Sedím v kavárně a popíjím kávu, jsem zoufalý a v hlavě mi běží scénář “co budu sakra dělat”
Abych vás uvedl do děje, vyhodili mě z bývalé práce a jelikož to byla celkem vlivná firma, nechtějí mě teď nikde přijmout.
Ztrácel jsem se v myšlenkách, když si ke mně přisedla paní v klobouku (říkejme jí Týna)
Týna: hledáš stále práci?
Já: ano, ale jak tohle víte?
Týna: prostě to vím, mám pro tebe nabídku, ale pořádně si to rozmysli, jakmile nastoupíš, už není cesty zpět
Já: co? A co je to za práci?
Týna položila na stůl vizitku a odešla.
Nevím jestli si ze mě dělala srandu nebo ne, ale na té vizitce nebylo nic, byla prázdná.
Strčil jsem ji do kapsy a odešel domu.
Po cestě jsem stále myslel na záhadou paní, bylo to divné a celkem znepokojující.
Dal jsem si sprchu a v ručníku si sedl ke stolu a otevřel si pivo.
Popíjím a přemýšlím co dál, když v tu chvíli jsem zahlédl koutkem oka, že vizitka kterou jsem dostal je na mém stole, najednou na ní byla adresa na kterou se mám dostavit přesně ve 22:00..
Nechápal jsem co se děje, byl jsem přesvědčený, že tam tohle předtím nebylo.
Vzal jsem do ruky peněženku a počítal své poslední peníze které mi ještě zbyly.
Nemám na výběr, musím to zkusit.
Oblékl jsem se a odjel na adresu.
Zastavil jsem před obrovským domem, vypadal jako zámek, možná větší, nemohl jsem z něho spustit oči, přistoupil jsem ke vchodovým dveřím a chystal se zaklepat, ale dveře se otevřeli a stála v nich Týna.
Týna: tak jste si to rozmyslel… to ráda slyším… pojďte dál
Uvnitř to bylo ještě krásnější, všechno bylo obrovské a luxusní, okolo nás chodili lidé kteří měli na sobě škrabošky a muži v oblecích a ženy v luxusních šatech.
Já: co je to za místo?
Týna: místo, kde příštích 5 let budeš pracovat
Já: 5 let?
Týna: ano, jsme velice uzavřená společnost, je to společnost o které vědí, jen ty nejbohatší lidé na světě, jakmile jsi tady, nemůžeš odejít…. Alespoň ne dříve než za 5 let.
Já: a co tady budu dělat já? Nic jste mi o práci neřekla
Týna: je to prosté, staráte se o naše klienty
Já: takže jsme děvky?
Týna: NE! Řekneme společníci a společnice…nejste poviní s nimi spát ale záleží na vás… divil by si se, kolik společnic je ve světě, jako manželky, milenky, asistentky, kolik žen a mužů u kterých by jsi ani nepoznal že nepatří do společnosti, budeš kdokoli, kdo klient bude chtít abys byl… podle toho se odvíjí i tvoje výplata, čím více lidí dokážeš svou přítomností uspokojit, tolik peněz si vyděláš, je to jen na tobě
Já: a co z toho máte vy?
Týna: 20% ze všeho…. Pokoje máte společné, samostatné pokoje mají jen klienti, můžeš spát u nich, když si to budou přát… máme jen několik pravidel, nikdy nemůžeš mít více klientů najednou a i kdyby, nesmějí se nikdy potkat a zásadní pravidlo… nikdy se nesmíš zamilovat, klienti si platí za společnost, nikoli za lásku. Je to jasné
Já: jistě
Týna: tak pojď, ukážu ti to tu a pak se přidáš k ostatním.
Procházeli jsme obrovskými chodbami, přes restauraci, bar, knihovnu, bazény, sauny, posilovna, všechno na co si vzpomenete, až jsme došli k Týnině kanceláři.
Týna: podepiš tady mlčenlivost
Podepsal jsem a pak mi podává škrabošku a telefon
Týna: soukromí, je pro nás priorita a proto tuto škrabošku nikdy nesundavej, i kdyby tě o to klienti žádali.. je to jasný!
Já: jasný, madam
Týna: na telefon ti přijde, kdy a kde se máš s klientem sejít, když si tě někdo vybere, jakmile ti nebude někdo vyhovovat, můžeš ho odmítnout, vybral si tebe a pak si vybíráš ty, nikdo tě do ničeho nemůže nutit, dostanou jen to, za co zaplatí… jídlo a pití máš zdarma, ale pokud tě pozve klient, platí on, vždycky.. rozumíš všemu?
Já: snad ano
Týna: kdyby nebylo něco jasné, vždy se obrať na mě a nebo kolegy, teď můžeš jít, převlékni se v šatně a pak jdi do restaurace a můžeš se dát do práce.
Nasadil jsem si škrabošku a odešel do šatny se převléci, ještě chvilku mi bude trvat se tady vyznat ale snad si zvyknu.
Odešel jsem do restaurace, přesně jak mi Týna radila, šel jsem k baru a požádal o vodu, rozhlížel jsem se okolo sebe, když v tu chvíli mi pípla zpráva….
Cože?! 5 000kč za společnost při pití kávy?
Koukám že penězmi se tady nešetří a navíc zakázka přišla velmi rychle, přijal jsem a přesunul se do kavárny
A je to tady, upsal jsem se do firmy o které nikdo neví, a ani jsem ještě netušil, co mě tam bude čekat
Hra začíná
