Amatérský (ne) sraz - Ela_Ela dokončení

Směju se jak blázen. Ta holka je fakt neskutečná. Januar si sedla na židli, aby to ustála a hodinu nás bavila svými masturbačními vejšplechty a občas si womanizér přiložila na oko nebo na ucho. Chtěla k sobě zlákat Zlobivouckou a OnaExistuje, ale holkám bylo chladno, tak je kluci zahřívali. Dekama. OnaExistuje měla být na welnessu, ale dala nám přednost, tak předstírali, že je v teplé vířivce a Fetish s Budulínkem, se mohli přetrhnout, kdo je bude třít. Dekou.

Thor připravil výborný oběd a Fet měl pro nás překvapení. Vlastně pro Januar, ale to nevěděl, že bude mít úraz. Svěřil se mi, že přijede redaktor z časopisu a měla nafotit fetiš foot fotky a teď má zlomenou hnátu a že neví co má dělat.
"Dej mi chvilku. Něco vymyslím." řekla jsem a šla telefonovat. Zmeškaný hovor. Jarloch.
"Kluci, dojeďte do města pro druhý nejhezčí rozkrok na Amatérech." povídám tajemně.
"A to je jako kdo ?" nasral se Budulínek. "Páč nejhezčí rozkrok, mám já."
"Ukaž ! Ukaž !!" volala Januar29. "My ti nevěříme."
"A kdo má to první místo ?" zeptal se s nadějí v hlase Fetishfootcz.
"První je Mongoo a druhý je Jarloch." odpovídám.
"El, neříkala jsi, že do galerek nechodíš ? Ba že dokonce ti je blbý koukat jak jiní šu eee souloží ?" podrazil mě Thor.
"Noo, nechodím. Ale tak ... co jsem viděla ... jako to málo, co jsem viděla ...jako že nebylo toho v rozkroku málo ..." zamotávám se do toho. "Totiž těch málo galerek, který jsem viděla, tak mi to stačilo k tomu, abych si udělala jasno a měla svoje favority."
Nastalo ticho. "Musím ještě telefonovat." vyhrkla jsem a utekla z místnosti. "Mlčeti zlato, Elo. To by chtělo, ty vole." pokárala jsem sama sebe.

Thor přivezl Jarlocha. Ten vešel do místnosti a když k němu směřovaly naše zraky, povídá:
"Ahoj, já jsem Jarloch a mám potíže s ochlupením. Hodně se všem líbí na profilové fotce a píší mě to, ale bohužel jen chlapi. Mohl by mě Fetiš, totiž Petr nějak nafotit, aby to bylo přitažlivý pro holky ?"
Celá místnost propukla v smích. Co smích, uplný řehot. Jarloch nechápal.
Budulínek nasraně: "Nestačí ti druhý místo ? Budeš ještě provokovat ? Jako já chci taky novou fotku a né furt jezdit na vocasu !"
To už jsme uplně brečeli smíchy a Januar a já, jsme hýkaly. Držela jsem ji, aby děvečka zase nespadla ze židle. Už jsem se taky chtěla dneska vožrat a né sedět v čekárně na rentgenu.

Jarloch se najedl a nasedli jsme do aut. Přejeli o pár kilometrů dál, kde byla soukromá, malá sjezdovka a málo sněhu na lyžování, ale snowtubbing byl v provozu.
Vzala jsem si na klín BigMikea a jeli jsme jako první. Následovala Zlobivoucka, ta u toho ještě stihla lízat nanuk. OnaExistuje musela vypnout telefon, protože se manžel ptal, proč mu fotky posílá jen její sestra a proč na těch fotkách taky není. Januar jsme vypodložili nohu a jela taky. Kluci blbli a jezdili po břiše, že si chtějí třít (víte co) aspoň o gumu, když s námi nic není. Januar ječela, že by bylo, kdyby se neschovávala ta slivovice. Fetišák taky ječel, že dokud neudělá fotky, nikdo se vožírat nebude. Psala jsem Mildovi, ale neodpovídal. Doufala jsem, že má jen moc práce a není smutný, že nemohl jet. Za to psal Lapalip a ten chtěl přímo i videa z místa činu. Jako jak to mám všechno stihnout ? Mám jen dvě ruce. Jsem jen malá myš, ne chobotnice.

Přijel za námi redaktor časopisu "Radegast, musíte ho číst zas a zas". Fetishfootcz udělal naprosto dokonalý fotky. Thor držel Januar v náručí. Noha v sádře byla schovaná za sexy kompars, každá z jedné strany a Monči podpatek jsem strčila do dírky od druku nad rozepnutým poklopcem s druhým nejhezčím ochlupením. I Budulínek si přišel na své. Vymyslela jsem následující pózu. Ležel na zádech na snowtubbingové gumě, hlavou dolů z kopce. Januar jsme postavili normální nohou k objektivu a držela v ruce psí vodítko omotané o Budulínkův krk jako že ho táhne. Zlobivoucka si mu sedla na hrudník a OnaExistuje na rozkrok. Bylo to náročné, protože se furt někdo hihňal a předával slivovici jako putovní pohár, kdykoli se Fetishfoot nedíval, ale dali jsme to. Byla jsem se svou režisérskou, scénáristickou a producentskou prací spokojená. Nejspokojenější byla Januar, který sice nepoletí s gypsem k moři, ale byla královnou snowtubbingu a bude mít v časopisu dvojstranu s rozhovorem Nejlepší amatérská povídkářka.

Thor si mě vzal stranou a zeptal se:
"Budeš chtít to štěně ? Vlčatům už je skoro deset týdnů, odchytil bych ho v lese."
Vyhrkly mi slzy do očí a otočila jsem se. Pozdě. Viděl to.
"El, co se děje ?" zeptal se.
"Nemůžu mít psa. Neměla bych na něj čas." plačtivě odpovídám.
???
"Už o tom můžu mluvit, je to jistý. Podepsala jsem smlouvu na práci v horském hotelu v Tatrách jako manažerka hotelu. Job snů s luxusním platem." vysvětluju.
"Co rodiče ?" ptá se Thor dál.
"Beru je s sebou."
"Co přítel ?"
Krčím rameny. "Nikam se to neposouvá. Jen spolu spíme. Nebudu mu chybět. Najde si jinou matraci."
"To je to, co jsi chtěla vždycky dělat ?"
"Ne, to ne. Ale vždycky jsem chtěla žít na francouzském venkově a teď si to splním. Budu makat od nevidím do nevidím. Pět, deset let. A až rodiče nebudou anebo je vezmu zase s sebou, koupím si domek na pobřeží Bretaně. Budu sedět zabalená ve skotském plédu v houpacím křesle a dívat se na oceán a dýchat mořský vzduch a poslouchat mistral."
"No, plán je to hezkej. Každý svého štěstí strůjcem." dal mi pusu a zeptal se, jestli chci na noc BigMikea, že musí zase odjet.
"Jo, díky. Zavrtat se dneska do něčího kožíšku, by se šiklo." odpověděla jsem vděčně.

Při večeři už byla nálada v plném proudu, venku tma. Budulínek vzal Jarlocha na milost a nenapadlo je nic jinýho, než nahatí skákat do hromady sněhu, kterou Thor odhrabal z cesty.
Holky se taky slušně picly, ale zůstaly ke škodě všech, oblečeny. Dokonce i Januar. Řekla jsem Fetišákovi, že jdu umýt nádobí a chtěla bych být sama. Pochopil to. Dávala jsem BigMikeovi dobroty a pak mu otevřela zadní dveře, ať se jde vyčůrat, že jdu do sprchy a pak půjdeme spát. Když jsem se vrátila zpátky, slyšela jsem na chodbě hlasy. Někdo se ptal, kdo přijel červeným autem. Takže je nás o jednoho víc. Kdo má ale červený auto, netušim. Vejdu do kuchyně, BigMike nikde. Stojím ve dveřích, rozhlížím se a chci zapískat, když v tu chvíli zhasne světlo.

"Moniko, nech toho. Nebudem si hrát na Vřískot. Nemám tu masku ráda. Rozsviť."
Nic. Ticho.
"Potřebuju najít psa a chci si jít lehnout. Rozsviť prosím tě."
Slyším jak dýchá.
"Tak nic, najdu mobil a rozsvítím si sama." povídám už naštvaně.
Otočím se a ztuhnu. Něčí ruce, evidentně mužské, mě obejmou a někdo políbí na krk. Cítím vůni. Co to je ? Někdo mi psal, že dostal k vánocům pod stromečke Aqua di Gio. Kdo to byl ? Nemůžu si vzpomenout, protože vzrušením nedýchám a když nedýchám, tak nemůžu myslet. Ne, to není možný ?! Otáčím se k němu čelem.
"Mildo ?!

...
The end.