Photoshoot

„Cože? To myslíš vážně? Jako já? Fakt?“ Zatímco Lukáš sakroval, dusal těžkými kroky před pracovním stolem své dlouholeté šéfové. „Podívej se na mě! Copak opravdu vypadám jako materiál pro focení romantických snímků?“
„To není na mě, abych posoudila“, opáčila s úšklebkem žena, které Lukáš dlužil natolik, aby věděl, že její žádost nebude moci odmítnout. „Prostě ale počítej s tím, že se na dnes odpoledne proměníš do role romantického hrdiny“, uzavřela rázně celou diskuzi. „Tak tady přestaň lelkovat a utíkej, ať to stíháš. Tady máš adresu.“
Neuvěřitelnost celé situace zabrzdila další projevy Lukášovy nelibosti, a tak s ústy otevřenými dokořán namísto dalšího odporu, ke kterému se chystal, jen strnule převzal papírek z natažené ruky a upřel do něj zrak jako bazilišek. Zatímco se jeho zamrznutý mozek snažil rozluštit, co se na papírku nachází, jako by odněkud z druhého konce světa k němu dolehly poslední uštěpačné poznámky, se kterými ho jeho šéfová vyrazila z místnosti: „Nikdy nevíš. Třeba si to užiješ. Koneckonců si docela dost zasloužíš v životě trochu zábavy.“
____________

„Ach, výborně. Vy budete asi pan Lukáš. Skvěle, že jste tady. Je nejvyšší čas. Oblečení již pro vás máme nachystané v šatně, tak si pospěšte, ať zvládneme v pohodě ještě vlasy a líčení.“
Lukáš se nezdržoval žádným pozdravem a skutečnost, že zachytil vyslané sdělení, projevil jen tím, že vyrazil vytyčeným směrem. Kolem naondulovaného panáka, který byl jeho původcem, jenom zlostně prosvištěl s tváří jako bouře, mírně ho přitom odstrčil stranou, takže mu efektivně přetavil úsměv v šokovaný výraz. „To jsem ještě nikdy nezažil...“, tiše a malátně mu střelilo do zad.
„A taky už nejspíš nezažijete“, opáčil Lukáš naopak patřičně důrazně a nahlas a s těmi slovy za sebou třískl dveřmi šatny.
„No to mě...“, jeho reakce při pohledu na bílou košili s nařasenými volánky uprostřed a úzké kožené černé kalhoty byla důkazem toho, že i adrenalinem napuštěný člověk dokáže někdy rychle zkrotnout. „Aspoň že boty jsou fajn“, vyhodnotil konec skenování prostoru. Aby to měl co nejrychleji celé za sebou, serval ze sebe oblečení do práce a pokusil se nasoukat do připraveného oděvu. Když se mu však již napotřetí nepodařilo zapnout přes spodní prádlo kalhoty, utrousil „To si ze mě snad dělají....“. Více nestihl, neboť za ním klaply dveře, když dorazila kontrola, zda v uzavřené místnosti dosud nespáchal rituální sebevraždu.
„Ne, ne. Tenhle typ kalhot se nemůže nosit s trenýrkami.“
To jsem přesně potřeboval slyšet, pomyslel si Lukáš. Nahlas však utrousil „A co si tedy pod ně jako mám obléct?“
Odpověď „Nic. Běžte naostro“, ho zvládla natolik zamrazit, že panákova hlava zmizela ze dveří dříve, než se Lukáš zmohl na nějakou patřičně výživnou reakci.
____________

„Ach. Vypadáte naprosto báječně“, přivítal ten kašpar Lukáše, jakmile se objevil ve dveřích, naprosto ignorujíce jeho vražedný pohled. „Tak mužně a dobyvačně. Je to přesně to, co jsme pro dnešní focení potřebovali. Určitě vytvoříte báječný pár, byť jsme museli na poslední chvíli nahradit i modelku, když zamluvená nám na poslední chvíli odřekla. Naštěstí jsme rychle sehnali náhradu a ta je již připravena.“
Lukáš sledoval směr, kterým při posledních slovech zamířil ukazováček pohůnkovy pravé ruky.
Byla oblečena do repliky středověkého oděvu. Široká sukně se sbíhala na jejím útlém pase, ramena byla holá, bílé šaty krásně držely kolem plných prsou. Možná to nakonec přece jen bude trochu zábava, pomyslel si Lukáš, zatímco kadeřnice prováděla poslední úpravy na jejím účesu, přičemž nechala vlasy volně padat v kaskádách na bílá záda.
„A tohle je Marek. Náš fotograf a režisér. Nechám vás nyní v jeho schopných rukou.“
„Vy budete Lukáš!“, hnal se k němu s rukou nataženou k pozdravu vysoký muž hubený jak lunt. „Ani nedokáži vyjádřit, jak moc jsme Vám vděční, že jste nám mohl takto nečekaně na poslední chvíli vypomoci. Jste přesně ten typ, který jsme potřebovali. Abych Vás rovnou uklidnil, Markéta mě informovala o tom, že máte z focení obavy. Nemusíte se bát, bude to velmi komorní. Jen vy, já a naše modelka. Naprosté soukromí. Asi bych vás rovnou měl představit. Slečno Zuzko, mohla byste se prosím vás k nám přidat?“
Lukášova naděje, že by dnešní odpoledne mohlo za něco stát, byla jak stádem slonů brutálně zašlapána do koberce pod jeho nohama, jakmile se modelčina tvář dostala do světel reflektorů. Zuzka. To přece není možné, že na celém světě najdou jako náhradnici někoho, kdo mu pár let svou přehnanou aktivitou, pílí a všetečnými otázkami znepříjemňoval hodiny výuky různých počítačových programů, kterou se zabýval v rámci své pracovní náplně....
Že šok je vzájemný bylo zřetelné z jejího těžce vydechnutého pozdravu „Pane Modrý, Vás bych tedy tady opravdu nečekala.“ Její oči však byly živé a zvědavé a podrobovaly ho důkladnému skenu. „Nikdy by mě nenapadlo...“.
Na více se ale nedostala. „Vy se znáte?“, přerušil je Marek, který zároveň vstoupil mezi ně a vzal je za ramena. Charakter jejich setkání ale rozhodně vyhodnotil naprosto špatně, když pokračoval veselým švitořením. „No, není to báječné? Věřím, že si spolu užijete spoustu zábavy! Rovnou vám prozradím, jak to bude probíhat. Udělám vždy několik fotek v různých pozicích. Budeme se snažit, aby to bylo co nejvíce realistické, takže vám nejspíš budu průběžně řídit. Pokud by něco napadlo i vás samotné, nebojte se to při změnách pozic vyzkoušet. Chceme si to hlavně užít. Ale pamatujte, hlavním cílem je, aby to bylo vášnivé, žádoucí, sexy. Sex prodává. Lukáši běžte si nechat dodělat vlasy a nalíčení a začneme co nejdříve.“
____________

Čas někdy vážně letí vpřed jako splašený, pomyslel si Lukáš, když se mu ještě úplně nepodařilo dostat se zpátky do své proslulé vyrovnanosti a už ho kadeřnice posílala na plac. Jeho neklidnému stavu nijak nepomáhala skutečnost, že za dobu, co se neviděli, Zuzka rozhodně ještě více vyrostla do krásy.
„Výborně. Začneme tím, že si vyzkoušíme, jak to bude vypadat, když Lukáš bude mít Zuzku v náručí. Ano, to je přesně ono! Pořádně natlač své boky na její! Zuzko, ty se mu podívej do tváře a polož si pravou ruku na jeho rameno. Ano, to je ono!“ A vzduchem se rozeznělo první cvakání spouště fotoaparátu.
„Je to opravdu trochu nečekané“, procedila Zuzka úsměvem svých rtů, zatímco očima podrobně zkoumala Lukášovu tvář a snažila se v ní odhadnout jeho pocity.
„Rozhodně“, pokusil se ze sebe Lukáš dostat tak, aby téměř nepohnul rty. Velmi dobře přitom vnímal tlak, který její tělo vytvářelo na tenkou látku chránící jeho mužství.
„Lukáši, mohl bys zajet prsty do jejích vlasů?“, houkl k nim Marek zpoza své kamery. „To je ono!“, dodal, zatímco se pohyboval v kruhu kolem nich a zuřivě cvakal další snímky. „Zuzko, napodob ho a hraj si s konečky jeho vlasů“, dodal nakonec.
„Hmm, máte mnohem jemnější vlasy, než jsem si myslela“, vyhodnotila Zuzka potichu výsledky svého usilovného snažení, ve kterém nechala mezi prsty plynout Lukášovi kadeře a jemně se jimi probírala.
„Dobře“, přerušil je Marek a sklonil kameru. „Lukáši, dej teď obě ruce na její půlky a pořádně ji k sobě přimáčkni. Jo, jo, a teď drž.“
„Je všechno v pořádku Zuzko? Mám pocit, že vám opravdu silně buší srdce.“
„Ne, ne. Jsem ok.“ Zuzka ale musela potlačit zavrnění, když se do ní naplno promítnul pevný stisk Lukášových velkých rukou na jejím zadku a ... co že to dělaly jeho prsty? Jemně ji hnětly kůži v kruzích?
„Super, skvělé.“ Marek jednoznačně naprosto nevnímal, že napětí mezi oběma modely není jenom hrané. „Máte tak uvěřitelný výraz, Zuzko. Lukáši, schovej tvář v jejích vlasech, ano? Natoč ji tak, abys mířil na její krk.“
„Vy jste teď zkoumal, jak voním?“, nevěřícně vydechla Zuzka.
„Nebuďte směšná. Jenom se snažím dýchat skrz tady tu masu hmoty, které říkáte vlasy.“
„Možná to takto bude lepší“, dodal Lukáš hlasitěji směrem k Markovi, odhrnul vlasy stranou a přitisknul svou tvář na odhalenou část Zuzčina krku.
„Jasně, Lukáši, dobrý postřeh, to je mnohem lepší!“, spokojeně zafuněl Marek zpoza své kamery.
„Oh“, vydechla tiše Zuzka. „Právě jste mi lízal krk.“
„Musím přiznat, že ano. Začínám se tu nudit, a tak jsem si nemohl pomoci neověřit, jestli chutnáte tak dobře, jako voníte.“
„Dobře, Zuzko. Trochu to změníme. Natočte tvář lehce ke mně. Pomalu postupujte levou rukou dolů po Lukášově těle a skončete na přední části jeho kalhot. Ruku ... mu ... položte ... na ... poklopec“, každý nový povel na konci byl doprovázen zuřivým cvakáním spouště foťáku.
Zuzka si nemohla pomoci a zachvěla se, když dosáhla určeného místa a zaznamenala pozitivní reakci. Lukášův nástroj sebou samovolně škubnul a hmatatelně se začal nalévat, doprovázen Lukášovým těžkým dechem na jejím krku. „Něco tady viditelně roste“, zašeptala. „Myslím, že se vám zmenšují kalhoty, nebo se Vám prodlužuje cop.“
„Menší už být nemůžou“, zamumlal Lukáš, oddálil se od jejího krku a podíval se jí do očí. „A cop nemám, jak jste si jistě mohla všimnout. Zato mám penis. A ten mi roste. Je to přirozená reakce na to, že se ho někdo dotýká.“ Temně pobaveně zakašlal, spokojen se šokovaným výrazem na Zuzčině tváři. „Copak Vás tak překvapilo? Že jsem muž?“
„To vůbec ne“, zašeptala zpět, zatímco se její prst nenápadně pohyboval po jeho délce. „Že jste muž jsem si všimla hned, jak jsme k Vám poprvé dorazila na kurz. Myslím, že mě zarazilo hlavně to, že byste se mohl projevit takto otevřeně. Obávala jsem se, že jste uťáplý suchar.“
_________

„Tak to ani omylem. Naopak jsem docela divoch. Líbí se Vám to? Jste ráda, že jste se spletla?“
„Zuzko! Copak máte pod oblečením?“, přerušila je zvídavá Markova otázka.
„Cože?“
„No, co máte na sobě kromě šatů? Punčochy, ponožky, podvazkový pás, něco jiného?“
„Ach, jenom kalhotky.“
„Holé nohy? Skvěle! Dobře. Lukáši, teď chci, abys jí vyhrnul sukni a vykasal ji na levé noze nahoru. Zuzko, dej mu teď nohu kolem pasu. Lukáš ti pomůže tě stabilizovat. To je ono. Prohni se v zádech. Nádhera, jste tak uvěřitelní!“ Po chvilce zamyšlení ještě dodal: „Lukáši, mohl bys jí stáhnout košili přes prso dolů a zakrýt ho rukou?“
Teď už se Zuzka nedokázala ubránit lehkému zasténaní, když přes její bradavku přejely Lukášovi prsty. Marek však zůstával absolutně nedotknut.
„Hmm, to není dobré“, povzdechl si smutně. „Stále mohu vidět náznaky areoly a bradavky. Můžeme sice ukázat prsa, ale bradavky nesmí být vidět .... Ach, super reakce, Lukáši. Zůstaň tak!“
„Nemusíte si s ní hrát“, procedila Zuzka tiše mezi zuby. „Stačí, když ji schováte do úst.“
„Možná“, odtušil Lukáš, zatímco držel bradavku mezi zuby, aby byl schopen odpovědět. „Ale to by nebylo ono. A šéfová říkala, aby si to užil. Přece mi těch pár pokusů o to si užít nechcete zkazit, ne? Hmmm, myslím že začínáte být vzrušená. Nádherný terčík!“
„To je jen přirozená reakce na to, když si s ním někdo hraje.“
„Touché.“ Lukáš se pobaveně uchechtnul a vrátil se zpátky k započaté činnosti. Lehce fouknul a špičkou jazyka si hrál s citlivým, nyní silně naběhlým, jako rotunda na Řípu vystupujícím hrbolkem. „Ale stejně si myslím, že začínáte být vzrušená.“
„Skvělá práce!“, zavolal Marek z povzdálí. „To bude vše v pozicích ve stoje. Půjdeme na fotky na kolenou. Zuzko, pokus se, aby tvoje sukně zůstala vyhrnutá k bokům. Chci, aby bylo vidět co nejvíce z holé nohy. Ano, takto je to dobré.“
Poté, co chvíli korzoval tam a zpět a přemýšlel, dodal: „Posuň tělo trochu dopředu směrem ke mně a dej kolena více od sebe. Dobře, Lukáši, ty teď pomalu postupuj pravou rukou po její noze až na její bok. Zuzko, přidrž se Lukáše za rameno, ať jsi stabilnější. Ještě ti upravím sukni.“
„To je přesně ono.“
„Co to dělá s tou rukou pod tvou sukní?“, pobavil Marek sám sebe tou představou. Kdyby jen tušil .... „No, to je jedno. Nyní vydržte!“ A udělal pár nových snímků.
___________

„Myslím, že teď už jste velmi vzrušená“, tiše konstatoval Lukáš. „Cítím zřetelně horkost, která proudí z Vašeho klína.“ Zatímco se jeho ruka posouvala více do středu, Zuzka bojovala s tím, nedat na sobě nic znát. „Vsadím se, že Vaše kundička teče a touží po tom, abych se jí dotknul.“ Blíž a blíž se přitom ocital ke svému cíli.
„To vypadá tak přesvědčivě. Moment, vezmu si ještě jiný foťák, abych to zkusil lépe zachytit.“ A s těmito slovy se k nim Marek otočil zády.
„Necháš toho!“, sykla Zuzka. „Ještě pořád je tady!“
„A je to neuvěřitelný blbec. Absolutně mu uniká, co se tady děje. Kromě toho jsem si jist, že to chceš. Tvoje bytost se ke mně celá natahuje.“ Zuzka využila toho, že si mohla pevně skousnout rty, neboť se Marek nedíval, a zabránit tak výraznější reakci na první dotek, kterým špička Markova prstu pohladila hedvábný střed jejích kalhotek. „Jsi tak mokrá. A horká. A roztoužená. A potřebuješ to ze sebe dostat.“
„Přestaň“, naznačila její ústa.
„Ne“, vrátil jí zpátky. Jeho neodbytný prst nepřestával více a více dorážet. „Nechceš, abych přestal.“
„Ale ano, chci“, zasupěla. Její kolena se ale přitom roztahovala více do strany, aby mu umožnila lepší přístup.
„Tvé tělo říká něco jiného. Prosím, Lukáši, hraj si se mnou. S mojí lasturkou a mým klitorisem. Přiveď mě na vrchol.“ Zuzka maně zavřela oči, když se jeho ruce konečně podařilo dostat se pod promočenou látku tenoučkých kalhotek a jeho prst zajel mezi závojíčky, aby mezi nimi expertně našel vystupující hrášek.
„Paráda, jsem připraven“, vytasil se Marek s novým foťákem. „Pokuste se v této pozici bez hnutí chvíli vydržet, než udělám dostatečné množství fotek. Vím, že to není jednoduché, ale určitě to zvládnete!“
„Jsme v pohodě. Dejte si na čas!“, houknul na něj Lukáš. Jeho tělo bylo absolutně nehybné a nijak neprozrazovalo, že jeho prst se ani na chvíli nezastavil.
Zuzčina ruka se zaryla pevněji do Lukášova ramene, jak se pomocí ní snažila zastavit chvění, které vibrovalo jejím tělem. Lukášův vědoucí výraz její snaze nijak nepomáhal.
„Vypadáš absolutně fantasticky, Zuzko“, konstatoval Marek nevzrušeně od svého foťáku. „Ještě to trochu vylepšíme. Pomalu a klidně se posuň hlavou k ní, Lukáši, a zase umísti hlavu na její krk. Správně. Teď vydržte nehnutě!“
„Jak příhodné“, poznamenal Lukáš a využil možnosti, kterou mu nařízená změna přinesla a zabořil svůj dlouhý prst do tekoucího království. „Tak připravená. Natěšená. Těsná. A na hraně“, šeptal u Zuzčina ucha. Jeho jazyk se rychle vysunul jako had a oblízl jí nechráněný boltec. „Přemýšlím, jestli chutnáš tak dobře, jak si myslím, že ano. Chtěl bych zabořit jazyk do tvého nitra, chytat tvé šťávy, které mi nyní v proudech tečou na prsty a do dlaně. Anebo bych do tebe raději zabořil své kopí a poslouchal, jak sténáš a křičíš, zatímco si tě beru. Jsi naprosto k pomilování. Ty představy jsou tak živé. Možná bych se udělal jen z toho, jak si to představuji.“ Ani na chvíli přitom nezastavil pomalý pohyb svého prstu, který lehce posunoval vpřed a vzad. Na závěr sevřel dlaň a dal si záležet, aby její horní hrana přesně zasáhla citlivé okolí klitorisu.
Zuzka, která dosud hlavou spočívala na jeho rameni a hluboce dýchala snažíce se kontrolovat své pocity, se tím rázem dostala téměř za okraj. Těžko říci, jestli to byl důsledek dlouhé litanie tiše pronášené melodickým temným baritonem, nebo závěrečného zásahu.
„K sakru, toužím si strhnout kalhoty a vrazit ho do tebe a nepřestat, dokud tě neuslyším křičet ... Pojď. Představuj si, jak do tebe vnikám a udělej se pro mě.“
Již tak dobře nasvícenou místnost prozářil výbuch oslnivého světla, když to již nebylo možné více zadržet a Zuzčiným tělem se prohnala vlna rozkoše. Její hlava a tělo se mimovolně zvrátily vzad a její ústa se rozevřela dokořán v němém výkřiku, kdy tak tak zabránila hlasu, aby doprovodil euforii jejího těla. Chvějící se na jeho ruce nechala Lukáše, aby ji jistil a užívala si dozvuky proběhlého orgasmu. Někde za sebou vnímala Marka, jak nepřestává pořizovat snímek za snímkem.
_________

„Nádhera, Zuzko. To je přesně ono. Jako bys to ani nehrála. Je to tak uvěřitelné! Jsi v tomhle fakt dobrá.“
Lukáš si maně pomyslel, že Marek by zasloužil metál za to, jak špatně dokáže vnímat realitu. Začal však brzy mít jiný problém, který ho zaměstnal. Jakmile totiž přitáhl Zuzku zpátky k sobě a dal jí prostor trochu se vydýchat, poskytl jí tím prostor k odvetě. Ještě nedokázal ani pořádně zanalyzovat dlouhý zastřený pohled, kterým si ho Zuzka změřila, než si položila hlavu zpět na jeho rameno, a už do jeho hlavy začaly tepat kladívka neodbytnosti, když se její ruka prosmýkla mezi nimi, pevně se přimáčkla na mohutnou bouli v přední části jeho kalhot a začala prstem dráždit uvězněnou hlavičku jeho přirození. Byl tak pevně sevřen, že výsledek se musel jistě brzy dostavit.
„Jestli s tím rychle nepřestaneš, udělám se tady do kalhot jak nějaký puberťák“, pokusil se alespoň vyjednávat.
„To mi přijde jen spravedlivé.“ Něžně zašeptaná odezva mu potvrdila podezření, že šance na úspěch byla mizivá. Aby podtrhla nezlomnost svého záměru, vrátila se Zuzka k pohledu do očí.
„Ano, takhle se na sebe dívejte“, nadšeně vypískl Marek. „To napětí z vás úplně sálá. Přitažlivost je mezi vámi naprosto hmatatelná!“
Lukáš zaskřípal zuby, jak se snažil přinutit své boky, aby se nezačaly hýbat v tempu udávaném Zuzčiným prstem. Tlak byl enormní, ale zatím stále ještě držel, neboť Zuzka netlačila na pilu, aby ho už už znemožnila.
„Moment, vydržte takto. Vezmu si ještě další foťák. Nebude to trvat dlouho.“ A s těmito slovy ukázal Marek dvojici opět záda a jal se přehrabovat věci na stole.
Zuzka si bleskově ověřila, že Marek je k nim skutečně obrácen zády a bez váhání pak zesílila tlak dlaně a zvýšila tempo a okruh kroužení na Lukášově obdaření. Nyní již byla v cílové rovince. Lukáš to nevydržel. Jeho velká ruka přistála na její a přidala se k jejímu úsilí. Zuzka fascinovaně sledovala pnutí v jeho tváři, zatímco se jeho boky začaly rytmicky hýbat proti jejich rukám. Víčka se zatřepala, oči se zavřely, ústa otevřela a na rozdíl od Zuzky Lukáš nedokázal zabránit stenu, kterým doprovodil stav, kdy jeho těla na chvíli ustrnulo, zatímco jeho hadice pumpovala vlny a vlny semene do těsného sevření upnutých kalhot. „Kurva“, ulevil si tiše, zatímco Zuzka s úsměvem vstřebávala pocit vlhkosti, který do její dlaně nyní vysílala kůže skrývající jeho pohanu.
_____________

„Jste v pořádku?“, zavolal Marek, aniž by se namáhal k nim celý otočit.
„Lukáš už začíná mít křeče do nohou a já nutně potřebuji na malou“, opáčila Zuzka nenuceně. „Myslíte, že bychom mohli dostat malou přestávku?“
Nyní se již Marek překvapeně otočil, jako by konsternován tím, že jeho modelové jsou stále ještě lidi a mají nějaké limity, kterými chtějí narušit jeho práci. „No tak, dobře. Když musíte“, svolil nakonec neochotně. Zkontrolovat si čas na hodinkách a doplnil: „Běžte se protáhnout, vyřídit si, co potřebujete a nejpozději za 20 minut ať jste zpátky. Ještě jsme neskončili.“
„Díky“, prohodila vesele Zuzka a už si to štrádovala do šatny, s Lukášem v těsném závěsu za ní.
„To bylo těsné“, zamumlala do kompaktní hmoty dveří, jakmile za nimi zaklaply. Neváhala je přitom okamžitě zamknout.
„Myslím, že jsem jim zničil kostým“, vyhodnotil Lukáš za jejími zády.
Zuzka se pomalu otočila a nevěřícně se opřela zády do dveří z výjevu, který spatřila. Lukáš stál nonšalantně uprostřed místnosti, sundanou košili držel v jedné ruce, zatímco druhou v rozevřených kalhotách ověřoval rozsah škod na vypůjčeném prádle.
Zuzce při pohledu na jeho mužná prsa, pevné břicho, pubické ochlupení pod ním a sílu a délku stále ještě úplně nepovoleného nástroje rychle vyschlo v ústech. „Ukaž, pomůžu ti“, zaskřehotala suchým hlasem. Z kabelky, položené na přilehlé lavičce rychle vylovila sadu kapesníčků a pak bez váhání zaklekla před Lukášem. Nejprve ještě více rozevřela poklopec, stáhla si kalhoty trochu níže a pak důkladně očistila jak zasaženou kůži umělou, tak i lidskou. Fascinovaně přitom sledovala, že se opět rychle probouzí k životu.
„Tak, všechno je čisté“, zkonstatovala neochotně nakonec, když se již více nedalo předstírat, že je ještě co otírat.
„Jsi si tím jistá?“ Lukášův hlas byl sytý, prosycený žádostivostí.
„Naprosto jistá“, odvětila. Přitom ale její ruka sjela níže a potěžkala v dlaních jeho mohutné koule, ve kterých se ještě jistě nacházela spousta střeliva. „Nebo bys raději, abych to ověřila ještě jednou?“
„Kdyby ti to nevadilo. Je důležité být čistý a nezanést si tam žádnou nečistotu.“
„Vůbec by mi to nevadilo. Naprosto souhlasím, že čistota je základ zdraví.“ S těmito slovy přitom srolovala kalhoty dolů ke kotníkům.
„Ty mrško“, vydechl Lukáš potměšile, jakmile se Zuzka posunula na kolenou trochu blíže, aby mohla v příjemnější pozici přikrýt vrcholek fialové hlavičky s dírkou uprostřed, vyzývavě se již tyčící před jejím zrakem, špičkou svého růžového, ostrého jazýčku. S požitkem přijala výraznou slanou chuť i dosud úplně nevyvanulou vůni nedávno vytrysknutého semene, pevně obemkla mechovou čepičku svými rtíky a když se jala pohybovat ústy nahoru a dolů po jeho pístu, přidržel si ji Lukáš za temeno hlavy a pomáhal jí s určováním tempa.
„Opravdu bych si nikdy nepomyslel, že taková vnímavá, aktivní a nadšená dívka do učení se, projevuje nadání i v této oblasti. Pokračuj takto a možná si tě nakonec fakt tady ještě vezmu a neskončím, dokud se neudělám do tebe.“
„Mám to chápat jako slib, nebo jako hrozbu?“, otázala se Zuzka rádoby nevinně, zatímco pokrývala vršek jeho erekce jemnými polibky, nahradivše ústa honěním rukou. Mohutná hmota v její dlani byla plná příslibu.
________

„To byl slib“, zavrněl Lukáš. Neochvějně vytáhnul Zuzku zpátky na nohy a rychle ji popohnal směrem ke stolu, na kterém byly odloženy zbytky připraveného občerstvení. I přes nutnost cupitat kvůli kotníkům svázanými spuštěnými kalhotami, rychle překonali krátkou vzdálenost, která je dělila k ploše, dostatečně velké a rozlehlé (a hlavně vodorovné), a vyhoupli Zuzku nahoru. Plastové kelímky, sáčky a podnosy se rozlétly do strany a byly uprostřed stolu nahrazeny Zuzčinými zády a hlavou. Košili už v tu chvíli měla srolovanou kolem pasu a její nádherná, pevná a kulatá prsa se samovolně houpala. Temně hnědé bradavky se chystaly vystartovat k letu na Měsíc. Lukášovy ruce je bleskurychle nalezly, pohupující se prsa vítaně ukotvily na místě a skoro až surově je hnětly, zatímco jeho hlava přistála mezi velkoryse rozevřenými stehny a začala Zuzce oplácet její předchozí péči.
„Lukáši“, vydechla přerývaně Zuzka a mohutně vtáhla vzduch – „máme už jen 14 minut.“
„Teď už jen 11“, zamumlal Lukáš mokrými ústy, když konečně zanechal Zuzku pěkně připravenou, hluboce oddechující a důkladně a zodpovědně vylízanou, a přesunul se výše. Jeho ruka prudkým majestátním pohybem rozervala překážející kalhotky, dosud jen odsunuté stranou, a jejich zbytky odhodila kamsi do prostoru za sebe. Jeho ústa se přisála k jejím, jazyky okamžitě začaly bojovat o dominanci a Lukáš neochvějně zaujal správné místo. Špička jeho trčícího úderníku bez zábran pronikla mezi svrchní vrstvu Zuzčina vstupu, který ji přivítal s rozevřenou náručí a hladově ji vtáhnul dovnitř. Lukášovy boky se zhouply v jediném mocném pohybu, kterým zasunuly jeho úctyhodnou délku do nedočkavostí se chvějící náležitě připravené svatyně a nádherně dopadl až na dno.
Zuzčina ústa tím vzdala boj o dosažení dominance, hlava se vyvrátila vzad. Její spodní ret se ocitl v sevření Lukášových zubů. Znovu tvrdě přirazil. A ještě jednou. Těžce oddechující se na sebe dívali jako dva soupeři v ringu, oči zastřené chtíčem. Zatímco se poměřovali, přehodil si Lukáš ruku do lepší polohy a zvedl si jednu sněhobílou nožku na svá ramena. Zatímco začal Zuzku pravidelně kopulovat dlouhými a důslednými šťouchy, procedil mezi zaťatými zuby: „Vypadá to, že Markéta měla pravdu a dnešek si fakt užiju. Nerad to přiznávám, ale zdá se, že měla zase pravdu.“
Zuzčina druhá noha se zahákla za jeho bok a patami mu pomáhala hlouběji do sebe, i když už nebylo kam. „Mě řekla to stejné.“ .....
.... „Hej, proč jsi přestal?“
„Ty jsi mluvila s Markétou o dnešním focení?“
„Ano. Zavolala mi, že jejímu příteli odřekla na poslední chvíli modelka a zda bych si nechtěla splnit sen a nahradit ji. Trvala na tom, že to může být skvělá zábava.“
„Zuzko, já tě nějak přitahuji?“, zeptal se Lukáš něžně. „To asi není úplně přesné“, dodal po chvilce zamyšlení. „Zjevně tě přitahuji, když jsme skončili takto. Ale ještě předtím, nezmínila jsi se Markétě o tom, že se ti líbí jeden tvůj bývalý lektor?“
Zuzka s roztomilým uzarděním přikývla. „Ano, mluvili jsme o tom spolu. Je nejlepší kamarádkou mé nejoblíbenější pratety.“
„Ta stará, všetečná rachomejtle“, zamumlal Lukáš. Už dávno přitom ale obnovil plynulý pohyb boků, kterým zajišťoval zvedání hladiny vzrušení obou milenců.
„Co tím myslíš, Lukáši?“, vydechla Zuzka.
„Že jsme se jí jednou v pozdější fázi firemního večírku prořekl, že mezi mými studenty je skutečně jedna, u které bych mohl mít problém udržet svoji profesionalitu a kterou bych rád blíže poznal na osobní úrovni.“
„Ty ... myslíš ... že to ... celé ... je záměr?“, hekala Zuzka mezi jednotlivými přírazy.
„Přesně to si myslím.“
„To je dohazovačka“, uchechtla se Zuzka, nebyla již ale moc schopná souvislého myšlení.
Lukáš se naštěstí opět zastavil. „Nevím, jestli ji proklít, nebo jí poděkovat. Co kdybychom to vyřešili třeba někdy během společné večeře?“
„S radostí s tebou půjdu na večeři, Lukáši.“ .... „Ale teď bych raději, kdybys ...“.
Více doříct nestihla, neboť musela zavřít oči, jak nádherně se Lukáš do ní opět zavrtal a celou ji vyplnil. „...Pokračoval?“, zeptal se. „Bude mi potěšením.“
Nyní už Lukáše nemohlo nic zastavit. Stůl se naštěstí ukázal jako velmi bytelný, takže zůstával stabilní i přes mohutné přírazy Lukášových boků, takže nejhlasitějším zvukem v místnosti byl dlouho dopad boků na boky a pleskání houpajícího se šourku na Zuzčin zadek. Zapřený Lukáš mohl sledovat, jak se plocha jeho pístu leskne vlhkem Zuzčiných šťáv, které při každém vysunutí vystřikují ven, aby celý jeho nástroj zase nekompromisně zmizel vevnitř. Rozkošné, zakroucené kaštanově hnědé chmýří, které si Zuzka nechala na horní části, v něm vařilo krev ještě více. Vnímal, že Zuzka se celá chvěje a jejím tělem opět začíná prostupovat nekontrolovatelná křeč.
„To je ono, pojď, udělej se“, popohnal ji vpřed.
Ještě více zrychlil, chtěl ji dostat přes hranu dříve, než tam spadne i on sám. Zuzčino tělo se napjalo, záda se nad deskou stolu prohnula, její prsty se mu do paží zaťaly doslova surově. Její „uuuuuughhh“ připomínalo Lukášovi burácení hromu.
Zatímco se její tělo zmítalo po desce stolu, ozvalo se hlasité zabouchání na dveře.
„Za minutu budeme pokračovat! Pojďte zpátky na plac!“, zavolal hlas, na kterém nebylo nijak patrné, že by něco nepatřičného slyšel, nebo měl správnou představu o tom, co se děje za zavřenými dveřmi.
„Hneeeeeeed!!“, zavolal Lukáš zpět. Naposledy přitom přirazil a pak již pumpoval salvy a salvy hustého šlemu do svírajících se zákoutí Zuzčina pohlaví.