Rozhledna v noci
Letní večer byl teplý a vzduch voněl po borovicích. Měsíc svítil vysoko na obloze, jeho stříbrné světlo dopadalo na dřevěnou konstrukci rozhledny, která se tyčila nad lesem. Stála jsem tam, opřená o zábradlí, a dívala se na rozprostřenou krajinu pode mnou. Byla jsem tam sama. Nebo jsem si to alespoň myslela.
Kroky na schodech mě přinutily otočit se. Přicházel on. Vysoký, sebejistý, jeho silueta se rýsovala proti tmavému nebi. Můj přítel, se kterým jsme se na tenhle výlet vydali, ale něco v jeho očích bylo jiné než obvykle.
„Nemohla jsi sem jít sama, co kdyby se ti něco stalo?“ řekl tiše a přistoupil blíž.
„Chtěla jsem jen na chvíli být sama,“ pousmála jsem se, ale věděla jsem, že teď už sama nebudu.
Stoupl si za mě a jeho ruce jemně přejely po mých pažích, až k bokům. Tělem mi projela vlna napětí. Byli jsme venku, pod hvězdami, s nekonečnou krajinou pod námi. Cítila jsem jeho dech na svém krku, jeho tělo těsně u sebe.
„Víš, že bych tě nikdy nenechal samotnou,“ zašeptal mi do ucha.
Jeho hlas byl hluboký, zastřený. Srdce mi zrychlilo a dech se mi zadrhl v hrdle. Jeho prsty sklouzly po mém boku níž, jeho dotek byl jistý, ale zároveň něžný. Zavřela jsem oči a nechala se unášet okamžikem.
Přitiskl se ke mně a já cítila jeho sílu, jeho teplo. Rty se mi dotkl krku, jemně, pomalu, jako by testoval mou reakci. Tělem mi projel elektrizující pocit a já nechtěla nic jiného, než aby pokračoval.
Jeho ruce bloudily po mém těle, horké dlaně sklouzly na má stehna. Otočil si mě k sobě a naše oči se setkaly. Bylo v nich všechno – touha, očekávání, napětí.
„Tady?“ zašeptala jsem, ačkoliv jsem už znala odpověď.
„Tady,“ přikývl s úsměvem a přitáhl si mě k polibku.
Jeho rty byly horké, hladové. Polibky se prohlubovaly, jeho ruce putovaly po mém těle a mé prsty se zabořily do jeho košile, než jsem ji pomalu začala rozepínat. Cítila jsem pod ní jeho horkou kůži, pevné svaly, které se napjaly pod mým dotekem.
Vítr jemně pohnul dřevěnou konstrukcí rozhledny, ale my jsme byli ztraceni jeden v druhém. Zatímco moje ruce bloudily po jeho těle, on mi sklouzl k pasu a rozepnul šortky. Pomalu, schválně, jako by si chtěl každý okamžik vychutnat.
Těsně u mého ucha zašeptal: „Chci tě tady, teď.“
Cítila jsem jeho touhu, jeho potřebu. A byla jsem na tom stejně.
Stůl uprostřed rozhledny byl pevný a dostatečně široký. S jeho pomocí jsem na něj vyskočila, zatímco se jeho rty stále mazlily s mou kůží. Byl teď odvážnější, jeho ruce mě hladily se stále větší intenzitou, odhalovaly mou rozpálenou kůži kousíček po kousku.
Hvězdy nad námi zářily, tiché svědkyně toho, co se mezi námi odehrávalo. Cítila jsem, jak se napětí mezi námi stupňuje, jak každým jeho dotekem roste moje touha.
Přimkl mě k sobě, jeho dech byl teď zrychlený stejně jako můj. Naše těla se propletla, splynula v jeden dokonalý pohyb.
