Byla jedina z vás

Je to už nějaký ten pátek zpátky, kdy se začala psát tahle epizoda. Bylo mi tenkrát 18, když jsem tady potkal jednu ženu, která bydlela nedaleko, byla o 20 let starší, ale byla normální a chápající. Byl jsem mladý a ostýchavý. Nejprve jsme se si tady jen tak občas napsali, když jsme se tady potkali nebo nechali si nějakou tu zprávičku. Cca asi po dvou letech lehkého oťukavání vyšel čas, kdy ona neměla doma manžela a já měl zrovna volno. Byl teplý letní večer. Napsala mi, copak dělám a jestli se nechci stavit na kafe. No sedl jsem do auta a jen tak na rychlovku za ni zajel, no což, chvíli si popovídáme, dáme kafe a nic se nemůže stát. Už si teď ani nevzpomínám, zda jsme na to ještě ten večer po povídání skočili nebo ne, ale na tom nesejde. Prostě utíkal rok za rokem, občas jsme se navštěvovali, stárli jsme, vyprávěli si o životě, o problémech, které měla se svými dětmi a manželem, prostě přátele do nepohody. Samozřejmě nesměl chybět sex na zvláštních místech se zvláštními polohami. Měla to ráda a já ji vždy znamenitě za to odměnil peněžním darem, který potřebovala. Měla těžký život, jak rodinný, tak finanční a zdravotní. Byli jsme si vždy takovou oporou. Před půl rokem začala marodovat a dozvěděla se nemilou zprávu, že onemocněla rakovinou. Vypadalo to nadějně a vše zvládala s humorem a nadsázkou. 2.10. jsem se dozvěděl, že zemřela. Vůbec si to nezasloužila. Tímto bych se chtěl rozloučit i s jednou z vás, která mě po 14 letech kamarádství opustila a udělat za tímto scénářem tečku. Bylo to hezké, milé, uspokojivé a nevěřícně existující. Toto se už tady v dnešní době určitě najít nedá.