Mikulášská

Chtěla bych psát…
O tom jak se mi kroutí prsty na nohou, když prsty zabrousí na to správné místo, tělo skoro odmítavě stáhne se v křeč a současně se rozechvěje, změkne a zvlhne.
Jen aby ty prsty mohly klouzat dál, neodbytněji a voňavá vlhkost tomu dodávala lehkost, rychlost a spád.

Když totiž kundička teče, je to jako zpověď. I když by mne něco vzrušovat nemělo, nebo není vhodná příležitost či situace, teplé vlhko mého klína překřičí moje výmluvy a argumenty, samet a měkkost soukromí přehluší tichem všechno kolem a volá po klouzání prstů nebo mohutnosti ocasu či ochutnávání zvědavého jazyka.

Milý k ní poklekne a jakoby se modlil, když na jazyk přijme tělo mé a já jsem přitom peklu stejně blízko jako nebi - kam se jen vydám právě dnes a právě s ním?

Zatnu prsty do jeho vlasů a nekompromisně ojedu jeho obličej rozmáčenou štěrbinou a jeho hlad nakrmím šťavnatými lístky mého pohlaví a stékajícím nektarem mojí horoucí vášně?

Nebo ho jemně pohladím a obrátím jeho obličej k sobě a tiše s pohledem ponořeným do jeho pronesu: “Zmrdáš mi jí konečně?”

A až budu klečet na posteli se zadkem, vystrčeným ke stropu a zakousnutá do polštáře budu kvílet své zvolání o nanebevzetí a plameny pekelné budou spolu s jeho tlapama svírat moje kotníky, když mne pod sebou bude nárazama drtit, zatímco hlava bude putovat mezi hvězdami a proplouvat vlnami orgasmu, budu slyšet andělské chóry a nebo řinčení řetězů?

Bude mne po sametové kůži stehen hladit peří křídel momentálně padlého anděla anebo za sebou nechá cejch dopad dlaně, za který si nic jiného než výheň pod kotlem nezasloužím a ani básnička mne nezachrání?

Pomůže, když mu básničku odříkám vkleče do klína a občas se jako slušné dráčátko zalknu, když jeho důrazné kropítko zavadí o moje mandle, aby je v závěru mé snahy zalil výdobytkem snahy mé a rozkoše jeho? Budu pak ctnostnější?

Nebo se i za tento akt lásky k bližnímu svému budu muset opětovně zpovídat a žádat o odpuštění? Ó bóže se asi bude trochu míchat s “kurva” a “fuck” a “šmarjá takhle mi to dělej!” když budu hledat ta správná slova, která mají doprovodit můj opětovný vstup do království nebeského. A obávám se, že stehna budu mít mokrá a to nejen potem.

Jak se nakonec na Mikuláše sluší a patří i hříšné duše jako jsou dračice by měly být obdarovány. Co na tom, že místo sladkostí preferují namoženou dračí dírku, zaplněnou semenem a voňavá mokrá stehna, orámovaná zadkem s pár otisky. Na jedné půlce od anděla a na druhé od ďáblíka.

Co na tom, že místo básničky odříkávají modlitbičky o nezdolném ocasu a prosí o milosti v podobě opravdového naplnění?

Když je dokonáno, zvuky hříchu dozní a místností se line jen spokojené vrnění a konejšení, každý kousek kůže voní vzrušením a nese čerstvou vzpomínku doteku rtů nebo prstů či dlaně, to je ta chvíle, kdy se dračice stočí do klubka v náruči trojjediného a spokojeně vydechnou: “To byla sakra Mikulášská!”

Tak si jí všichni užijte ve dračím stylu ;-)