Seděla jsem u okna a sledovala, jak déšť tiše bubnuje do skla. Venku panovala temnota a klid. Ten zvláštní klid, který jsem často hledala, když jsem přemýšlela o svých tajemstvích. O věcech, které byly jen moje. Navenek jsem možná působila nenápadně – přírodní zrzka s dlouhými vlasy, jemným úsměvem a nevinným pohledem. Ale uvnitř? Tam se skrývaly fantazie, o kterých jsem se nikomu neodvážila říct…
