Smích léčí

Včera jsem byl na schůzce s jednou dámou tady z amatérů, ona ví, a musím říct, že to byla jedna z nejmilejších událostí za hodně dlouhou dobu. Už to, že se nelekla a okamžitě neutekla, když mně uviděla, bylo bezva, ale sotva jsme se dali do hovoru, tak jsem se začal pomalu, ale jistě, vznášet na vlnách pohody. Poslouchám ji a říkám si „ty vole, ta má ale prořízlou pusu, toho musíš využít a nedrž tu svou klapačku na uzdě.“😊 Poznání druhé, „kecá jí to pěkně nahlas a nekouká kolem, jestli to někomu vadí, tak ať ostatní čumí nebo ať si políbí zádel.“😊 No a konečně to hlavní, „Já se chechtám jako blázen a ona se taky pořádně směje, a to meleme oba hrozný kraviny.“😊 Prostě, tak úžasně od srdce a intenzivně jsem se nesmál strašlivě dlouhou dobu! Až pode mnou málem praskla židle😊 Dokonce jsem rozesmál i já ji a její smích byl jako fontána šklebů😊 Probrali jsme všechno možné, od kapajících trubek až po berana na nákupu😊 Minulost, současnost, všechno jedno, hlavně žádná vážnost! To bylo tak osvěžující. Bylo nám jedno i to, že na nápojový lístek bychom si museli vzít lupu a obsluha dělala všechno možné jen ne obsluhovala. Pak jsme si dali výživnou procházku, při níž jsme probrali taky naše zchátralé tělesné schránky a se smíchem došly k tomu, že už vlastně ve světě živých nemáme co dělat😊 Když jsme se v blízkosti jejího domu loučili, tak jsem se na mapě musel podívat, kde to vlastně jsem, protože během chůze jsem to nevnímal, jak mi bylo fajn. Cestou domů jsem uvažoval, co příště podnikneme, pokud si mně nezablokuje ve zprávách😊 Ještě při usínání jsem se usmíval nad historkami, které mi vyprávěla. No a dneska mně bolí tváře z toho včerejšího návalu smíchu, za což jsem moc rád. Milé amatérky a milí amatéři, smějte se, chechtejte se, tlemte se, usmívejte se, šklebte se, hlavně se neberte vážně. Bude vám lépe! 😊