Bylo dusné odpoledne a já jsem se procházela po bytě ve svém oblíbeném domácím oblečení – krátkém bílém crop topu, který sotva zakrýval mou hruď, a tangách, které jsem nosila spíš pro svůj vlastní pocit, než pro kohokoli jiného. Kapající odpad v kuchyni mi celý den připomínal, že už jsem měla dávno zavolat někoho, kdo by to opravil. Když jsem konečně vytočila číslo na instalatéra, ani ve snu by mě nenapadlo, že tento den skončí úplně jinak, než jsem čekala.
Asi o hodinu později zazvonil zvonek. Otevřela jsem dveře a přede mnou stál on – vysoký, mohutný muž s tmavou kůží a svaly, které se rýsovaly pod pracovním tričkem. Měl ostře řezanou tvář a oči, které v sobě měly nádech drzosti i klidu. Přesně takový typ mě vždycky přitahoval.
„Dobrý den, jsem tu kvůli tomu odtoku,“ řekl hlubokým hlasem. Přikývla jsem a ustoupila, aby mohl vejít. Jeho pohled sjel na okamžik dolů po mém těle, a já si uvědomila, že mé oblečení rozhodně neuniklo jeho pozornosti. Lehce jsem se usmála, jakoby nevinně, a zavedla ho do kuchyně.
„Tady to je,“ řekla jsem a opřela se o linku, zatímco on si klekl pod dřez a začal zkoumat problém. Pozorovala jsem ho – jeho široká ramena, pevné ruce, které držely nářadí s jistotou, a způsob, jakým se soustředil na svou práci. Bylo na něm něco fascinujícího. Možná to byla jeho síla, nebo jen vědomí, že bych mohla převzít kontrolu nad tím, co se mezi námi děje.
Po pár minutách se otočil a podíval se na mě. „Bude to chvíli trvat, máte tu něco na utření vody?“ zeptal se, a já mu podala ručník, ale přitom jsem si stoupla tak blízko, že se naše těla téměř dotkla. Cítila jsem, jak napětí v místnosti stoupá.
„To je v pořádku, nespěchejte,“ odpověděla jsem a usmála se. Jeho pohled na okamžik spočinul na mém odhaleném bříšku, a já věděla, že ho to zaujalo. Bylo to přesně to, co jsem chtěla.
„Pohodlné oblečení na doma?“ zeptal se trochu pobaveně. Jeho hlas měl najednou jiný tón, skoro jako by testoval, kam až může zajít. Udělala jsem krok blíž.
„Ráda se cítím pohodlně… a trochu svobodně,“ odpověděla jsem sladce. Naše pohledy se setkaly a já věděla, že už není cesty zpět.
Postavila jsem se k němu blíž, moje ruka jemně sklouzla na jeho rameno. Nechal ji tam. „Možná bych vám měla trochu pomoct,“ řekla jsem, ale moje ruce už našly cestu k jeho opasku. Neodporoval. Naopak, mírně se usmál, jako by čekal, co přijde.
Rozepnula jsem jeho kalhoty a nechala je sklouznout na zem. To, co se přede mnou objevilo, mi na okamžik vzalo dech. Byl obrovský, tmavý, a jeho přirozená mužnost mě úplně fascinovala. Měla jsem pocit, že všechno kolem zmizelo, že jsem se soustředila jen na něj.
Klekla jsem si a pomalu jsem se k němu přiblížila. Začala jsem jemně, jazykem jsem přejížděla po celé jeho délce, vychutnávala si jeho velikost a tíhu. Byl dokonalý. Jeho dech se prohloubil, zatímco jsem pokračovala – střídala jsem jemné doteky s intenzivnějšími pohyby, poslouchala, jak reaguje, a věděla, že mu dávám přesně to, co chce.
Po chvíli mě zvedl a otočil čelem k pultu. Jeho ruce pevně sevřely mé boky a já se poddala jeho síle. Cítila jsem ho, každý jeho pohyb, jak si mě bere, jak mě vyplňuje. Bylo to přesně to, po čem jsem toužila. Každý okamžik byl intenzivnější než ten předchozí, každé zachvění mě pohlcovalo.
Byla jsem jeho – úplně, naprosto. A on to věděl.
Když bylo po všem, zhluboka jsem oddechovala, zatímco si zapínal kalhoty. Usmál se na mě a řekl: „Ten odtok ještě musím dodělat… ale myslím, že jsme vyřešili jiný problém.“
Jen jsem se usmála a věděla, že na tohle odpoledne nikdy nezapomenu.
