Když začínal před mnoha lety objevovat svou submisivní osobnost a tím pádem i barevný a vzrušující svět dominance i submise, ani ho nenapadlo, že by tahle situace mohla nastat. Přesto to tu bylo. Seděl na kožené pohovce před úžasnou Madame S. Srdce mu bušilo jako o život, kolena se mu klepala a hlas chvěl, ale dělo se to, o čem by ho nenapadlo ani snít.
Po krátkém, ale zevrubném rozhovoru, kdy měl neodbytný dojem, že se mu Madame S. dostává zcela pod kůži, přišel ten okamžik. Madame mu pokynula, aby se svlékl. Zůstala přitom sedět před ním, nevzdálila se, jak doufal. Její přítomnost, se kterou – zjevně naivně – nepočítal, mu situaci neusnadňovala, ale přes veškerý stud, který cítil, příkaz Madame S. poměrně rychle splnil. Takže ani nevěděl jak, ale najednou stál před tou vysokou, štíhlou, krásnou ženou úplně nahý, až na kovový pás cudnosti. Zatímco Madame byla oblečena ve vkusných přiléhavých červených šatech.
Madame S. si ho krátce prohlédla a pak pronesla:
„Počkáš na mně v kleci.“
A bez dalšího slova ho chytla za ucho a tahem jej vedla místností za sebou. Po krůčcích mlčky spíše klopýtal, než šel, za Madame S. a cítil se u toho dost poníženě. Snad ještě víc, než kdyby ho chytila za penis a koule. Neměl ale moc času se vrtat ve svých pocitech. Prošli do další místnosti, které vévodila rozměrná, viditelně bytelná železná klec. Madame zkušeným hmatem otevřela její dvířka a přikázala mu, aby vlezl dovnitř.
Neohrabaně klesl na všechny čtyři a vlezl do klece. Než se stačil pootočit, Madame S. za ním se smíchem dvířka zavřela.
„Buď hodnej a čekej. Nikam neodcházej,“ smála se a bez ohlédnutí kráčela zpátky, odkud přišli.
Její smích spolu s klapotem podpatků mu zněl v uších ještě chvíli poté, co mu Madame zmizela z dohledu. Měl tak chvíli se pořádně rozhlédnout kolem. Zatímco první místnost byla veskrze civilní, tady se očividně nacházel v úplně jiném světě. Osvětlení zde bylo slabé, ale dostačující. Na zdech z neomítnutých kamenů tak tančily stíny a umocňovaly atmosféru, která takřka okamžitě začala rozněcovat jeho nitro. Kolem sebe dále spatřit masivní dřevěný svatoondřejský kříž do typického tvaru písmene X, další nábytek pak odhadoval, že slouží k fixaci při výprascích. Kolem sebe viděl i spoustu provazů, kožených pout, zneklidnilo ho nemalé množství dild různých velikostí.
V tom rozpoložení, do kterého se propadl, si takřka nevšiml návratu Madame S. Až skoro na poslední chvíli, když už se mu v zorném poli objevily její dlouhé nohy v elegantních černých botkách na vysokých podpatcích, pokusil se ve stísněných poměrech klece kleknout s rukama sepjatýma za zády a pohledem sklopeným k zemi.
„Hodný!,“ pochválila ho Madame S. „Čekala jsem, že se tady budeš válet. Ale ono se tu nedá jen tak usnout, že?,“ zasmála se sarkasticky.
„Tak polez ven, čubko,“ popohnala ho, zatímco přitom otevírala dvířka klece.
Vylezl po čtyřech ven a zaujal podobné postavení, o které se snažil uvnitř klece. Na kolenou, s rukama za zády a mírně sklopenou hlavou. Mlčky čekal na další pokyny Madame S. Přes sklopenou hlavu si ji stačil při vylézání z klece prohlédnout. Červené letní šaty vyměnila za krátkou černou koženou minisukni, k ní si oblékla elegantní bílou blůzičku s krátkým rukávem. Ostře tak kontrastovala s jejími dlouhými havraními vlasy. Madame vypadala velice důstojně, nijak lacině, přesto autoritativně.
Najednou Madame přistoupila k němu blíž a beze slova mu kolem krku nasadila kožený obojek. V zásadě okamžitě s uzamknutím přezky Madame S. zatáhla za připevněné vodítko, kterého si on do té doby nevšiml.
„Za mnou,“ přikázala mu, a aniž by se ohlédla, jestli její příkaz plní, vykročila dál.
Tah vodítka mu – o to spíše, že byl na kolenou – nedovolil nic jiného, než klesnout na všechny čtyři a v této pozici následovat Madame. V této pozici přešli skoro celou místnost, když tu se Madame S. zastavila. Myslel si, že je to kvůli několika málo schodům, které před nimi byly. Leč omyl!
„Polib moji patu,“ přikázala mu Madame S.
Bez váhání – a takřka bez dechu z té nečekané pocty – tak učinil.
„Výborně, otroku,“ nesla se se k němu pochvala Paní. „Od teď, kdykoliv se zastavím, políbíš obě paty mých nohou.“
A skutečně. Pokud doteď kráčela Madame plynule, od teď pokračovala vždy po pár krocích a on musel vždycky rychle přiskočit, stále po čtyřech, abych rozkaz splnil a paty Madame S. stačil políbit. Takto krok po krůčku vstoupili až do další místnosti, když se náhle Madame S. zastavila. Uvědomil si, že stojí před velkým zrcadlem, kde se nádherně odráží to, že on následuje krásnou ženu na všech čtyřech. Madame si toho efektu zjevně byla vědoma.
„Na co čekáš?“, snesla se k němu zjevně řečnická otázka a on si uvědomil, že Madame čeká na další políbení svých pat.
Obratem to splnil. Ovšem ten pocit, kdy se periferně viděl v zrcadle, byl najednou úplně jiný. To, co si uvědomil nejpozději, když mu Madame připnula na krk obojek, se najednou v zrcadle, které ze své podstaty nelže, ukázalo v plné nahotě. V jeho odrazu stála elegantní vznešená dáma a za ní na všech čtyřech na vodítku její otrok…
Ovšem s dalším trhnutím za vodítko se vydal dál, do další místnosti. Ta byla od pohledu zařízena civilněji, než místnost výchozí, byť stále tematicky. Na první pohled jí dominovalo velké křeslo, snad až by se hodilo říct trůn, potažené bílou kůží a bohatě zlatě zdobené. Před ním stála podobně pojatá podnožka.
Nebylo překvapením, že právě na tohle křeslo Madame S. bez váhání usedla. Jemu přitom přikázala pokleknout na kožešinu před křeslem. Chvíli ho nechala mlčky klečet a zjevně si užívala tu situaci.
„Začni mi líbat nohy,“ zazněl najednou její příkaz.
Poslušně se sehnul ke krásným štíhlým hladce oholeným nohám Madame S., obutým v černých vzdušných botách na podpatku, které si pohodlně natáhla před něj, a začal je rozpačitě pokrývat opatrnými polibky. Střídavě jednu po druhé a pak zase od začátku. Neodvážil se výš, než na nárt, ale Madame S. mu volbu, co si smí a nesmí dovolit, ulehčila. Prostým zatáhnutím za vodítko mu dala jasně najevo, aby pokračoval výš. Poslechl a zlíbal postupně nohy Madame S. až po stehna, kde ho opět zastavil strach.
S dilematem mu opět pomohla sama Madame, která se zjevně uctívání svých nohou nabažila. Rozkázala mu totiž, aby zůstal v pokleku, ale narovnal se. Chvíli si ho s úsměvem prohlížela a vzápětí mu začala dráždit bradavky. Nejprve je skoro až jemně mnula, ale záhy jimi začala kroutit všemi směry a tahat za ně. Čím víc u toho sykal bolestí, zatínal zuby, přivíral oči a kroutil se, tím víc se Madame – podle rozrůstajícího se úsměvu na její tváři a jiskřících očích – svou hrou s jeho tělem bavila. Když po nějakém čase přestala, oddechl si, myslel si, že už to nemůže déle vydržet.
Ovšem těšil se předčasně. Madame S. sáhla vedle sebe a na rozdrážděné bradavky mu nasadila kovové skřipce spojené řetízkem. Pak pokračovala v hraní. Za řetízek různou silou tahala, zvedala ho do výše a pak ho bez varování pouštěla a každé takové škubnutí nebo pohyb pro něj znamenal záchvěv bolesti. Situace pro něj byla o to těžší, že mu Madame přikázala, aby se jí díval do očí. Zjevně si užívala ten strach i bolest, které se mu v nich nepochybně zrcadlily. Bohužel, v jednom okamžiku na příkaz zapomněl a bolestí, když Madame silněji zmáčkla jeho bradavku sevřenou skřipcem, zavřel oči. To se ukázalo být jako chyba. Madame S. okamžitě pustila řetízek od skřipců, naopak sevřela v ruce vodítko, přitáhla si ho blíž a uštědřila mu několik poměrně silných facek před obě tváře.
„Určitě nemusím říkat za co, že ano?“, položila mu zjevně řečnickou otázku.
„Ne, Madame, nemusíte, moc se omlouvám,“ hlesl, zatímco tváře ho ještě pálily.
Madame S. pustila vodítko a přikázala mu, aby znovu zaklekl na všechny čtyři. Okamžitě její příkaz splnil, ale byl pln obav, co bude následovat. S hlasu nedokázal poznat, jestli se Madame zlobí, případně jak moc. Zatímco klečel na všech čtyřech s očima zavrtanýma do podlahy, Madame S. vstala a přistoupila blíž k němu. Nepochybně záměrně se mu přitom postavila na obě ruce. Její krásné nohy s rudě nalakovanými prsty tak měl přímo před očima. Podpatky zůstala Madame stát naštěstí na podlaze. Madame S. zkusila několikrát přenést váhu z nohy na nohu. Tlak by prsty byl snesitelný, spíš se cítil, že mu tak Madame dává najevo, kde je jeho místo.
Najednou ucítil na svých zádech dotaz. Leknutím sebou lehce trhnul, což u Madame S. vyvolalo smích. Z následného švihnutí poznal, že je to bičík, čím mu Madame jezdí po zádech. Následovalo několik různě silných ran, kdy si Madame patrně testovala jeho reakce. Spíše to štípalo, než bolelo, ačkoliv tedy bolest nevyhledával, neměl problém to vydržet.
Po několika minutách Madame S. přestala. Přesunula se ale za jeho záda.
„Zůstaň klečet, ruce natáhni před sebe a zkřiž je přes sebe, čelo opři o zem!“, nakázala mu.
Požadavek splnil a čekal, co se bude dít. Madame S. ho poté počastovala několika poměrně silnými kopanci do zadku. Obával se, aby se nezaměřila i na jeho penis a varlata, ale nestalo se tak.
„Takhle se mi ta vystrčená prdel líbí, otroku,“ chválila ho Madame S.
„Co s ní teď“, zeptala se, zjevně spíš sama sebe, než že by se zajímala o jeho názor.
„Mohla bych tě třeba pořádně ošukat, co myslíš?“
A vzápětí cítil, jak do jeho análu zlehka proniká podpatek její boty. Automaticky sevřel půlky, což vyvolalo u Madame S. smích. Několikrát ještě zlehka zajela podpatkem v jeho dírce sem a tam, aby se pobavila jeho nejistotou, ale její plány byly ve skutečnosti jiné. Vzápětí poté, co byl jeho anál zase volný, začaly na jeho zadek dopadat rány bičíku. Madame S. střídala nepravidelně obě půlky i sílu úderu. Tohle už byl bolestivější výprask než bití přes záda, ale byť se blížil k jeho hranici, stále ještě to dokázal vydržet. Výprask trval snad deset minut, než se toho Madame S. nabažila.
„Výborně. Pro začátek to nebylo špatné, něco sneseš,“ ocenila Madame jeho výkon při exekuci.
Ještě ho několikrát pleskla rukou přes zadek a vrátila se zpátky do křesla. Potom mu poručila, aby znovu poklekl a podala mu klíček, aby si odemkl a sundal pás cudnosti. S díky, ale zároveň pln studu, tak učinil. Když klečel před Madame S. bez pásu, s penisem ještě pomačkaným z malé klícky, uvědomil si, jaké je to zvláštní, že bez pásu, zcela nahý, se před krásnou Madame stydí mnohem víc, než uzamčený, ale pocitově ne úplně nahý.
Madame S., jako kdyby moc dobře věděla, co se mu honí hlavou, mu dala chvíli čas. Poté ale před něho natáhla svou nohu a přikázala mu, aby jí zul botu. Učinil tak, poněkud nemotorně, následně stejně tak Madame zul i botu druhou a čekal, co bude dál. Madame S. se pohodlně uvelebila v křesně a své dlouhé štíhlé nohy natáhla před sebe, aby ji je položila na podnožku.
„Věnuj se jim,“ přikázala mu a ukázala bičíkem směrem ke svým nohám.
Obrátil se tedy znovu k nohám Madame a stejně jako předtím je začal jemně líbat, už ovšem poněkud odvážněji než předtím. Přes Madame S. nebyla spokojená.
„No tak!“, dopadl na jeho záda bičík.
„Pořádně! Použil jazyk. Vezmi je do huby,“ dala mu najevo, co si přeje.
Poslechl a střídal oddané polibky s lízáním. Olízal celé nožky Madame S., zvláštní péči věnoval masáži chodidel, poté se zaměřil na prsty u nohou. Pečlivě je ocucal jeden po druhém a jazykem prošmejdil prostor mezi nimi. Věnoval se svému úkolu opravdu poctivě, takže zanedlouho poznal nový pocit jaké to je, když člověka bolí jazyk.
V průběhu opečovávání nožek Madame byl ale vystaven i dalšímu pocitu, který ho zaskočil. Tím, že mu Madame S. dovolila sundat si pás cudnosti, jeho ocásek, poté co si odpočal, využil nečekané svobody a začal ožívat. Zprvu si to neuvědomil, ale najednou, zrovna když cucal a jazykem masíroval palec Madame S., ucítil zvláštní pocit a uvědomil si, že mi penis vlhne vzrušením. Pokusil se ho skrýt víc mezi nohy, ale polil ho šílený pocit studu a jen doufal, že si toho Madame S. nevšimne. Netušil, jestli by se mu jen vysmála, anebo by to pro ni byl spíš důvod k přísnému potrestání. Snažil se o to více se věnovat jejím nohám, aby byla naprosto spokojena, tím ale svou situaci jen zhoršoval, neboť jeho vzrušení narůstalo.
„Chtěl by ses vystříkat?“, zeptala se náhle Madame S.
Bylo to pro něj jako blesk z čistého nebe. Ztuhnul, srdce se mu rozbušilo tak, že měl dojem, že mu musí každou chvílí vyskočit z hrudi. Jeho reakce Madame S. rozesmála.
„Myslím, že nemusíš odpovídat, čubko,“ pokračovala, zatímco ji ho zase tahem za vodítko přitáhla blíž k sobě. Koukal na ni z pokleku a myslel, že se studem propadne.
„V nejlepším je třeba přestat, jak se říká, a já vidím, že je nejvyšší čas. Takže mi poděkuj, rozluč se, seber se a vypadni nadrženej, tak jak seš. Večer mi napiš a požádej mně, jestli ti dovolím si toho čuráčka vyhonit.“
Políbil Madame S. na výraz díků a na rozloučenou nohy a ruku, kterou mu podala, a její smích mu zněl v uších ještě hodně dlouho poté. Stejně jako v jeho mysli nebledla vzpomínka na její nádherné nohy…
