Letní slunovrat

Oheň plál nocí. Plameny šlehaly vysoko a vydávaly příjemné teplo, světlo a stíny tančily po okolním světě. Noc byla vlahá, tmou se kradly nenápadné stopy chladu, typické pro brzké léto.

Zábava pomalu utichala, jak se do srdcí vkrádalo podivné vzrušení. Vzhůru zůstali mladí, nad kterými už přísné hlasy rodičů neměly žádnou moc, muži, jejichž ženy odešly již dávno domů, uložit menší děti, a pár žen, které neměly na starost žádné caparty. Všichni měli popito a doteď zpívali a živě se bavili, ale teď písně utichly, všichni cítili, že se blíží ten okamžik, na který někteří čekali celý rok.

Někdo zahrál na píšťalu. Hluboké uhrančivé tóny rozvibrovaly letní vzduch. Do sametově černé oblohy vyletovaly žhavé jiskřičky. Muži i ženy se začali zvedat. Tiše kroužili kolem ohně jako stíny, zatímco melodie stoupala a klesala, plnila srdce vzrušením a rozechvěním.

Náhle noc protnul vysoký tón a jeden z mužů zavýskl, rozběhl se a skočil přes oheň. Na vteřinu to vypadalo, že ho plameny pohltily, než se opět vynořil na druhé straně, tváře zrudlé vzrušením a horkem.

A pak se ozvalo další a další zavýskání, znělo ze všech stran, a stíny se daly do tance. Píseň zrychlila a stala se rytmem, který jako by pobízel těla k zběsilejším a zběsilejším pohybům. Lidé okolo ní tančili, výskali, setkávali se a zase opouštěli v kruhu tanečníků kolem ohně, a další a další stíny prolétávaly plameny. Cítila, jak jí ve víru tance vlají vlasy, jak jí tělo zalévá horko a i jí se zmocňuje vzrušení.

Obkroužila oheň ještě jednou, a pak, znenadání, věděla že přišel ten správný okamžik. Zavýskla, rozběhla se a skočila. Plameny ohně ji olízly, na moment se jí pokusil zmocnit strach, ale během úderu srdce to bylo pryč, byla na druhé straně.

Zalapala po dechu a rozesmála se. Kolem ní se ozýval další smích, povykování a povzbuzující pokřik.

Hudba teď naposledy změnila tempo a rytmus. Klesala a stoupala v pomalé, svádivé melodii, a z kruhu tanečníků vystřelila do temnoty, která zalévala okolí mimo dosah světélkujícího ohně, ženská postava. Zavýskla a se smíchem zmizela ve tmě. A další. A další. Ženy utíkaly od ohně a muži dál tančili kolem ohně, skákali a výskali, pokřikovali a povzbuzovali ženy i sebe navzájem. Tančili čím dál rychleji a divočeji. Atmosféra okamžiku ji pohltila. Zavýskla a rozběhla se do tmy.

Na cestu jí svítilo jen světlo měsíce, běh byl nebezpečný, ale vypitá medovina ji hřála a dodávala jí odvahu. Běžela loukou směrem k lesu a odněkud z hlubin hrdla se jí dral bláznivý smích. Vítr zachytával její dlouhé vlasy a strhával je dozadu kde za ní vlály, široká sukně jí pleskala kolem lýtek a tenká lněná košile se jí lepila na tělo potem, a ona se smála a výskala a cítila svobodu v každém kousku svého těla.

Na moment se zastavila, a v tu chvíli zpozorovala, že píšťala utichla. To znamenalo jediné - že muži už také přestali se svým zběsilým tancem a vydali se pronásledovat ženy do tmy. Znova se rozběhla.

Byla to hra, ve které byla nezkušeným hráčem. Znala její pravidla a věděla jak to probíhá, ale nebyla si jistá, jestli si přeje, aby ji nikdo nedohonil, nenašel, nebo právě naopak… Kovářův syn s ní ten večer tančil a očima ji pronásledoval celý večer, stejně jako nespočet předchozích dnů a týdnů. Čekala, že by to mohl být on, kdo se za ní vydá, ale taky si mohl vybrat jinou dívku, nebo ztratit odvahu.

Dosáhla hranice lesa a s rukou na kmeni stromu se ještě jednou zastavila, aby se nadechla a ohlédla za sebe. Uslyšela za sebou těžké kroky a znova se rozběhla. Někdo ji možná přece jen pronásleduje. Vzrušením se jí srdce rozbušilo ještě rychleji. Běžela temným lesem, světlo skrze listy stromů téměř nepronikalo pod jejich koruny, kde se skrývala, a srdce jí tepalo až v krku. Musela být opatrná.

Cítila strach, ale vzrušení bylo silnější, opojné a pohlcující. Nos jí plnila vůně jehličí a vlhké hlíny. Kolem ní se rozprostíralo jen lesní ticho. Nebyla si jistá, ale měla pocit, že kroky se přibližují. Nevěděla, kdo ji pronásleduje. Věděla jen, že to může být kdokoliv. Tuhle noc neplatily žádné sliby, neexistovala žádná pouta, tuhle noc bylo všechno dovoleno, všechny činy byly s prvními paprsky ranního slunce zapomenuty. Tohle byla slavnost hojnosti, oslava plodnosti. Tohle byl slunovrat.

Změnila směr se záměrem zmást svého pronásledovatele, a s trochou štěstí možná zjistit kdo to za ní běží. Pokusila se zklidnit svůj dech a skrýt se za skupinkou vzrostlých stromů. Opřela se zády o drsnou kůru stromu a zadržela dech. Naslouchala.

Byla si téměř jistá, že za sebou slyšela kroky, ale teď bylo všude kolem ticho. Možná se jí to jen zdálo.

Najednou jí ramena sevřely velké horké dlaně a stáhly ji dolů do mechu pod stromy. Poplašeně vyjekla, ale ústa jí hned nato zalepil dechberoucí polibek. Překvapením jí vyletěly ruce vzhůru. Narazila na široká ramena a silné paže. On!

Nenápadně pozorovala toho muže už několik měsíců. I přes to toho o něm moc nevěděla. Byl starší než ona, to bylo očividné. Ne ve věku jejích rodičů, ale už dávno ne ve věku jejích vrstevníků. Málokdy s někým promluvil, působil zamlkle a nepřátelsky, ale všichni si ho vážili. Pracoval tvrdě a dobře. Měl ženu, alespoň si myslela že je to jeho žena, ale i na ni málokdy promluvil. Nedovolila si na něj myslet, nikdy na něj nepromluvila, ale po očku ho pozorovala. Na jeho rukou bylo něco, co ji přitahovalo. Na silných pažích a ramenou se mu pod kůží napínaly svaly a dlaně připomínaly spíše tlapy medvěda. Kdokoliv ho ale viděl s dlátem, žasl, jak umě s ním zachází, kolik citu cit se v těch velkých rukou skrývá a s jakou přesností a dokonale odměřenou silou jimi přetváří dřevo v nádherný nábytek i kvalitní nástroje.

Teď to poznala na vlastní kůži. Ty obrovské hřejivé ruce ji teď svíraly a svým tělem ji tiskl do měkkého mechu, úplně ji zalehl. Lapala po dechu a srdce jí hrozilo vyskočit z hrudi. Pustil její ramena a zvedl se na jednom lokti, jednou rukou ji držel pod hlavou, zatímco druhou dlaní jí něžně přejel po tváři a shrnul jí z ní neposlušné prameny vlasů. Položil jí svou medvědí tlapu na tvář a znova ji políbil. Jeho rty byly měkké a horké, jeho dech voněl sladce po medovině. Pořád ještě se snažila zklidnit svůj dech, který uháněl jako splašený kůň, a jeho polibky jí v tom nepomáhaly.

Na chvíli přestal prozkoumávat její rty a zadíval se na ni. V temnotě lesa mu sotva viděla do tváře, spíš matně tušila rysy jeho tváře. Jako by v jejím pohledu něco hledal. Naklonil se nad ní, ale pak se zvedl do kleku a odsunul se kousek od ní, klečel teď u jejích nohou.

Bylo to odmítnutí? Spletl si ji s někým a teď zjistil, že je to jen ona a chtěl ji tu nechat? Vnitřnosti jí probodl žhavý osten zklamání a ona se posadila, jen moment od toho aby jí z očí vytryskly slzy. Jistěže nehledal ji. Proč by taky měl chtít takovou mladou nanicovatou rusalku.

Ucítila, jak ji jeho ruce hladí přes kotníky, lýtka, v jamkách pod koleny, a zachvěla se. Stoupaly výš a výš po jejích stehnech, jemně laskaly její kůži a vyhrnovaly s sebou sukni. Zadržela dech, jak se jeho ruce blížily k jejímu klínu. Strach ji opustil. Teď už cítila vzrušení, rozechvívalo jí každičký kousíček těla. Stačil jen nepatrný pohyb jeho rukou, aby ucítila jeho prsty v klíně. Ale on jimi znova sklouzl níž.

Chytil ji pod koleny a přitáhl si ji blíž k sobě, musela roztáhnout kolena daleko od sebe a i tak se dotýkala vnitřní stranou lýtek a stehen jeho pokrčených nohou. Natáhl se dopředu. Zatajila dech, když jí jeho ruce opětovně sklouzly po nohou, jemně hladily kůži na spodní straně jejích lýtek, stehen a zastavily se pod jejím zadkem.

Jediným pohybem si ji vyzvedl na klín, jako by nic nevážila. Seděla teď obkročmo na něm, sukni rozprostřenou kolem sebe, hrubá látka jeho kalhot ji lehce škrábala na holých stehnech. Objímal ji pažemi, cítila se v jeho sevření maličká a drobná, dokonale bezbranná, dokonale v bezpečí. Hladil ji dlaněmi po zádech a jeho rty si našly její. Tentokrát mu polibky opácela beze strachu. Srdce jí stále uhánělo splašeným tempem, ale teď si byla jistá že ji neodmítá, naopak, tiskl ji k sobě a rukama laskal její tělo, přejížděl jí po zádech, po zátylku, přes ramena a paže, jako slepec, co se učí znát její tělo po hmatu a vtisknout si ho navždy do paměti. Líbal ji něžně, opatrně, jako by byla vystrašeným zvířátkem, které polapil v lese. Hladil ji po vlasech, jako by ji utěšoval, a zároveň ji stále pevně tisknul ke své svalnaté hrudi.

Nemá košili, uvědomila si. Z jeho hrudi sálalo teplo, stejně jako z jeho rukou. Tady v lese bylo chladněji, ale ona to nevnímala, cítila jeho žár a ten ji hřál jako letní slunce, téměř ji pálil na kůži, když jí rukama přejížděl po nahých pažích a po šíji.

Někde v ní se vzedmula drobná nepatrná vlnka odvahy, a její polibek se na moment změnil. Byla v něm hladová touha, kterou do té doby neznala. A jeho tělo zareagovalo. Celé jeho tělo najednou zareagovalo.

Sevřel ji pažemi v drtivém objetí, tiskl ji na sebe a jeho rty se vpily do jejích, neúprosně ji líbal, jeho jazyk vklouzl do jejích úst jako by ji ochutnával, zatímco ji jednou rukou držel přitisknutou na své hrudi a prsty druhé ruky jí vklouzl do klína. Zkoumavě jimi přejížděl po místech, jejichž citlivost doteď ani netušila, a jeho dotek ji rozechvíval jako hudebník struny nástroje. Zalapala po dechu, když do ní vklouzl jedním prstem. Pozoroval její tvář, když znova zalapala po dechu, a prst pokrytý jejím vzrušením jí strčil do pootevřených úst. Překvapeně otevřela oči dokořán, ale on jí do úst strčil i další svůj prst. Aniž by o tom přemýšlela, vsála jeho prsty hlouběji do úst a uslyšela, jak z něj vyšlo tiché zamručení, jako povzdech. Olízla jeho prsty jazykem, a slyšela jak prudce nasál vzduch do úst skrze zuby. Zkusila to znovu. Tiše zasténal. Byla si jistá, že ho nikdy neslyšela takový zvuk udělat.

Chtěla to udělat znova, ale on jí prsty z úst vyndal, jednou paží ji stále objímal a dlaň měl položenou na temeni její hlavy, druhou rukou jí mírně zatlačil na hrudník a přiměl ji zaklonit se a opřít se o jeho paži. Pak jí prsty znova pomalu, dráždivě vyjížděl pod sukní po stehně do klína. A tentokrát neucouvl. Cítila, jak jeho prsty zkoumají, bříška prstů jemně krouží okolo těch citlivých míst na jejím těle, jeden prst proniká do ní, tak snadno, díky vzrušení, co jí zaplavilo klín, pak dva, oceněné jejím hlasitým zasténáním, které se z ní vydralo, a pak zase hladí a laskají. Zavřela oči a nechala se vést ostatními smysly, vnímala jeho doteky a sténala.

Ucítila, jak se jeho rty přes tenkou látku košile sevřely kolem její levé bradavky. Její sténání se stávalo hlasitějším a živočišnějším. Na chvíli jeho prsty zmizely z jejího klína. Otevřela oči a chtěla začít protestovat, ale pak ucítila, jak tahá za šňůrky její košile. Rozvázal je a stáhl jí košili z ramen. Čekala, vzrušená a napjatá co se stane teď. Jeho rty se opět začaly věnovat jejím prsům, líbal ji, sál její bradavky a olizoval je, zatímco jeho prsty tropily něco v jeho klíně. Než si uvědomila co, poznala to.

Volnou rukou si ji posunul na klíně, zatímco druhou paží ji stále objímal, a ona cítila jak ji pomalu tlačí na svoji obnaženou chloubu a ta proniká hluboko do jejího klína. Na krátký moment pocítila ostrou bolest, ale než ji stihla vzít na vědomí, vystřídala ji slast. Držel ji jednou rukou za zadek a nadzvedával ji, pohyboval jejími boky v pomalém rytmu a ona cítila jak do ní proniká, hluboko, neskutečně dráždivě. Držel ji v rukou a pohyboval s ní stejně snadno jako s dětskou panenkou. A jí to přestávalo stačit.

Chytila se ho pevně za ramena a zapřela se o něj, a začala sama pohybovat boky. Nechával ji udávat tempo a líbal ji na prsa a hrudník, vzrušeně oddychoval, a ona pomalu zrychlovala a dosedávala na něj s větší prudkostí a její sténání sílilo a rozléhalo se mezi kmeny stromů. Najednou zasténal do její kůže a prudce ji objal oběma pažemi a znova položil do mechu, aniž by přestala cítit jeho mužství ve svém klíně.

Pár vteřin leželi bez hnutí, cítila jak v ní jeho mužství pulzuje, jeho paže kolem sebe, jeho horký dech na své kůži. A pak znova zasténal a pohyby se vrátily, ale tentokrát pozbyly veškerou opatrnost, veškerou něžnost. Rychle a drsně přirážel, bral si ji s divokostí jakou u něj nikdy neviděla. Drtil ji váhou svého těla i hloubkou a prudkostí svých pohybů, narážel na citlivou stěnu uvnitř jejího těla a nutil ji plakat i sténat bolestí a slastí. Zaryla mu nehty do ramen a on zavrčel a jemně ji kousl do měkké kůže pod klíční kostí. Jeho pohyby ještě zrychlily, ačkoliv jí to přišlo nemožné, drtil ji v sevření a bušil do ní jako kladivo, jako by ji chtěl rozbít na kusy. Místo sténání teď křičela a les jí vracel ozvěnu jejího hlasu, jeho hlubokého vrčení když zarývala nehty do jeho zad, a plnil jí uši.

Jeho tempo se stalo neúnosným a její tělo se napjalo jako struny až k prasknutí, a pak jí klín zaplavila horkost a rozlévala se jí po celém těle, a muž nad ní se vzepjal v posledním prudkém přírazu.

Padl na mech na bok vedle ní a zprudka oddechoval, jednu paži vyprostil zpod jejího těla a hladil ji po vlasech, zatímco druhou ji stále něžně objímal a držel pod hlavou jako křehkou panenku.

Konečky prstů mu zlehka přejížděla po nahých ramenech a zádech a přemýšlela, co bude teď, ale myšlenky jako by se k ní dostávaly pomalu a z velké dálky, tělo jí pořád zálevalo teplo a pocit příjemné bolavé sladké otupělosti.

Jeho ruce začaly bloudit po jejím těle. Hladil ji po ramenou, bloudil jí prsty pod košilí, prozkoumával oblinu jejích prsou, její bříško, přejížděl jí přes boky a stehna. Hřál ji svými doteky a ona spokojeně vrněla. Jeho prsty se znovu vloudily do jejího klína, jemně hladily a laskaly. Znova zavrněla a zaklonila hlavu. Najednou do ní jeho prsty pronikaly, dva, pak tři, nutily ji prohnout se v zádech a sténat hlasitě rozkoší, pokrčit kolena a nadzvednout boky, pronásledovat jeho prsty jako by žádala o víc. A on jí dával víc, drtil ji prsty jako před chvílí penisem, nutil ji křičet a prosit, aniž by věděla o co, dokud struny v ní opět nepopraskaly napětím a ona necítila v klíně tu horkou záplavu.

Lapala po dechu a snažila se zklidnit bušení srdce, ale on s ní ještě neskončil, klekl si mezi její kolena a chytil ji za kotníky, její chodidla si opřel o ramena a lehce jí nadzvedl boky. A znova si ji vzal, bral si ji drsně a neúprosně, sténal a drtil její boky v sevření svých medvědích tlap, nedával jí možnost vykroutit se mu, nemohla uhnout ani o kousíček, bral si její tělo jako barbarský nájezdník. Křičela na celý les, rozkoš a bolest se v ní míchaly a topily ji ve své náruči, a jeho divoké přirážení jako by nikdy nemělo přestat. Zapomněla na všechno kromě jeho těla, které do ní naráželo, bouřilo v ní krev, dlaněmi se opírala o jeho svalnatá stehna a zatínala do nich nehty, dokud ji další orgasmus nepřemohl a on nevyvrcholil spolu s ní. Uši jí naplnil jeho hluboký hlas, když vykřikl a zasténal její jméno.

Zasténal její jméno! On znal její jméno! Matně si vybavovala, že to je pro ni nějak důležité, ale nedokázala si vzpomenout proč. Nemohla myslet a tělo jí zaplavila slastná únava, její údy byly těžké a malátné.

Vnímala, že si lehl vedle ní a znova si ji přitulil do náruče. Oddechoval do jejích vlasů a hladil ji po těle.

Netušila, jak dlouho tak leželi v tichu lesa, na měkkém mechu, zatímco se kolem pomalu kradl chlad a ráno se plížilo jako zloděj.

Nejspíš na chvíli usnula, vzbudil ji pohyb, jak ji jeho paže něžně zvedaly z mechu a někam nesly. Cítila vůni lesa a ranní rosy na louce, cítila ostrý pach vyhaslého ohně. Cítila jak ji jeho paže pokládají a pod sebou cítila měkkou matraci. Tělo měla stále vláčné a rozbolavělé a v hlavě jí vířily obláčky mlhy a spolu s vyčerpáním jí znemožňovaly myslet.

Ucítila na čele jeho horké rty, když ji na něj něžně políbil, a tíhu těžké hřejivé duchny, kterou ji přikryl. A pak se propadla do hlubkého spánku, zatímco za okny se pomalu tma rozjasňovala prvními náznaky svítání.