Bohatýr a carevna

Nevěděl jak ji oslovit. Neměla vyplněný profil. Chtěl být originální, ale zrovna ho nic nenapadalo. Pomohla tomu náhoda nebo osud, druhý den si změnila profilovku.
Místo ženy s prskavkou, se objevila tlustá báryšňa s bohatou suknicí, zakrývající a zahřívající samovar.
"Má ráda čaj !" zajásal. Tak na ni šel přes čaj.
"Promiňte, že obtěžuji, ale sháním tuhle panenku. Neporadila byste mi ? Díky Miloš.
"Dobrý den, Miloši. Máte štěstí, pozítří jedu do Ruska, přivezu vám ji. Daniela."

Psali si celou noc, pak už oba potřebovali spát. Ona jela vlakem do Petrohradu, on šel po vánoční dovolené do práce. Neřekl jí jinak než Carevna a ona jemu Bohatýr.
Psali si celé tři týdny. Dlouhé tři týdny psaní, které přerostlo v důvěrné. Když se procházela za jasné noci po nábřeží Něvy, myslela na něj. On na ni zase, když usínal. Přál si, aby ho zahřívala jako báryšňa samovar. Na silvestra si posílali fotky ohňostrojů a slibovali, že ten další, prožijí spolu. Cestou zpět, ji už v přetopeném kupé nebylo dobře. Doma si udělala test. Byl pozitivní na covid. Romantické rande, které jí sliboval, bylo odloženo. Oba z toho byli nešťastní. Miloš to rozseknul a zeptal se na férovku, jestli to můžou přeskočit a jít rovnou na věc. Daniela byla pro a po karanténě, mu dala adresu s přesným popisem, kde bydlí. Na konci vesnice. Lidé si často pletli Horní a Dolní Vidim. Bylo to spojené v jednu Vidim. Nesnášela návštěvy žertující:" Nevidim Vidim, kde že stojí ten tvuj barák ?" Miloš byl ale chytrý, tomu se to nestane. Jeho písemný projev byl velmi kultivovaný s takovým smyslem pro humor, že se opravdu těšila, až ho pozná osobně. Přivezla mu nejen panenku, ale i kila čaje. Výborného ruského čaje. Že nemá Miloš samovar a čaj nepije ani když je nemocný a byla to jen záminka, jak se s ní seznámit, stejně jako že je blbej, stejně jako její návštěvy, Danielu vůbec nenapadlo.

Miloš zaparkoval před domem na adrese, kterou si zapamatoval. Jiné auto neviděl. "Asi má garáž." pomyslel si. Byla tma. Branka byla pootevřená, stejně jako vchodové dveře a o nohy se mu otřela kočka. "Ty musíš být Kačenka." prohodil zvesela a pohladil mručící mouraté zviřátko. Kočka odběhla k pouliční lampě, která nesvítila. Natěšený Miloš si toho ani nevšiml.
Vešel do tmavé chodby a na jejím konci viděl otevřené dveře s málo osvětlenou místností. Vešel i tam. Byla to kuchyně. Uprostřed byl stůl a něm svítila jedna čajová svíčka. U stolu, zády k Milošovi, stála žena s dlouhými vlasy a snažila se zapálit druhou čajovou svíčku. Miloš k ní zezadu přiskočil a rychle ji políbil na krk a přitisknul se k ní. Trochu ho překvapilo, že smrdí jako udírna. Hodil na stůl mobil a klíče od auta a strhal z ní oblečení. Nevěnoval pozornost, že se ho ptá:
"Ty už jsi doma ?"
Nadrží chlap slyší: "Ty už jsi tady ?"

Mlčky ji zezadu šukal, užíval si to dlouhé odpírání. Za těch 15 min, ona byla podle vzdechů už dvakrát. Miloš nepřestával. On totiž i jako statný bohatýr z ruských pohádek tak vypadal. Bušil do ní dál. Když cítil potřebu stříkat a chtěl se zeptat, jestli může dovnitř, na stole se rozvibroval telefon. Žena pod jeho přírazy taky vibrovala. Když se rozsvítil display a objevilo jméno volajícího CAREVNA, nevěřil vlastním očím. "Koho tedy šukám ?" lekl se a nekontrolovatelně stříkal. Dovnitř.

Žena se otočila. Řekl to nahlas. Rychle zastrčil ptáka do kalhot a přijal hovor.
"Danieloooo !"
"Miloši, kde jsi ? Nejde nám proud. Nikde nesvítí světla, nezabloudil jsi ?" ptala se Carevna.
"A .... ano. Zabloudil." a típnul to.
Objekt jeho vášně ve stínu svíčky stál jak svíčka.
"Prosím vás, kdo jste a kde bydlíte ?" zeptal se jí a začal zvedat oblečení ze země, aby se oblékla.
Cooože ?" žena byla viditelně konsternovaná.
"Jaká je tohle adresa ?" ptal se dál.
"Vidim 18." odpověděla.
"Jaká Vidim ?" ptal se zoufale dál.
"Dolní. Kdo jste ?" zmohla se ještě na poslední otázku než Miloš z místnosti utekl. V chodbě zjistil, že nemá klíčky od vozu, tak se pro ně vrátil a ještě jí odpověděl:
"Další blbá návštěva."

Odjel do Horní Vidimi č. 81 a zavolal Daniele.
Než mu to zvedla, nadával si:
"Já sem takový pako. 81 ! Ještě jsem si říkal, že to je jako rok narození. Ne 18 cm bohatýrskej kyj.
Když jí vysvětlil situaci a co se stalo, Daniele přeskakoval vzteky hlas a ječela na něj:
"Neříkal si, že si chytrej ?!"
"Neříkala si, že si malá, milá, roztomilá ?" bránil se. "Ona byla malá a měla vlasy !"
"A to ti jako stačí ?! Ty vole ... má vlasy, tak ji vojedu ??!!" řvala. "Šukal si mi sousedku !"
"Danielooo ..."
"Já tady jako kráva čekám ... lasagne ti dělám ... a ty se zatím vyšukáváš jinde !"
"Carevnoo, prosím tě ..."
"Neřikej mi Carevno !" zuřila.
"Lasagne s bešamelem nebo rajčaty ?" zeptal se opatrně.
"S obojím." řekla lítostivě. "Udělala jsem ti to půl na půl." dodala už plačtivě.
"Ty si lásenka." konejšil ji.
Mlčela.
"Ty si upa nejvíc největší lásenka na světě a já sem pako. Ale pako, kterýmu je to moc líto. Opravdu."
Rozbrečela se.
"Stýskalo se ti, Carevničko moje ?" šeptal.
"Jo." vzlykla.
"Můžu nahoru ?" slyšel se jak říká.
"Jo." zazněla odpověď.
"Je otevřeno ?" ptal se dál.
"Jo." odpověděla.
"A prosím tě, mohla bys rozsvítit ? Pro jistotu." poprosil.
"Nejde přece proud. Ty si vážně pako !" začala se smát a vyšla mu s rozsvíceným mobilem naproti.

... za třičtvrtě roku, se malé ženě s dlouhými vlasy, na začátku vesnice, narodila dvojčátka. Holčička vypadala jako báryšňa, chlapeček vypadal jako bohatýr. Manžel ženy byl rád, že se to konečně povedlo. Sousedka z konce vesnice šla za kmotru. Co se stalo ve Vidimi (jedno jaký), zůstane ve Vidimi ...