Kdo je vlastně Alena? - část první

Byli jsme na návštěvě u mamčiny kamarádky, které si povídaly venku na verandě a já koukal v obýváku na televizi. Po hodině mě to, ale přestalo bavit a tak jsem se začínal procházet po baráku. Ačkoliv bydlela Alena sama měla dům docela veliký. Zamířil jsem si to do druhého patra, kde jsem si začal procházet jednotlivé pokoje. V jednom z nich jsem se pozastavil, byl jsem fascinovaný zrcadlem, které bylo přes celou jednu zeď. V místnosti byla velká klec, nejspíše pro psa. Byla opravdu veliká s miskou vody uvnitř. Říkal jsem si, že se pes schovává někde na zahradě. Otevřel jsem v pokoji komodu ve které jsem objevil pleny. Začal jsem se šklebit a představovat si jak je Alena nosí. V dalším šuplíku byla knížka. Měla na sobě speciální znak, který jsem nikdy neviděl. Slova v ní mi nedávala smysl. Vyslovil jsem jedno slovo nahlas. Když v tom se zavřeli dveře, nejspíše od průvanu. Přečetl jsem další slovo. Najednou jsem měl ruce za zády a svázané provazem v zápěstí. Hrklo ve mě. Polil mě studený pot. Nechápal jsem to. Byla to snad kouzelná knížka? Snažil jsem se dostat z provazů, ale nešlo mi to. V místnosti jsem nenašel nic ostrého čím bych to přeřezal. Chtěl jsem jít do kuchyně, ale dveře se nedali otevřít. Z této strany byla na dveřích koule ledaže bych našel klíč, ale ten jsem tu taky neviděl. Začínal jsem panikařit. Vrátil jsem se ke knize v domění, že další slovo mě vysvobodí. Mýlil jsem se ruce jsem měl teď svázané i v loktech. Pořádně to táhlo a trošku bolelo. Nevěděl jsem co si mám počít. Opatrně jsem vzal knihu z komody, dalo mi to dost práce. A hodil jína zem doprostřed místnosti. Snažil jsem se najít v ní nějaký návod, ale marně. Nic nedávalo smysl. Zkusil jsem přečíst poslední slovo u toho čeho jsem začal a naději, že se z toho dostanu, ale marně nic se nestalo. Moje teorie byla taková, že abych se z toho dostal budu muset jít postupně až ke konci. Začal jsem číst slova tam kde jsem přestal. Dalším slovem mě to celého svléklo. Pak přidalo pár provazů na nohy, ke kotníkům a kolenům. Najednou jsem ležel a byl svázaný do kozelce. Zbývalo už jen pár slov. Zachvilku budu u konce a budu volný, utěšoval jsem se. Dalším slovem jsem dostal obojek. Už to bude říkal jsem si. Zbývaly poslední dvě slova. Pokračoval jsem. Najednou jsem měl v puse roubík. Tak a je to v prdeli usmyslel jsem si. Zbývalo poslední slovo a já mohu sotva mluvit. Vycházelo ze mě jen nesmyslné huhlání. Po chvilce se mi podařilo vyhuhlat poslední slovo při kterém jsem dostal nějaký šátek přes oči. Myslel jsem, že to celé skončí, ale opak byla pravda. Kroutil jsem sebou do stran avšak marně. Provazy mě pevně držely při sobě. Huhlal jsem přes roubík, snažil se volat o pomoc. Najednou jsem slyšel jak se otevřeli dveře v tu chvíli bylo hrobové ticho. Zasténal jsem. Kroky podpatků se ke mě blížil. Měl jsem pocit jako kdyby mi někdo přímo dýchal na záda.
Alena - Ty ses ale blbeček viď, kdyby na tebe tvoje mamka teď nečekala tak tě tu nechám až do rána svázanýho.
Zahuhlal jsem přes roubík, ale nebylo mi rozumnět. Alena vzala knížku ze země a něco v ní listovala. Vyslovila nějaké slovo a najdou jsem byl volný ruce, mi padli na podlahu podél těla. Chvilku jsem tam tak ležel.
Alena - Tak dělej vstaň a líbej mi ruku!
Řekla rázně. Postavil jsem se na nohy a chtěl jsem se uklonit a políbit jí ruku.
Alena - co to děláš?! Na kolena s rukama za zády a líbej!
Koukal jsem jak puk, ale udělal jsem co chtěla.
Díval jsem se jí v kleče do očí co bude následovat. Jediné co jsem chtěl je jít už domů.
Alena - no to by šlo.
Vzala mě rukou pod bradou a stiskla mi tváře.
Alena - zítra sem přijdeš na šestou odpoledne, trošku si promluvíme. Jinak řeknu tvojí mamce, že si se mi hrabal ve věcech. Rozumněl si?
Takýval jsem.
Alena - nic neslyším. Stiskla mi víc tváře.
Ano madam, zítra přijdu. Dostal jsem ze sebe.
Alena - fajn, teď vypadni.
Mamka už seděla v autě, nasedl jsem k ní a odjeli jsme domů.
Celou cestu jsem přemýšlel co se vlastně stalo a co teprve Alena bude ode mě chtít.