Z mého života III

Jak plynul čas, začali jsme spolu plánovat společné bydlení a budoucnost. Vše jsme malovali v růžových barvách. Naplánovali jsme si krásnou budoucnost. Bydlení jsme neřešili. Měl jsem opravený vlastní domek po babičce, ona pronajatý byt v Hranicích. Bylo jasno, přestěhuje se do Brna. Se svým vzděláním neměla o dobrou práci nouzi. Co si budeme nalhávat, pro chlapa, když se k němu má přistěhovat jeho přítelkyně se změní život úplně naruby. Ženský element se začínal projevovat i v mé domácnosti. Vázičky, kytičky, obrázky a jiné zkrášlující bytové doplňky začaly zvelebovat můj dům. Musím uznat, měla vkus. Také pomalu, ale jistě začala moje převýchova ze svobodného a svobodomyslného chlapa v chlapa v domácnosti. Klasická salámová metoda. Tím si projde snad každý chlap, který začíná sdílet společnou domácnost se ženou. Než jsem stačil pochopit do čeho se řítím, tak vše začala řídit Hanka. Jelikož jsem stále byl zamilovaný až po uši, tak mi to nedocházelo, jak jsem se téměř přes noc stal domácím kutilem, zahradníkem, zedníkem, malířem... Je pravdou, že dům se začal postupně proměňovat ve velmi útulné místo k bydlení. Už to nebyl jen ten dům, kam jsem se chodil vyspat a občas pokosit trávu. Už u mě nebyly mejdany a jiné podobné akce. Prostě to nešlo a to tam ještě nebyla nastěhovaná! Moc jsem se na to naše společné bydlení těšil. Každé ráno se probouzet vedle této krásné ženy. Jak to tak v životě chodí, něco si naplánujete a ten nahoře se směje. Za všechno se platí a já měl začít platit. Nastoupila k nám do práce nová kolegyně na pozici asistentky. Nebyla nijak zvlášť hezká, ale škaredá nebyla. Taková klasická tuctovka, která, kdyby se o sebe uměla lépe postarat tak je z ní moc hezká holka. S touto novou kolegyní jsme se začali kamarádit více než je zdrávo. Společné kávičky, ranní cigaretky a nekonečné rozhovory vyústili v návštěvu této kolegyně u mě doma. Z mé strany to bylo jen kamarádství. Nic víc to nebylo i z její strany. Pravdou je, že se zdržela víc než na dvě deci vína a já ji nabídl, že se u mě může vyspat, aby se v noci nemusela trmácet přes celé město noční MHD. Souhlasila. Nachystal jsem ji spaní v pokoji pro hosty, dal čistou osušku, aby se mohla před spaním vysprchovat. Zrovna v době, kdy vyšla z koupelny v Hančiným županu se Hanka znenadání objevila ve dveřích. Některé věci se vysvětlit nedají, když druhá strana nechce. Marně jsem se jí nažil vysvětlit, že věci nejsou tak, jak vypadají. Hanka se slzami v očích odešla. Byly marné pokusy jí to vysvětlit a přišlo to, čeho jsem se nejvíc obával. Rozchod. Uplynulo tak deset let a Hanku jsem potkal. Pořád to byla ta krásná, i když starší žena. Pořád byla kočka. Nezměnilo se na ní téměř nic. Hezky jsme si popovídali, jak kdo žije, jak se máme. Po letech se mi povedlo jí vysvětlit, jak to celé bylo. Nevím, jestli to pochopila, ale když odcházela, viděl jsem, jak se jí v očích lesknou slzy. Život občas nachystá nejedno překvapení. Tím největším byly naše děti. Hančiny a moje. Nejenže jsou narozené ve stejném roce i měsíci, ale mají i stejná jména a nejsou to ty, které jsme spolu vybírali. Osud se naplnil. I když jsme se minuli, máme spolu ty pomyslné děti.

Tak to je téměř celý můj příběh. Pro pochybovače, mám jedno přirovnání: uvěřitelné věci se musí vymyslet, ty neuvěřitelné se musí stát!