Závěr
Vážení přátelé, kamarádi.
Rozhodl jsem se skončit s psaním. Nikdy neříkej nikdy, já vím, ale prozatím ano.
Nejdříve bych Vám všem chtěl strašně poděkovat za všechny vaše reakce, podněty, nápady, komentáře, lajky, podporu. Moc si toho cením a moc to pro mě znamenalo a znamená.
Ty povídky jsem začal psát tak trochu sobecky, kvůli sobě. Potřeboval jsem si nějak urovnat myšlenky a tato forma byla pro mě dost intenzivní a zároveň ta pravá. Trochu jsem se litoval, že jsem v životě promarnil hodně možností něco zažít a zkusit. Ale když se to hodí na papír, není to až tak zlé :)
Časem jsem ale zjistil, že hodně z vás má podobné vzpomínky, zážitky, že jste se v tom taky našli. Získal jsem tu několik přátel, se kterými si píši, a kterým jsem třeba i trochu pomohl nebo dodal odvahy.
Jsou to všechno jen vzpomínky, žádná fikce. Samozřejmě, stalo se to už dávno, a tak jsem třeba nějaké detaily vynechal, ale všechno se to odehrálo. Docela by mě zajímalo, jak někteří z aktérů dneska vypadají, jak se mají, jaký je jejich příběh.
Jsem rád, že jsem některé z vás inspiroval k psaní. Jsem rád, že jsem si mohl s některými psát a probrat jejich a svojí situaci. Jsem rád, pokud jsem někomu navodil trochu vzrušení a třeba i víc. Jsem prostě rád, že jsem se do toho pustil.
BTW. Včera jsem se po sto letch viděl s Pavlem z mých prvních povídek. Bylo to famózní setkáni, neskutečné...
