? Přidejte se k diskuzi a napište, co vás víc rozpálí.