Sychravé. lednové odpoledne.
Hlavně zkus chvilku nedýchat a ono se to určitě povede.
Zkurvenej háček na korzetu.
A navíc tady za chvilu bude. Nervozita se začína stupňovat.
Hotovo. Minutka a musím jít. Kotrola je ale nezbytná.
Zrcadlo. Ve světle potemnělého pokoje vypadám docela fajn. Hebké nohy přechází přes krajky na kalhotky schovávající vyholený klín. Nezvykle hezký pas díky pevně utaženému korzetu. Kozy, které jsou nedbale ukryté v průsvitné podprsence a doslova se nabízejí k ráznému úchopu s polaskání.
Díky tomu, co vidím se cítím trochu jistěji.
Sama sobě věnuji letmý úsměv a sahám po dlouhém kabátu, který celou tu krásu schová před zvědavými pohledy. Uvidí mě jen zůčastnění.
Stojím připravená na chodníku před domem. Studený zimní vítr mi ošlěhává lýtka. Každá další minuta jakoby trvala věčnost.
Sluší mu to. Ten jeho úsměv v kombinaci s pro něj typickým humorem mě vždy dokonale odzbrojí. Cítím se s ním bezpěčně. Věřím mu.
Jinak bych do dnešní akce nešla.
Dnes si budu muset projít spoustou nového a neznámého. Snesu nervozitu, obavy I zaškobrtnutí, ale projít si tím CHCI. Pro každého byla tahle zkušenost jednou poprvé a to je přesně to, čím se utěšuju.
Cestou tam naopak každá minuta utíká až nepřiměřeně rychle. Ptá se na moje pocity a očekávání a kvituje to svými názory a zkušenostmi. Smějeme se.
Klub je umístěný na okraji města a nevítá nás zrovna srdečně. Vžyť už ani ten neon nesvítí. Popelnice jako by nevyvezli roky a to kvítko u vstupu je myslím mrtvé déle než se mělo k životu. Jsem z toho rozladěná a upřímně se obávám toho, co uvidím za zavřenými dveřmi.
Tolik bot. Zase se ozývá nervozita. Nenech si to zkazit kravinama, říkám si.
Přítmí. Různé tóny červené v různých provedeních a spousta zkoumavých pohledů.
Tlumená hudba a šepot.
Spousta různorodých dekorací se sexuálním podtextem.
Některé bez něj. Některé bez vkusu.
Stále mám kabát. Mězi tou spoustou více či méně odhalených těl vypadám jako náhodná kolemdoucí. Jako by můj Pán slyšel moje myšlenky. “ Zbavím Tě kabátu? “
Sklopím oči a souhlasně pokynu hlavou. Nejsem chopná to říct nahlas. V hlavně mi jede jen: “ Však jo, to se Ti to kecá, když máš svetr a kalhoty. Já na rozdíl od Tebe vystrkuju svoje kozy na úplně cizí lidi.”
Komfortní zóna v tomto případě shořela na prach.
Je mi chladno, ale utěšuji se tím, že brzy to tak už být nemusí.
Podívá se mi do očí. Září. “Krásná podprsenka, ale myslím, že pro dnešní příležitost není uplně vhodná.” Pronese s úsměvem a podprsenka padá na zem. V pravé ruce drží lano, které se mi o pár okamžiků pozdějí začíná zařezávat do kůže. Poprvé ho vidím vázat. Myslím, že dnes těch poprvé ještě pár bude.
Odstoupí o krok. “To už je lepší. Ale není to dokonalé.” Sáhne do kapsy od kalhot a na mých bradavkách se za chvíli objevují svorky spojené třemi různě dlouhými řetízky.
Teď už je snad spokojený.
“Ať Tě dneska vymrdá kdokoliv, jsi MOJE děvko.” zašeptá mi do ucha zatímco jeho ruka pevně svírá ty moje za zády. Pustí mě a přikládá mi ke krku obojek, který větu vyřčenou před chvílí potvrzuje. Pevně utahuje.
Zatahá za připojený řetízek, když stojí přede mnou a mě mírně škubne hlavou. Zůstávám v předklounu před NÍM. Přistoupí ke mě.
“Můžeme?” “Ano, můj Pane” odpovím a cítím mírný tah řetízku, který je svázaný s obojkem na mém krku. Procházíme místností. Rozhlížím se, co prostor nabízí a při tom se snažím nevnímat ty pohledy ostatních.
Velká postel, houpačka, kříž, trám visící ze stropu v horizontální poloze.
Přicházíme k už obsazeným sedačkám. Před námi je jedno volné místo. Hlavou mi proletí myšlenka, že si tím pádem bohužel nesedneme. Pletu se. Pán se rozhlédne kolem sebe, podívá se na mě a pohodlně se usadí. Zachytí můj nechápavý pohled.
“Ty sis dnes právo sedět vedle mě ještě nevysloužila. Klekni si k mé pravé noze.”
Podlaha je dřevěná a po chvíli mi to moje kolena dávají najevo. Semtam se zavrtím.
Můj Pán mě hladí po zádech a oba se zájmem pozorujeme dění okolo nás.
Předkloní se tak, aby slova, která vyřkne byly optavdu JEN pro mě.
“Zaujal Tě někdo kurvičko? Komu bys chtěla nastavit tu svojí hladovou kundu?”
“Ano zaujal, Pane.”
“Ukaž!”
Pár žena a muž. Ona už od pohledu živel. Zrzavá, pihatá a potetovaná. Nádherný kozy. Můj typ.
On působí jako muž, který by si mě dokázal velmi rychle podmanit.
Urostlá vysoká postava a tvář, ve které jde těžko číst emoce.
S chutí bych mu nastavila kundu a nechala se trápit.
Pán pokýval hlavou. “Tipoval jsem, že si je možná vybereš. Mě se taky líbí.”
Takže schváleno.
Pán vstane , obejde mě a skloní se. Odepíná mi řetízek z obojku.
“Jdi a bez společnosti se nevracej. Zůstanu tady a budu se dívat, jak Ti to jde.”
UF. To je docela masakr. To nedám. Postavím se a nesmělým krokem se proplétám mezi lidmi.
Budu upřímná. Mnohokrát se mi to v životě vyplatilo.
“Ahoj, já jsem Eva, můžu Vás na chvilku rušit?”
Ona má na sobě vysoký rudý korzet s černými motivy. On je jen v riflích.
Krásný pohled.
Usmějí se a pokynou hlavou.
“Vy dva jste pár?” ptám se. Souhlasná odpověď mi trochu dodá odvahu.
“Líbíte se mi. Oba dva.” pozoruji jejich reakce, podle kterých se zdá, že by do toho třeba I šli.
“Ten muž vpravo na sedačce je můj Pán. On ví, že toužím po další trojce.
Poslal mě za Vámi, protože jste nám oběma sympatičtí.”
Pohledy dotyčných se na chvíli setkaly a to stačilo k tomu, aby se poté ruka Lucie objevila na mém pravém rameni.
“Taky se nám líbíš.” Říká Lucie a její ruka zkoumavě cestuje po mých zádech.
“Pojďme” zazní z Filipových úst. Ten se ve vteřině zastaví a otočí se na mě. Jeho ruka rázně uchopí můj obojek. Ukazováček vzápětí nachází oko na obojku,
za které mě chytá a vede místností přímo za Pánem. Lucie nás následuje.
“Tvojě čubka?” říká Filip směrem k Pánovi. Ten pokýve hlavou. “Byla drzá?” ptá se se zájmem Pán. “Byla” říká s úsměvem Filip. “Přišla si říct o trojku a šla na to přímo.”
Najednou je ticho. Pán mlčí a baví se celou tou absurdní situací, Lucie se do toho taky nezapojuje a já nemm v tu chvíli odvahu málem ani dýchat.
“Nám se ale takový přístup líbí. Na nic si nehraje.” Pronese Filip. “Rád se na to celé budu dívat. Chci vidět, jak moji čubku použije někdo jiný.” Reaguje Pán.
Začínám si říkat, že mám více štěstí než rozumu.
Začínám taky cítit to, že mi vlhnou kalhotky. Už jen ta představa…”
“Tak jdeme, ne?” Pán mě vede dlouhou tmavou chodbou do mučírny.
Dveře se zavírají. Teď jsme sami. Na povel klekám do středu místnosti.
Filip mezi tím pomalu pomáhá Lucii z kalhot.
Můj Pán si s pobaveným výrazem usedá do opodál stojícího křesla.
“Tak ty jsi až taková děvka, že se nestydíš si za námi dojít a říct si o použití?” Zeptá se mě Flip. “Ano.” odpovím. V té samé chvíli se konec bičíku poprvé dotkne mého zadku. A to dost razantně. Prožívám to a ve stejné chvíli pozoruji Lucii, která se ke mě pomalu přikrádá po čtyřech.
Nespěchá. Pokleká přede mnou. Její prsty obratně mačkají moje bradavky zatímco si naše jazyky jdou naproti. Kouše. Další rána. A další. Je to jako cukr a bič. A to doslova. Něžné romantické polibky, které jako blesk z čistého nebe protínají bolestivé rány jezdeckého bičíku.
Vztávej děvko. Poručí mi Filip. Obě nás vede k velké posteli s gumovým prostěradlem a úchyty v rozích. “Lucie, lehni si postel” Poručí Filip.
Přistoupí k ní a díky jednou svižnému pohybu ruky má Lucie nohy do praku. Připravená.
Filip optě chytá řetízek od mého obojku a táhne mě k Luciině vyšpulené mokré kundě.
“Máš deset minut, abys ji udělala. Když selžeš, budeš bita.”
Chutná božsky. Už dlouho se můj jazyk kundy nedotýkal. Užívám si každou vteřinu. Ale čas běží. Po rychlém seznamámení během sekundy nacházím poštěváček a jazykem prozkoumávám každý milimetr.
Dělám jí to, co sama miluju tak, jak to miluju a modlím se,
aby to na ni fungovalo. Podle toho, jak sténá a teče se tak děje. Kurva.
Zapojuji prsty. A to rychle po sobě. Jazyk kmitá daleko svižněji.
Je tak mokrá, že není potřeba ani lubrikant. Ruka bez problémů klouže přímo do její kundy. Moje první pohyby jsou opatrné. Její reakce jsou ale bouřlivé.
Oba přítomní Pánové nás ze zájmem pozorují. Občas prohodí pár slov.
Začínám pomalými, ale razantními pohyby. Tak jak to miluju. Nechci si přehnaně fandit, ale trestu teď asi uteču. Moje pohyby se zastaví a já zacínám cítit mírný třes těla, které objímá moji ruku. “Prosím” ozve se z Luciiných úst. “Nepřestávej.” V té chvíli začnu tou sevřenou pěstí mírně otáčet a posléze opatrně pohybovat.
Třese se ještě víc. To je moje chvíle. Moje ruka je rázem venku a následně zase zpět. Začínám jí hýbat rychleji než původně a funguje to. Fontána pre Zuzanu doprovázená hlasitým sténáním mě utvrzuje v tom, že se mi to povedlo.
Mám velkou radost.
Stále klečím na posteli. Přichází Filip. “Šikovná kurvička. Dostaneš malou odměnu.”
Lucie leží na posteli a vypadá to, že má co rozdýchávat.
Filip mě odvádí k velkému křeslu, které stojí nachstané asi dva metry od mého Pána, který má výhled z první řady.
Filip se posadí a přitádne si mě k sobě. Otočí mě zády k sobě a poručí : “Nasedni si.”
Ve chvíli kdy ho ucítím ve svém análku vidím Lucii, která mrkne na mého Pána a poklekne před mou kundou. Zatímco mě Filip pomalu projíždí mě Lucie už od první chvíli dost razantně saje klitoris zatímco její dva prsty v mojí kundě bojují o více místa pro další.
Vůbec se tím nemaže. A funguje to.
Filip přitvrzuje. Bere to do svých rukou. Na rozkaz se mírně nadzvednu zatímco se držím bočních madel křesla. On se pode mnou začíná hýbat. Tvrdě a rychle přiráží. Lucie se pořád pečlivě věnuje mojí kundě. Její ruka si celá nachází cestu dovnitř. Jsem úplně plná. Dokonalý pocit.
Stačí mi chvilka a je vymalováno. Slézám dolů a Filip si v té chvíi bere Lucii zezadu. Já stojím naproti Pánovi. “Už jsem Ti říkal, že jsi šikovná?” Usměju se a poděkuji.
“Půjdeme dál.” Pán mě opět bere za řetízek a odvádí mě pryč.
“Byla jsi moc šikovná. Musíš být unavená. Pojedeme.”
Krásné.
