Hvězdář od koní

Dneska jsem se trochu potulovala mezi středočeskými políčky a užívala si poslední kousky zlatého světla, ty nejdelší sluneční paprsky dne ranného léta, až jsem narazila na ohradu. Bodejť by ne, znám to tu jak hřbet své vlastní ruky. Strávila jsem tu tolik let. Zastavila jsem auto a vylezla si na kulatinu, zaklesla povědomým způsobem nohy za spodní břevno a mírně se usmála. Některé věci jsou jako plavání nebo jízda na kole, prostě se nezapomínají. Dívala jsem se, jak stébla vysoké trávy kloní hlavu a jemně se dotýkají svými vršky. Taková velká mazlící louka, každé stéblo se dotýkalo toho vedle, pak malinko profouklo a odklonilo se k tomu na druhé straně. Určitě kdyby mohla, vrněla by tráva blahem.

Hlavou mi letěly myšlenky, byla jsem ztracená ve svém vlastním světě a vytrhnul mne z něj až pocit, že něco je jinak. Periferně jsem zahlédla stín, co se ke mně blížil. Pomalým, ale pravidelným krokem, koník, co se do té doby pásl ve spodním rohu ohrady, přišel obhlédnout, co má za návštěvnici takhle navečer. Měl laskavý pohled, ušima občas stříhnul na různé strany, aby zahnal mouchy a hlídal i okolí. Natáhla jsem k němu ruku s otevřenou dlaní, na které nic nebylo. Instinktivně a důvěřivě se mé dlaně dotknul hebkými pysky svojí tlamy a polochtal mne svojí sametovou něhou.

"Promiň, zlato." zamumlala jsem, protože cizí zvířata nekrmím a vím, jak dokáže být koňské zažívání citlivé. Podrbala jsem ho místo toho mezi hranami spodních čelistí, kde bývají často muší kousnutí a nemají si ho jak podrbat. Přivřel oči blahem a držel.
"Vidíš, miláčku, dlaň prázdná ale i tak stálo za to se přišmajchlovat."
Přiblížil se ke mně a důvěřivě mi nastavoval partie své hlavy, kde chtěl drbat,
Já vnímala jeho vůni a doteky mých prstů v prohřáté krátké srsti. Jak jsem kdysi hladila milionkrát "ty moje"... myšlenky se mi rozletěly do všech stran, v té chvíli naplněné souzněním s plachou duší, která si zvolila mi dát svojí důvěru, přestože ji prvotně prázdná dlaň musela zklamat.

Čím to je, že i když mám na dračím boxu jasně vylepeno co mi svědčí, chodí kolem mne návštěvy s prázdnou nebo poloprázdnou dlaní? Proč když toužím po reálném doteku můj čas krátí virtuální stíny bez schopnosti přijít jinak než s prázdnou dlaní, zato ale kufrem plných písmen nebo slov? Proč si někdo myslí, že když miluju večerní intimitu, bude mi stačit polední zastávka na pár hodin s hlídáním každé minuty? Mám být jak ten koník a přenést se přes zklamání z nedostatečné nabídky a doufat, že tentokrát mi prázdná dlaň nebude vadit tolik jako jindy? Mám se vzdát toho co tak miluju? Klidu na poznávání těla toho druhého, na vnímání doteků, kousanců, políbení na různých místečkách i těch nejtajnějších. Bez hlídání minut, bez výčitek, bez roztěkaných pohledů po displeji telefonu.

Koník znova šťouchnul do mého boku a popotáhl mne za pološatičky.
"Lumpe, budu tam mít žvejkanec!" usmála jsem se na něj a zintenzivněla drbání v kaštanové čupřině mezi ušima. Strnul s blaženým výrazem.

A já zaplašila rozjímání o dnešku a vzpomněla si na koňskou lásku plnou večerní intimity. Milence, který na mne čekával, když byla všechna práce ve stáji hotova. Ve stodole na balících slámy rozložil několik dek přes sebe aby nás dutá suchá stébla nepíchala víc, než on chtěl píchal mne. Často jen s malým světýlkem nad námi nebo baterkou. Lahev vína a dva plastové kelímky, aby kdybychom ve vášni něco zničili, nemusel být zlikvidovaný celý balík kvůli střepům. A že se nám to mnohokrát dařilo.

Kolikrát jsem byla přiopilá překlopená přes balík slámy a on mi na zadek i stehna maloval bičíkem malé růžové proužky a u toho potěšeně mumlal, že si musí svojí kobylku předehřát a pokrotit. Věděli jsme, že jsme v jízdárně sami, že budeme zamykat. Ta svoboda, dělat co jen chceme, třeba celou noc. Ta nejistota, jestli, když mne lonží váže k trámoví stodoly, budu tam deset minut a nebo hodinu. Možnost odpočívat spolu, zabalení do dek, nazí a naše těla zborcená potem z předchozí divoké projíždky našich chtíčů.

Líbali jsme se snad desítky minut, co plynuly letními horkými nocemi jako hodiny. Na břiše jsem cítila jeho erekci i to jak v ní cuká a pak jak mu ocas teče a lepí, ale hráli jsme spolu tu hru, že si do klínů nesáhneme. Já kroutila nohy křížem jak jsem tekla a toužila a on měl prsty zabořené v mých vlasech po pás, které si namotával na prsty jako otěže a líbal mne čím dál divočeji.
Když jsme to nemohli vydržet a já už už čekala, jak do mne svojí pulsující tvrdost zaboří, odtáhl se a podal si jemný finišák z hustým vlasem na zvyšování lesků srsti a tím mi dráždil bradavky tak dlouho, až mi tekly slzy chtíčem. U toho mi šeptal do ucha, jak jsem jeho divoká kobylka a jak už mne za chvilku ojede.

Jednou mi propiskou kreslil po těle. Vždycky mi vadilo, že se mi s každým létem na těle objevují nové pihy.
Byla horká letní noc a my už za sebou měli první úlevu v podobě prvních vyvrcholení. Krátká sprcha a další útěk do stodoly do hnízdečka z dek, kde příjemně profukovalo a přitom tam voněla vojtěška a jablečné sušené příkrmy. Stěžovala jsem si na spálená ramena, ze skládání kulatiny a novou pihu. Políbil jí. Pak vzal propisku a začal mi vyprávět... o tom, že na jednom předloktí mám orionův pás.... a na paži malý vůz...Přitom mi propiskou spojoval pihy do souhvězdí.

Vůbec jsem netušila, jestli to tak opravdu vypadá. Ale odevzdávala jsem se malování po těle. Otáčel si mne ze všech stran a prohlížel si mne zblízka v kuželu světla, co mu nabídla baterka, kterou si k této důležité činnosti vzal na pomoc. Když na mne bylo několik malůvek, naklonil se k mému oušku.
"Víš, kterou mám ale hodně rád? Tu, kterou když zapnu polibkem, začneš poslouchat. "
Nadzdvihla jsem obočí. "Kterou?"
"Tuhle!" a políbil pihu, o které jsem do té doby nevěděla. Na hraně ušního boltce. Vjel špičkou jazyka do záhybu ouška a já se otřásla touhou a současně mi přejel mráz po zádech.
"A víš, kterou mám nejradši?"
"Nevím!" kroutila jsem se pod jeho horkým dechem a vlhkým jazykem v mém uchu.
"Přece Alfu centauri.."
"Coooo??" kňourala jsem..
Roztáhl moje pysky. Vedle klitu mám jednu pihu.
"Tohle je moje jižní hvězda miláčku, a vedle ní - červený trpaslík..." culil se, a začal ty svoje hvězdičky ošetřovat jazykem, dokud jsem mu nepředvedla odchod do jiné galaxie. Jemně hladil hebkou kůži a šukal mne prstama, hladil Gčko uvnitř a lízal všechny geobody. Hrál si s klitem, jemně ho sál a brnkal o něj jazykem a přitom prsty hladil citlivá místečka, klouzal horkou vlhkostí a rozehrával přímo nebeskou symfonii v mém rozkroku.
"Trojhvězda prostě nikdy nezklame..." chvástal se spokojeně, když si otíral obličej umáčený chtíčem mojí rozvášněné a ukojené kundičky někdy o pár minut a jindy i desítek minut později.

Od potoka jsme slyšeli kvákat žáby, když si mne na sebe napichoval. Držel mne za vlasy jak divokou kobylku ve cvalu a plenil mojí pičku, která ho obepínala. Čerstvě nabalzámované kožené otěže mne hladily po zádech, chladivý dotek přezky, která je spojovala přiváděl má nervová zakončení k šílenství.

Někdy drsně a jindy něžně. Nebo zpočátku něžně a po oddechnutí se postupně naše choutky a hrátky s funěním, pobídkami, pleskanci a vrčením měnily v drsné. Koníci ve vedlejší stáji chroupali večerní krmi a i já jsem si jako šikovná kobylka po dobré práci užívala svojí dávky semene. Někdy i ve žlábku, jen ne tom u zdi, ale třeba mezi ňadry nebo půlkama.

Vyprávěli jsme si a hráli si, však jsme byli ještě skoro děti. Jakoby léto nikdy nemělo konce a každá noc měla minimálně 24hodin.
Ráda na to vzpomínám.

Sluníčko se zatáhlo za obzor a já naposledy poklepala na šíji už oddaného kamaráda.
"Zase se stavím, a vezmu ti sušenou mrkev, tu můžeš..." prohodila jsem tiše a měla jsem klid v duši. Aspoň na chvíli.