DomStory

DomStory
Prohlížím si sklepení zříceniny hradu Zbirohy nad Malou Skalou, ve kterém jsem spal dnešní noc s kamarády, kteří už šli dávno do skal lézt. Já se dnes do toho nijak nehrnul. Včerejší úpal mi vzal veškerou energii.. Když se rozhodnu jít zase na světlo boží, vidím tebe, jak nejistě přecházíš kolem. Chvíli, schován ve stínu kobky, tě pozoruji. Máš na sobě triko, kolem pasu mikinu, plátěné turistické kalhoty a trekové boty. Evidentně žena na dovolenkové tůře.
Vydávám se ze sklepení a docela úmyslně na sebe upozorním zakopnutím o volné kameny. Trhneš sebou úlekem. Pozdravím tě a dál si tě prohlížím. Ty opětuješ pozdrav a s úlevou řekneš jak si se lekla.
Vysvětluji, že se obáváš zbytečně, že žádný duch nejsem, jen se zajímám o ty prostory v podzemí. Sedám si na batoh s horolezeckým matrošem a zahajuji normální konverzaci. Dozvídám se, že jsi na dovolené s manželem, ale on se včera trochu společensky unavil a nyní spí na pokoji penzionu. Tobě se nechtělo tak krásný den jen tak probendit a tak sis nechala doporučit výlet. Prudké stoupání ti ale dalo zabrat, takže bys uvítala nějaký odpočiněk ve stínu.
Doporučuji ti příjemný chládek v zajímavém prostředí sklepení. Ty ale odvětíš, že se tam sama neodvážíš.
Dávám ti tedy návrh, že ti ty rostory ukážu a k tomu ti řeknu spoustu zajímavého. Chviličku váháš, ale nakonec návrh příjímáš.
Sestupujeme strmým svahem do podzemí zříceniny. Džentlmensky tě přidržuji za ruku, což s povděkem příjímáš. Za moment jsme v temnotě sklepeni. Chvíli trvá než si naše oči přivyknou šeru, ale jak se tak stane, docela se ukliďňuješ. Dokonce si to sklepení pochvaluješ.
Ptáš se co tady mohlo původně být. „Myslím, že ve sklepeních byly sklady, zbrojírny, nebo taky pracovna kata.“ odpovídám. Evidentně tě to zaujalo.
„Jako, že se tady mučilo, popravovalo?“ Ptáš se.
„Popravy asi římo ne, ty bývaly veřejné. Ale před popravou se používalo právo útrpné.“ Začínám přednášku.
Vytahuji z batohu čelovku, beru ji do ruky a zapínám. Kužel světla zamířím na kruh ve stropu. „Tady se asi odsouzenci věšeli za ruce.“
„Za ruce?“ Ptáš se.
„Ano, vytáhli jejich těla do výšky aby nohy měli těsně nad zemí. Bylo to trochu na bednu. Lidé sebou vrtěli, snažili se dosáhnout nohama na zem, opřít se a ulevit rukám. Tím si ale jen urychlili vykloubení ramenních kloubů.“
Zíráš na kruh a pozdechneš si, že si to neumíš ani představit.
„Příklady táhnou. Chceš si to vyzkoušet?“ Ptám se.
Nečekám na souhlas, vytahuji z batohu smyčky a lana a už ti uvazuji kolem zápěstí pouta. Mezi zápěstími, protáhnu provaz, ten pak vedu přes kruh ve stropu a hned tě za něj tahám. Zvedáš se, jsi tažena pod kruh, zvedáš ruce. Napínám provaz. Na chvilku tě skutečně vytahuji až úplně visíš. Po krátkém čase, tě ale spouštím tak, že se šlapkama dotýkáš země. Jsi ale stále napnutá. Lano zajišťuji prusíkovým uzlem u dalšího kruhu ve zdi.
„To je hodně nepříjemné“ říkáš. Za co ti lidi byli odsouzeni?“
„To bylo různé. Někdo za krádeže, protivení se vrchnosti, jiné trestné činy a ženy hlavně za čarodějnictví.“
Pokračuji v přednášce a přitom z batohu lovím zbytky svíček, které nám v noci svítili, když jsme pařili u kytar. Zapaluji je. Třepotavé světlo ještě více zdůrazňuje neutěšenost prostor ve kterých se nacházíme.
„Že to je nepříjemné?“ Cha cha. Zasměju se. Která žena došla až sem, věděla, že to je jen začátek. Většinou znaly rozsudek. Ten mírnější obsahoval výprasky, natahování na skřipec, pálení železem nebo palečnice, či jiné výdobytky středověkých mučíren. Všechny ale měly konec na popravišti. Bylo jedno zda byly vinny, nebo ne. Tady se přiznala každá.“ Říkám nenuceně.
Zatímco vypravuji, chodím kolem tebe do kola. Hraju si se svým hlasem. Různě intonuji, čímž chci tomu či onomu úseku vyprávění dodat větší důraz.
Ještě než začneš protestovat, a stěžovat si na nepohodlí, přistoupím k tobě ze zadu, ovoním si tvé vlasy i šíji. Z ničeho nic tě ze zadu pevně chytnu za kozy. Jsou v podprsence.
„Pane, co to děláte?“ Vyhrkneš překvapeně. V hlasu však poznávám jistou stopu vzrušení.
„Verba movent, exempla trahunt.“ Řeknu latinsky a pokračuji. „To latinsky znamená, volně přeloženo, že jeden příklad, je víc než dlouhé vyprávění.
Hned na to zajedu rukama na břicho pod triko a vytáhnu jej nad podprsenku. Za chvíli i tu vytahuji nahoru a chytám kozy do svých rukou.
„Asi si umíš představit, že pokud se katovi dostala do rukou hezká žena, dřív než její tělo poznamenal mučením, chtěl si s ní trochu užít. O nic nešlo. Té ženě to bylo možná už také jedno, věděla že je její život u konce. Některá možná doufala, že když bude katovi po vůli, bude kat při mučení ohleduplnější“.
Obcházím tě a stavím se ti proti obličeji. Vidím zmatení, vidím vzrušení, vidím zvědavost. Možná i trochu obavy, ale ne vyloženě strach.
Odepínám ti kalhoty a stahuji je do půli stehen. I z kalhotkama. Hrubě ti sáhnu mezi nohy a je mi jasné, že jsi docela silně vzrušená.
„Ty kurvo, tobě to snad dělá dobře?“ Řeknu nahlas otázku.
Mlčíš.
Odepínám opasek, kolem pasu ti omotávám ještě mokrý ručník, co mi večer posloužil jako obklad. Sděluji ti, že tě čeká výprask. Nařizuji ať počítáš jednotlivé rány.
Údery jsou silné. Mokrý ručník na který dopadají, zamezí vytvoření dlouhodobějších stop. Takže tě nešetřím. Za chvíli se mučírnou rozléhají bolestívé výkřiky a po nich číslice.
Když jsi byla u čísla 13, zaregistroval jsem stíny u vchodu a zahlédl dva mladíky, kteří zvědavě nahlíželi dovnitř.
„Zdravím pánové.“ Říkám a kývám přátelsky na pozdrav. „Zrovna probíráme právo útrpné ve střeověku.“ Přitom tě vezmu za ramena a otočím tě směrem k nim.
Slyšitelně zalapáš po dechu. Stojíš s obnaženýma kozama i kundou proti dvěma maníkům. Vytřeštěně mne pozoruješ a nevěřícně posloucháš, jak oba mladíky zvu dál.
Ti s radostí přijímají, vstupují do mučírny a sedají si na batohy.
„Buďte svědkové výkonu práva útrpného.“ Sděluji jim slavnostním hlasem jejich novou funkci. S potěšením přikyvují.
„Tato ženština, bya obviněna z čarodějného spolčení s ďáblem. A hle. Vidíte ty kozy? Toť jasný důkaz, že je čarodějnice!“ Dávám si záležet na obřadním znění mého hlasu.
Má názorná ukázka středověku pak pokračuje. Mučím tě voskem, kapu ti na kozy vosk ze zapálených svíček. Na bradavky zavěšuji svorky. Násilím ti dráždím kundu. Štípu do pysků a zasouvám do ní jeden prst za druhým. Kunda ti vyloženě čvachtá. Její vůně už dávno přerazila odér sklepení. Pokračuji v mučení i v přednášce.
Začneš žadonit o ukončení.
Mladíci se zájmem vše sledují. Napětím se vrtí na batozích. Zpočátku skyrtě, snad i zahabeně, si třou své ocasy. Jsou nyná již evidentně vzrušeni.
Slibuji, že tě uvolním ze závěsu, když slíbíš, že se vykoupíš.
„Co mám udělat? Řekněte, já to udělám. Ale už rychle prosím!“
„Vykouříš přítomné svědky! Ale dej si záležet kurvo, jinak tě znovu pověsím.“
Tiše přikyvuješ. Odvážnější z mladíků si už rozepíná kalhoty a drží svůj ocas v ruce.
Tebe odvazuji a spouštím. Odkrvené nohy tě neudrží, klesáš na kolena. To ten maník to bere jako znamení a přistupuje k tobě. Strká ti ocas do pusy a rukou ti začíná přirážet hlavu na jeho čuráka. Kouříš a opravdu si dáváš záležet.
Druhý z náhodných svědků překonává svou nesmělost a přistupuje k tobě z boku. Bereš mu ocas do ruky a začínáš ho honit. Já to se zájmem sleduji.
První maník vrcholí. Tiskne ti hlavu na svůj podbřišek a já tuším, že ti, už už, bude stříkat hluboko dokrku. A je to tu. Hezky to prožívá, dokonce u toho i tiše zařve. Hlavu ti drží ještě hodnou chvíli naraženou na čuráka, dokud ho druhý maník neodstrčí bokem.
Než stačíš cokoliv vyplivnout už máš v hubě druhého čuráka. Historie se opakuje, akorát ten nesměle vyrcholí na obličej. Potřísní ti ale semenem levé oko, že ho máš celé zalepené.
Když se mladíci trochu uklidnili a vydýchali, poslal jsem je pryč. Že už to tady dokončím sám.
Prohlížím si tě. Jsi evidentně vzrušená, zpocená, s obličejem od mrdky a momentálně unavená tak, že se ti ji nechce ani utírat.
Jen tiše hlesneš: : „Chcete taky vykouřit?“
Odpovím, pro tebe, nečekaně otázkou. „Mám strkat čuráka do huby plné mrdky? Za co mě máš kurvo!?“
Beru tě ze země do náruče a pohazuji tě do výklenku ve zdi. Je v přijatelné výšce. Pokládám tě do prachu a hlíny, zvedám ti nohy. Rozepínám poklopec a pan Hyde radostně vyskočí z kalhot ven. Pomůžu mu nasměrovat do správné díry a už tě mrdám.
Jsem vzrušený už dlouhou dobu, takže mrdání do doby mého vyvrcholení, netrvá dlouho. Když už tuším, že se udělám, přitáhnu si tě blíž k sobě a vystříkám se ti na kozy.
Je po všem. Ocas si utřu do rubové strany zadní části tvých kalhot a hlavou mi při tom bleskne myšlenka, jak se budeš cítit, až ti má mrdka bude lepit kalhoty na holý zadek.
Pozoruji jak se oblékáš. Čekám na tebe. Vyvádím tě na denní světlo. Před hradem si tě naposled prohlídnu. Stopy semene na obličeji, uřícená jak po maratonském běhu. Slituji se nad tebou a ukazuji ti kudy se jde k prameni, u kterého se budeš moci dát alespoň částečně do pořádku.
Odcházím. V ruce držím papírek s tvým telefonním číslem. Jsem zvědavý jestli jsi byla pro mne tak silným zážitkem, že se rozhodnu tě ještě kontaktovat.