Jedna z těch klasických cest z práce domů. Vešel jsem do baráku, přivolal výtah a v hlavě přemítal plány co podniknout. Měl jsem volné odpoledne, takže mě opět doháněly neřestné myšlenky a lehké vrnění koulí. Z transu mě probudil až zvuk výtahu, který konečně zastavil v přízemí. Dveře se otevřeli a já se klasicky v domnění, že je prázdný, hrnul dovnitř. Jenže málem jsem do ní narazil. Přede mnou stála ona… má nová sousedka, která se nedávno přistěhovala a bydlela hned přes chodbu naproti mě. Naše pohledy se střetly. Následoval krátký úsměv a já celý nervózní a zaskočen situací, kterou jsem si podvědomě přál, ze sebe dostal jen ,,jé promiň”. Ona se jen zasmála a se slovy, že ,,v pohodě” odešla. Nahrnul jsem se do výtahu zmáčkl mé patro a hned si říkal jak jsem to posral. Vždyť já ji ani nepozdravil.
Sousedka byla jedna z nejhezčích holek co jsem potkal. Věkově jako já, stejně vysoká bruneta s delšími vlasy a sportovní postavou. Když jsem ji u domu nebo na chodbě párkrát zahlédl, hned jsem si představoval jaká by byla při sexu. Přišel jsem ke dveřím od bytu a kouknu naproti… na ty její. Jaká náhoda, že má na dveřích konečně cedulku s příjmením. Hned mě napadlo… co jí takhle napsat omluvu.
Doma jsem hned vlétl na facebook, hledání dlouho nezabralo a hned jsem jí psal. Nejprve pozdrav, pak omluva a nakonec pochvala, že jí to ve výtahu moc slušelo. Těch 5 minut než poprvé odepsala trvalo snad hodinu. Konverzace nabrala spád, uteklo pár hodin. Najednou mi napsala, že je už doma a nechce se jí psát, tak ať jdeme ven. A nervozita byla opět tady… fůha, ale vždyť to je přesně to co jsem chtěl!! Ok, ale venku je už dost zima, je pozdě a zas tak moc se neznáme na to, abych ji zval k sobě.
Domluvili jsme se, že si půjdeme na chvíli sednout na schodiště vedle výtahu. Čekal jsem u dveří a přes kukátko sledoval, jestli vyjde z bytu. Najednou slyším cvakání zámku a ona skutečně vyšla. Hned jsem otevřel, krátký pohled do očí a oba jsme se smáli. Bylo cítit, že jsme si padli do oka a po formálním představení a polibcích na tváře jsme si šli sednout na schody.
Byla krásná, na sobě jen černé legíny, bílé tílko a přes něj přehozený svetr. Když jsem při polibcích u krku ucítil její parfém, jakoby mi nadrženost projela celým tělem. Sedli jsme si na schodech, chvíli klábosili o všem možném, ale já nemohl odtrhnout oči od jejich koziček, které se mačkali v těsném tílku. Po chvíli jsme v konverzaci přešli na peprnější témata. Jestli jsme single, kdy jsme měli poslední sex, jaké máme zkušenosti atd. To už jsem fakt nedával a v trenkách jsem cítil těsno. Všiml jsem si, že se jí přes tílko prokreslují špičky bradavek a v tom mi došlo, že nemá podprsenku. V trenkách už nebylo jen těsno, ale i vlhko. Nevěděl jsem jestli se kouše do rtů a chvílemi třepe kvůli chladu nebo nadržeností. Po chvíli jsme seděli zase o kousek blíž a já ji chytil za ruce. Studená jak psí čumák. Hned jsem jí nabídl, že nám skočím pro čaj a ona s údivem mé myšlenky souhlasila.
Doma jsem uvařil 2 hrnky čaje a šel si umýt upatlané nadržené péro, které mi zamazalo celé trenky. Když jsem si ho chytil, hned jsem měl nutkání se vystříkat a myslel jsem, že mi chtíčem praskne. Věděl jsem, že se musím hned vrátit. Popadl jsem čaje a vrátil se zpět na schodiště. Ona tam seděla na posledním schodu s nataženými a překříženými nohami dolů tak, že se jí legíny zařezávali mezi pysky její kundičky. Bylo poznat, že chce abych si toho všiml a sedla si tak schválně. Vyšel jsem nahoru, stoupl si nad ní, podal ji čaj a opět shora viděl její kozy ve výstřihu tílka, které si očividně stáhla níž. Pak jsem strnul v jejím pohledu… koukala na mé tvrdé péro, které se rýsovalo přes kalhoty přímo před její hlavou. Dala si doušek čaje a já nevěděl co dál… nechtěl jsem to pokazit a být moc hrr, ale už nám oběma muselo být jasné, kam vše směřuje. Prohodil jsem další větu ve smyslu, že ji ten čaj snad zahřeje. Podívala se na mě, pokládala u toho hrnek na schody a řekla ,,vím co by mě zahřálo víc”. Ve chvíli, kdy sklopila hlavu, aby se podívala kam hrnek pokládá, jsem si stáhl kalhoty s trenkami pod zadek a z nich vyletělo mé tvrdé péro. Byla to snad vteřina, ale ta další než se ona otočila hlavou zpět, trvala nekonečně dlouho. Přepadli mě myšlenky co za blbost jsem to udělal, ale než jsem si sám uvědomil co jsem to udělal, ona hledí na mé péro a vykulené oči. Další nekonečná vteřina…
Jenže ta reakce stála za to.. hned na něm měla ruku a dala mi na něj pusu. Stál jsem nad ní, nemusela se nijak naklánět a já měl krásný výhled. Ta poloha byla jak dělaná na super orální zážitek. Koukla mi do očí, aby viděla jestli se mi to líbí. Já už byl úplně v mimo. Cítil jsem, jak mě polévá horko… jako bych ty čaje oba vypil. Musela chytat mou šťávu, kterou mi péro slintalo nadržeností. Po pár tazích rukou jsem ucítil její ústa. Studené rty kolem žaludu a na špičce její teplý jazyk. Kroužila tím teplým jazykem po špičce. Chvílemi si ho z pusy vyndala a dávala mu polibky studenými rty. Mezi tím mi párkrát ledovými prsty prohrábla koule. Furt střídala hraní si s mými koulemi a honěním péra. Já cítil, že to moc dlouho nevydržím. Ani mě nenapadlo její zápal nějak opětovat a jen jsem si užíval ten nádherný pocit, studené ruky, rtů a teplého jazyka, které mě nesli do nebe.
Když jsem začínal cukat a ona poznala, že se co nevidět udělám, strčila si ho na půl do pusy tak, aby mohla zbytek péra honit rukou. Cítil jsem že za chvíli budu stříkat plnou dávku a čekal jsem, kdy ho konečně vyndá. Co jsem ale nečekal, bylo její lehké skousnutí kousek za žaludem, tak abych s ním nehýbal. Nemohl jsem dovnitř ani ven z pusy. Přestala ho honit a já se cítil jak ve vězení. Jemný tlak za žaludem, nic bolestivého, ale provokující pocit nemohoucnosti. V tom zvedla oči a s mrazivým pohledem mi jazykem začala jezdit po spodní straně žaludu. Tlačila mi na uzdičku, nemohl jsem se hýbat dovnitř ani ven. Bez rukou, jen ten pocit tlaku pod žaludem. Pár vteřin a plnou dávku sperma jsem jí stříkal do pusy. Několik stahů péra a celý jsem se cukal. Rukama mi mačkala zadek a já chtěl, ať tohle nikdy nekončí. Po chvíli jsem se probral a ona olizuje celé péro do poslední kapky. Zeptala se, jestli se mi to líbilo. Já stále mimo, jen přikývnul. Usmála se, vzala hrnek do svých upatlaných rukou a se slovy, že už musí jít, odešla domů.
Nechápajíc, co se to právě stalo, jsem si také vzal svůj studený a plný hrnek čaje a šel také domů. Uvědomil jsem si jak dobré místo to bylo, protože schodiště je od výtahu přes chodbu a moc lidí jej nevyužívá. Zajímavé bylo, že jsme nikoho neslyšeli a nikdo nás nepotkal, teda aspoň si to myslím. Když jsem odemykal svůj byt, uvědomil jsem si, že si odnesla můj hrnek. Tak snad jsme se neviděli naposled…
