Noc, která změnila vše (Soutěžní)

Silvestr 2023. Noc plná očekávání, třpytek a šampaňského a zábavy. Letos ale pro naši šestičlennou partu přátel nabral trochu jiný směr. Dva z našich mužů, Martin a Honza, se na poslední chvíli omluvili – pracovní povinnost a chřipka, klasika. Zklamání se mísilo s frustrací, ale my ženy – já, Eva, Markéta a Jana – jsme se rozhodly, že si nenecháme zkazit večer. "Uděláme si babinec!" prohlásila Eva s jiskrou v oku. "A bude to noc, na kterou nikdy nezapomeneme." Všechny jsme souhlasily s nadšením, které v sobě skrývalo náznak vzrušení a touhy po něčem zakázaném. Už tehdy, když jsme si připíjely na zdraví a "nepřítomné", jsem v očích kamarádek zahlédla jiskru vzdoru zaběhnutým oslavám a touhu po dobrodružství. Začaly jsme nevinně – hrou "Nikdy jsem..." s pikantními otázkami, které odhalovaly naše skryté fantazie. "Nikdy jsem se nemilovala na veřejnosti," pronesla Markéta s provokativním úsměvem a upila ze sklenky vína. Vzduch v místnosti zhoustl a smích se mísil s nervozitou. Chlapi nevěřícně koukali. Postupně jsme se odvážily k odvážnějším hrám. "Pravda nebo úkol?" se stala nástrojem k překonávání hranic. "Sundej si podprsenku a nech si ji podepsat od všech," zněl jeden z úkolů, který padl na Janu. S rudými tvářemi, ale s odhodlaným úsměvem splnila úkol. Ostych se s postupným popíjením šampaňského a všudypřítomným vzrušením vytrácel a nahrazovala ho atmosféra plná smyslnosti a erotična. Po první sundané podprsence chlapi hodně znervózněli a kdo ví co všechno se jim honilo hlavou. "A co takhle zapojit i naše drahé polovičky?" navrhla jsem s ďábelským úsměvem. Tomáš s Petrem, zaskočení nečekaným vývojem situace, zírali s otevřenou pusou. Zpočátku se bránili, v jejich očích se zračila spíše směs zmatku než vzrušení. "To snad nemyslíte vážně," vykoktal Tomáš. "Jdeme domů," dodal Petr a chytil za ruku svou ženu. Ale my jsme se nevzdaly. "Vždyť to je jen hra," řekla Eva s přesvědčivým úsměvem. "A vaše ženy s tím souhlasí," dodala Markéta a mrkla na ně. "Že jo, holky?!" Kývly. To byl zlomový moment. Myšlenka, že se můžou stát součástí našeho "babince", že můžou být s námi a prožívat intimní chvíle se čtyřmi ženami zároveň, je nakonec pohltila. Neváhaly jsme a hned v úvodu jim na první hru svázali ruce, zavázali oči a položili je na gauč. "Teď budete plnit naše přání," zašeptala jsem Petrovi do ucha a cítila, jak se mu zrychluje dech. Hra "Hádej, kdo tě líbá" je dovedla pomalu k šílenství. Neskutečně jsme se snažily. S každým polibkem, s každým dotekem se jejich vzrušení stupňovalo. "To je... Markéta?" zeptal se Tomáš nejistě po jednom z polibků. "Ne," zašeptala mu Jana do ucha a jemně ho kousla do ušního lalůčku. Po očku přitom koukala jak se nám nedaří naše vzrušení krotit a využíváme toho, že muži mají zavázené oči a tak nevidí to co nás dlouho vzrušovalo, zkoušet jaké to je mít také jedna druhou. To, že to bylo na tajno a zároveň tak blízko dvěma našim mužům, kteří nic netušili a užívali si to své nej, bylo o to víc vzrušující. "A teď Vás svlékneme," zněl náš další úkol. Nezmohli se na odpor. Najednou leželi nazí na gauči, vydáni napospas našim rozmarům. Užívali jsme si ten pohled a to jejich viditelné vzrušení. Losovaly jsme si úkoly a plnily je na nich – masáže, polibky, dotyky a také... Vzduch se tetelil touhou a neskutečným vzrušením. "Mám tě hladit po zádech, nebo...?" zeptala se Eva s provokativním úsměvem, otočená na nás, co na to my. My jsme byly nahé, neustále se objímající a laskajíc jedna druhou, teda mimo té které si plnila svůj sen s muži, tedy pardon, úkol. "Po...," začal Tomáš a pak se zarazil. Eva se jen usmála a začala mu jemně masírovat hruď a sjíždět níž a níž. Neodpustila si se dívat i na nás a my si neodpustily sledovat co vše si Eva splní. Půlnoc proklouzla mezi prsty bez povšimnutí. Byli jsme ztraceni v moři smyslnosti, zapomněli jsme na čas i na svět okolo. Až vyčerpání nás donutilo se zastavit. Přípitek se konal v tichosti, s úsměvy plnými tajemství. V očích mých kamarádek a dokonce i našich mužů jsem viděla směs vzrušení a také provinění. Užívaly jsme si noc plnou zakázaného ovoce, ale zároveň jsme cítily stín viny vůči našim nepřítomným partnerům. "Nikomu ani slovo," zašeptala Eva a my všichni jsme souhlasili. Věděly jsme, že tato noc navždy změnila naše přátelství. A i když nás trápily výčitky, v hloubi duše jsme toužily po tom, aby se to zopakovalo. Možná i v plné sestavě... Možná... Společná noc zanechala v nás hlubokou stopu. Probudily se v nás touhy, o kterých jsme ani netušily, že je v sobě máme. A i když jsme si slíbily mlčenlivost, tajemství, které jsme sdílely, nás spojovalo silněji než kdy dřív. A v očích každé z nás se zračila otázka: "Kdy to zopakujeme?" Další dny jsme se chovaly, jako by se nic nestalo. Nicméně naše ženská komunikace na WhatsApp prozrazovala něco jiného. Odrážely se v ní dozvuky Silvestrovské akce, sdílení toho co nás vzrušovalo, co jsme si užily nejvíce a co chceme zkusit příště. Sice vše může zůstat jen u povídání a dalším snem každé z nás, ale v našich očích, v našich úsměvech, v našich dotecích, kdykoliv se potkáme, je od té doby něco jiného. Něco hlubšího, intenzivnějšího. Máme na sebe chuť. Je to pro nás zcela nový pocit. A když na sebe pohlédneme, víme, že tohle tajemství nás bude navždy spojovat i kdyby se již nic podobného nemělo nikdy zopakovat. Ale vnitřně doufáme, že tato Silvestrovská noc byla možná začátkem zcela nového přátelství. (reál, nebo fikce?! Zúčastnění ví...)