Svátky mám ráda, ale co nemusím jsou nákupy dárků… pár z vás mě vždy potěší pěkným dárkem v podobě oblečení a za to moc děkuji :-*. Ale i mě to občas přepadne dojít si něco pěkného koupit, čím vám můžu pak dělat radost.
Fantazie mě opět přivedla na skvělý nápad a netrvalo dlouho a inzerát tady na amících, byl na světě. Jeden z vás se mi ozval obratem, že ho velice zaujal a musím říct, že i mě pán zaujal.
Další den, co jsme si vyměnili pár zpráv, jsem vyrazila do obchodního domu, jak bylo domluveno. Všude zástupy lidí, ale já plná energie chvátám do jednoho konkrétního obchodu. Vcházím do něj a všude je plno lidí, ale i oblečení. Procházím kolem pánské sekce, míjím dámské kabátky, až jdu kolem krajkového spodního prádla. Tam mi oči zůstávají chviličku stát na těch krásných věcech od kalhotek, až po korzety, ale dnes tu mám v plánu něco jiného.
Očima šmejdím po obchodu a hledám kabinky… ááá tamhle jsou. V řadě vedle sebe je asi 10 zakrytých boxů. V některých jsou lidé a v některých je očividně volno. Netrpělivě se dívám na telefon, který mi pípne a v ní se ukáže sms „Kabinka třetí zleva“. Nervózně přešlápnu, oddechnu si a vyjdu směrem ke kabince. Pomalu odhrnu závěs a vidím, že v kabince nikdo není. Vcházím dovnitř a zatahuji za sebou. Kabinka je maličká s jednou lavičkou a zrcadlem. Na lavičce leží několik kusů oblečení, tak jak bylo domluveno.
Času moc není. Sundávám si své oblečení a postupně si do ruky beru, co mi bylo připraveno. Sice jsou na oblečení ještě cedulky, to ale nikomu zajisté nebude vadit :-) Vždyť potřebuji vědět, jak mi věci padnou.
Musím uznat, že pán má docela vkus, pomyslím si. Bílé podvazky, rudé kalhotky, kraťoučká suknička v bílé a k tomu opět rudý korzet se šněrováním. Vzrušeně se oblékám, i když zapnout si s klepajícíma rukama korzet, není zrovna snadné . A pod lavičkou na mě koukají bílé boty na podpatku v mé velikosti.
Pán je prý na blondýnky s copem, takže jsem si vzala mojí oblíbenou paruku a na ní upletla dlouhý cop, aby vše bylo dle jeho přání.
Nervózně se dívám do zrcadla a myslím, že vše je skvělé. V rozkroku jsem celá naběhlá a o prdelce ani nemluvě. Prstíkem si zkusím zajet do zadečku, abych nic nepodcenila. Dírku mám krásně promazanou gelem, tak jak to mám ráda.
Najednou za závěsem slyším „Máte správnou velikost?“… hluboký mužský hlas ve mně vyvolal, ještě větší vzrušení. Po chvilce váhání odpovídám „Myslím, že ne, podíváte se prosím?“. Slyším, jak do kabinky vklouzla postava. Jsem napjatá, až slyším tlukot svého srdce.
Otočím hlavu směrem k zrcadlu, kde vidím sebe a kousek postavy za sebou. „Myslím, že vám to moc sluší. A je to tak, jak jsem si přál“, ozve se za mnou. „To jsem moc ráda, že se vám to líbí“ odvětím. Jen by to chtělo pár úprav si myslím…
Cítím, jak se za mnou postava pohnula za má záda. Rukou mi sahá na šíji a pomalu sjíždí dolu. Tělo mám jako v tranzu. Neposlouchá mě. Jako kdyby se samo prohlo, vyšpulilo zadeček a roztáhlo nohy. Slyším zvuk zipu od kalhot, pootočím hlavu, abych se podívala, co se děje za mnou. V tu chvilku mě za vlasy přitáhne dozadu se slovy „Bude to jen chvilička, nemám moc času, paní na mě čeká, tak mi pěkně podrž couro“. Tyhle slova mě vždycky vzruší do nepříčetna a představa, že jeho panička nakupuje a on někde šuká jinou... Nebudu zapírat, mám to ráda Předkloním se ještě víc, a zadeček vyšpulím, co to jenom jde. „Tak pojď do mě už“ hlesnu… na stehně už cítím něco tvrdého. Jednou rukou si sáhnu mezi stehna. Jeho péro už je krásně v pozoru, naběhlé a horké. Sjedu ještě níž, kde se dotknu jeho koulí, které lehounce zmáčknu. Přejedu zpátky na ptáka, a přehrnu jeho kůžičku. Cítím teplo jeho tvrdého žaluda. Prdelku si přitáhnu k němu a žaludem si pokroužím kolem dírky. Odhrnu si lem kalhotek. „Jsi koukám připravená“ říká… žaludem si párkrát ještě objedu prdelku od gelu. Cítím, jak se jeho pánev pohla směrem dopředu. Jeho žalud se tlačí na okraji mého análku. Hezky kousek po kousku. Dech se mi zrychluje a cítím, jak si jeho péro pomalinku hledá cestu do mé prdelky. Ten pocit, kdy se mi prdelka rozevírá pod náporem naběhlého péra je nepopsatelný. Chytnu ho za koule a přitlačím ho do sebe, co se jen dá. Začíná pomaličku jezdit sem a tam. Jeho něžné tempo se stává rychlejším a rychlejším. V zrcadle vidím, jak mi v mém zadečku mizí jeho péro. Kolem sebe vnímám jen mlaskání, jak mi jeho koule naráží o stehna… a sem tam nějakou paničku, z vedlejší kabinky, co řeší, zda není v tom či onom moc tlustá zatímco mojí prdelku tam ničí tenhle chlapík. Možná by ji někdo měl naučit, že nesejde jen na tom, zda ji to sluší, ale zda umí chlapovi správně podržet! Většina chlapů to nepřizná, ale chtějí si jen zašukat s pěknou courou. A tohle já umím. Drží si mě krásně pěvně za boky, abych mu snad neutekla z téhle malé kukaně. Sem tam vyjede, aby do mě opět toho ptáka narval. Snažím se nekřičet, ale klepající se kabinka dává lidem kolem asi vědět, co se tam děje. Ale teď je mi to jedno, soustředím se jen na jeho péro. Jeho tempo se zrychluje. To je ten okamžik. Stahuju svaly v prdelce a cítím, že to byla ta pravá chvilka. Tohle vždycky funguje! Nahmátnu jeho koule a přitáhnu si ho do sebe. „Tak mě vystříkej“ důrazně na něj štěknu. Sevřu jeho koule a cítím, jak v explozi orgasmu do mě stříká pěknou dávku horkého semene. Pěkně mu je mačkám, abych z něj dostala i poslední kapku. Cítím, jak jeho sevření opadá a jeho péro ze mě začíná pomalu klouzat ven. Já udýchaná, pořád opřená v předklonu. Slyším zvuk zapnutí zipu a také zvuk otevírající se peněženky. Na lavičku vedle mě přistane několik tisícovek se slovy „To oblečení si nech jako dárek“. Udělal mi radost, tyhle kousky oblečení mi pak připomínají tyhle zážitky s vámi. Slyším jen zvuk závěsu… Po chvilce se vzpamatuji a v kabince jsem už jen sama. Po stehnech mi teče jeho sperma jako připomínka krásné šukačky. Z obchodu vycházím s taškou, kde je pár krásných úlovků, které jsem u prodavačky okomentoval jako dárek pro mou paní. Vysvětlovat ty mokré fleky, jsem naštěstí nemusel. Když jdu cestou z obchodu, jen si prohlížím přítomné pány s dámami a tipuji, který to mohl být. Zda ten malý… nebo velký… mladý…starý… ale je to vlastně jedno. Dopřál mi doslovné naplnění toho dne :-).
A co někdo z vás? Máte rádi coury jako já? Nebo spíše ty dámičky, co řeší zda si má vzít o číslo větší nebo menší kabát?
Nebo mi snad pomůžete s realizací dalších příběhů?
