Náš první polibek byl vášnivý, ale zároveň zkoumající, objevující, když jsi mě pustil, zůstala jsem opřená o zeď, nateklé rty, červené tváře, ty s tím svým typickým výrazem v očích jsi se jen usmíval a díval se na mě. V té chvíli jsme byli oba tak překvapeni, že se nešlo ani pohnout. Jsme ve věku, kdy už oba máme něco za sebou, ty o pár let mladší, ale jak jsme si oba později přiznali, tohle nás překvapilo...
Musel jsi jít do práce, mezi dveřmi jsi mi dal pusu na čelo a odešel. Šla jsem k oknu a dívala se, jak odcházíš, v jednu chvíli jsi se zastavil, zavrtěl hlavou, jakoby jsi si říkal "je to možné?" Později jsi mi přiznal, že to ti v té chvíli opravdu v myšlenkách proběhlo. Já ještě chvíli stála u okna, dívala se do dálky, v hlavě stejnou otázku. Pak jsme se několik dnů neviděli, nepsali si, až člověk začínal mít pocit, že to byl jen sen, jen jedno z mých nesplněných přání. Věděla jsem, že jsi v zahraničí a máš toho hodně...
A pak mi cinkla zpráva "chci tě vidět, jsi doma?" Za chvíli jsi stál ve dveřích a v tvých očích bylo vše - touha, radost, překvapení... Už jsi na nic nečekal, opřel jsi mě o zeď a začal líbat "nezavírej oči, dívej se na mě, chci tě", několika prsty jsi mě hladil vzadu na krku, ani jsem netušila, jak se mi to líbí. Když už jsme ani jeden nemohli dýchat, pustil jsi mě a jakoby jsi se očima ptal, jestli můžeš víc... Nepamatuju si, jestli jsem něco řekla, vzal jsi mě za ruku a vedl do ložnice, nespěchal jsi, než jsi udělal něco dalšího, vždy jsi se mi podíval do očí... Pomalu jsi mě svlékal, každý kousek kůže jsi pohladil, líbilo se ti jak se červenám "ty se stydíš?, jsi krásná žena, nemáš proč se stydět" Pak jsi mě položil na postel a jen řekl "chci tě....slibuju, že neudělám nic, co by jsi nechtěla....chci aby jsi si to teď užila ty"...
