I osudová láska může uvadnout 🥀

Měl výčitky svědomí a tak jí plnil přání. K výročí dostala noc v hotelu, aby si mohla hrát na chlípnou pokojskou.
Zabalila se a nedočkavě vyjela. Prvním překvapením byla kauce i po zaplacení pobytu a zákaz konzumace alkoholu na pokoji. To víš že jo, poklepala si na tašku, kde odpočívaly vychlazené plzničky a slané krekry, protože bylo jasné, že nevečeřel a nebudou ztrácet čas jít na jídlo, aby smrděla hospodou a musela si mýt vlasy. Která pokojská jde uklízet s mokrou hlavou. Chtěla smrdět jen nadržeností a mít mokrou víte co. Druhým překvapením byla nonstop služba na recepci a hrozilo, že ji uvidí na kameře jak šaškuje na chodbě se smetáčkem a hadrem. Nic většího, věrohodnějšího, se do tašky nevešlo.

"Běž se umýt, nech si ručník kolem pasu. Lehni si a předstírej, že jsi unavený obchodní cestující a nechceš být rušen." povídá.
"No, to nemusím předstírat." utrousil poté, co vypil i její pivo a zívnul.
Šla do koupelny. Když byla připravená, pootevřela dveře a vidí, že sice leží na posteli, ale má mobil v ruce ! Zamračila se a vyloudila ze sebe nespokojený mlaskavý zvuk. Pochopil, odložil a začal chrápat. Vyšla jsem ven na chodbu a zavřela dveře. Zaťukala a vešla dovnitř.

"Dobrý deň. Volám sa Jolana. Prišla som vam upratať. Upratovať." opravila se a významně stála před postelí s fungl novým smetáčkem a rozprašovačem v ruce. Původní obrázek čistícího prostředku tam nechala.
Začal se smát.
"Co je ?!" vyštěkla.
"Jáá" .. smál se ..."vzpomněl jsem si na Velký špatný."
"To byla Jolanda ! A nekaž to !!" zlobila se. "Jestli nepřestaneš, hodně někde budeš !"
"Prepáčtě paní upratovačka." omlouval se. "Robtě, čo musítě." zavřel oči a ruce zkřížil na prsou jako v rakvi. Bylo to velmi asexuální.
"Tu budě vela roboty. A ležať v mokrom utěráku je o priechladnutí ..." zarazí se. Řeknou se ledviny ledviny ? Ta slovenština jí moc nejde. "O priechladnuti ledvin po vašom."
"Jste tady v Čechách dlouho, Jolanko ?" odmotává ručník a odhazuje ho na zem.
"Nie. Priviezli ma pred rokom v dodávke s vianočnými stromčekmi." vyprskne smíchy. Ani ta chlípnost jí nejde.
Směje se: "Serem na to zlato. No jo, vždycky se to nepovede. Nevadí. Hlavně, že jsme spolu a máme celou noc."
Přitahuje si ji za zástěrku k sobě, ale ona ještě nechce ... uvědomí si, že nikdy neřekl "Zlato." Naopak ví, že to nemá ráda, protože byla Zlatem toho předešlého, který tak oslovoval všechny, aby se mu nepletly.

Odstrkuje ho rukama a hladí smetáčkem po hrudníku. Snaží se, aby to lechtalo, ale to by musel být lechtivý. Jednou na to místečko, kde je, přijde. Jednou ho najde. Musí nějaké být. Zavírá oči a užívá si to. Políbí ho na hlavičku, ale neolízne. Dnes má něco lepšího. Postříká žalud rozprašovačem a pokojem se rozlije vůně tequily. Olízne ho a udělá to znovu. Z kapsy zástěrky vyndá rozkrojený citrón a pokape. To ho probere. Pozoruje ji. Když vytáhne solničku a posype vršek penisu solí, nevěřícně zírá čeho všeho je schopna, aby to bylo pokaždé jiné. Rychle, aby to nezačalo pálit, začne ho olizovat a kouřit. 0% chlípná pokojská, 100 % požitkářka.

Dívá se jestli se dívá. V jeho očích je už chtíč. V jejích zase touha. Přinutí jí přestat ? A za chvilku je to tu. Omotává vlasy kolem prstů a pomalu si s nimi hraje. Odtahuje hlavu, aby ho nemohla mít v puse. Dívají se na sebe. Trochu se cuká, nedosáhne na něj. Přitahuje víc, už jí to nedopřeje. Chce ji dopřát něco jiného. Zase bude bez smetánky. Užívá si doteků, užívá si přírazů a v tom nejlepším, kdy už skoro byla, cítí jak stříká dovnitř. Vymalování pokojíčku, říkává. Únava udělá svoje a přítel usíná a na druhé číslo nedojde. Ráno, když jim nastejno zazvonil budík, marně ho lákala do sprchy. Jen si vyčistil zuby, vlepil pusu, zmáčknul jedno prso a Čau. Čau ? Dívala se na sebe do zrcadla a vzpomínala jak se seznámili. Pamatovala si každou jeho větu. Když jí bylo smutno a neměl čas ani psát, opakovala si to, co říkal tak dlouho až usnula. V noci se jí pak zdálo, že to, co sliboval, se skutečně stalo a těšila se, bohužel po každé marně, že to vyjde příště. S mokrou hlavou odjela do práce. Na co si brát volno, proč má zůstat do 10 hod sama v zaplaceném pokoji. Zapnula topení naplno a než zaparkovala před administrativní budovou, měla vlasy usušené.

Pracovní den rychle utekl a když přišla ke svému autu, za stěračem byla položená rudá růže v krabičce. Popisek sliboval, že vydrží 365 dní. Usmála se. Už ji zase dostal. Kdy tu byl a proč nešel nahoru aspoň na kafe ? Protože neměl čas. Jako vždycky. Vyndala ji z krabičky, sundala ze stonku srolovaný papír a rozevřela ho. Usmála se podruhé. Páni, to je teda věc. Až se cítila provinile, že se zlobila, že na ni kašle. Nahoře veprostřed bylo nadepsáno a podtrženo WISH LIST.

1. Pokojská a to bylo přeškrtnuto
2. Lízačka na posedu v lese
3. Milovat se na zřícenině v noci, ideálně za úplňku.

0n si to pamatoval ! A nenapsal Píchat. Tak to není ještě marný. Sedla do auta a jela domů. V noci přišla zpráva. Spíš ? Odpověděla: Ano se smajlíkem. Pak následovaly souřadnice a hodina kde má být. Už zítra. Juchů !

Druhý den po osprchování natřela celé tělo Autumn loation. Bez spodního prádla si přetáhla přes hlavu tenké letní šaty s kytičkami a obula stylové holínky. Nakulmovala si vlasy a na hlavu vzala klobouk. Z věšáku sundala hnědo oranžový kardigan v barvách spadaného listí a jen při té představě jak leze pomalu po žebříku posedu se zachvěla.
Zaparkovala na kraji lesa a šla kousek po cestě. Vyhýbala se kalužím, aby nebyly holínky od bláta. Už tam čekal. Vrhla se mu nedočkavě kolem krku a přisála se na jeho ústa jako pijavice. Oplácel jí to. Jemně líbal na krk a když se začala kroutit, přidal i sání s kousáním, ale opatrně, na cucfleky už jsou přece jen staří. Telefon. Sundal její ruce ze svého krku a přijal hovor. Volající mluvil a mluvil. Přítel nejdříve přikyvoval hlavou a pak se zamračil a řekl jen: "Rozumím, budu tam."
Podíval se na ni chladnýma očima. Pochopila. Nemají ani půlhodiny. Ani posranou půl hodinu, kterou mívali o letních ránech v autě. Bral si ji tak lačně a nedočkavě a jí těšilo, že ho může potěšit a a celý den měla pak ještě příjemnější, protože voněla po něm. Nebreč holka, nebreč. Vydrž to. Musíš, můžeš si za to sama, že to dovolíš.

Beze slova se otočila, ruce dala na horní šprycle a bez chuti na cokoli, lezla pomalu nahoru. V polovině se zastavila a čekala, protože za ní nešel. Ucítila závan dezinfekce. Otočila se vidí, že si "myje" ruce dezinfekčním gelem ??? Za minutku byl za ní a kasal šaty nahoru a hnětl půlky. Jindy by se jí už rozklepaly nohy, teď nic. Byla naštvaná a neuměla se od toho odprostit. Zajel dopředu a strčil tam dva prsty a kroužil. ??? Bože, on si spletl prstění s lízáním. Chtěla po něm vylízat, aby se přitom dívala do korun stromů. Aby až bude, jí to vyhodilo až na jejich vršek a ona se vznášela vysoko ve větvích. Přimačkává ji na žebřík. Proč se jí ptal co chce ... proč to psal na papír, když není schopný si to zapamatovat ... proč jí vůbec něco slibuje, když je potom všechno jinak ? Měla toho dost. Rukou si sundala šaty zpět dolů, aby pochopil, že stačilo a vylezla nahoru. Lehla si na podlahu posedu a roztáhla nohy. Když měl hlavu na úrovni jejího klína, položila mu je na ramena a šaty si vykasala. Otrávená čekala, kdy začne. Pochopil a prsty už nepoužil. Neuměla se uvolnit. Dívala se do korun stromů a snažila se vnímat jeho jazyk a - znovu mu zazvonil telefon.

Měla chuť ho z toho žebříku skopnout. Narazil by si kostrč, zlomil vaz nebo jen překousl jazyk ? Slyšela jak říká Promiň a leze dolů. Slyšela jak odjíždí. Slyšela vítr v korunách stromů. Seděla v koutku posedu zabalená do dlouhého svetru a drkotala zubama. Tohle nastydnutí za to nestálo.

Růže, která vydrží 365 dní. Vydrží i ona ?
O lásku by se nemělo bojovat. Láska buď je anebo není. Má proudit jako řeka. Jako vzduch, bez kterého se nedá žít.