Stála uprostřed pokoje, nahá, s rukama svázanýma za zády. Šátek přes oči jí bránil vidět, ale každý její další smysl byl napnutý na maximum. Slyšela ho. Cítila ho.
Kroky po dřevěné podlaze, hluboký dech, jemné zašustění látky. Každý pohyb, každé šustnutí posílalo po jejím těle vlny očekávání.
A pak—první dotek.
Hroty jeho prstů se sotva znatelně dotkly její kůže na šíji. Téměř pohlazení, a přesto se pod ním zachvěla. Pomalu sjížděl dolů, po páteři, k jejím bedrům.
„Víš, co se dneska naučíš?“ zašeptal jí do ucha.
Polkla. „Ano, pane.“
Úsměv v jeho hlase byl slyšet, i když ho neviděla.
„Dobře.“
Cítila, jak se kolem ní pohybuje, stále blíž, ale ani jednou se jí pořádně nedotkl. Hrál si s ní.
Pak se jeho ruka konečně pevně sevřela kolem jejích boků a přitiskl se k ní zezadu. Byl tvrdý. Naprosto připravený na to, co přijde.
„Chci tě slyšet, když se tě dotknu,“ zašeptal a v tu chvíli jeho prsty vklouzly mezi její stehna.
Vydechla prudce, zatímco krouživými pohyby jemně škádlil její citlivé místo.
„Už jsi připravená,“ zamumlal spokojeně. „Ale já tě nechám ještě chvíli čekat.“
Přestala dýchat, když jeho ruka zmizela. Tolik ho potřebovala, ale on ji nenechal.
Něco studeného se dotklo její pokožky. Nebyl to kov. Sklo. Ledová kostka.
Přitiskl ji k jejím bradavkám, přejel přes ně a sledoval, jak se napínají.
„Líbí se ti to?“
„Ano, pane,“ vydechla.
Ale pak led zmizel. Místo něj jeho teplé rty. Kontrast mezi chladem a horkem byl šílený. Jeho jazyk kroužil přesně tam, kde před chvílí byl led. Každé sání, každý jemný skousnutí ji nutilo zasténat.
Pak ji otočil čelem k sobě.
„Chci tě vidět, když tě budu ovládat.“
Rozvázal jí ruce a nechal je volně klesnout podél těla.
„Dotkneš se mě?“
„Ne, pane.“
„Dobrá holka.“
Položil ji na postel a rozložil jí nohy. Tentokrát se s ní nemazlil. Jeho jazyk našel přesně to místo, které potřebovalo jeho pozornost.
Jemné lízání střídaly hlubší pohyby. Tiskla hlavu do polštáře, když ji přivedl až na pokraj.
„Pane, prosím…“
Přestal.
„Ještě ne.“
Zvedl se nad ni a ona cítila jeho dech na svých rtech.
„Řekni mi, že jsi moje.“
„Jsem tvoje,“ vydechla bez přemýšlení.
„Tak je to správně.“
Tentokrát už ji nešetřil. Přitáhl si její tělo pod sebe a jedním pomalým, hlubokým přírazem do ní vnikl.
Zasténala do jeho ramene.
Byl silný. Tvrdý, ale zároveň se s ní mazlil tak, jak přesně potřebovala.
Každý pohyb byl hlubší, důraznější, až ji donutil nechat všechen stud odplynout. Patřila mu.
Pevně jí svíral boky, držel ji na místě a přirážel tak, že celé její tělo hořelo.
„Podívej se na mě,“ přikázal jí.
S námahou otevřela oči. Jeho pohled byl hluboký, temný, vlastnický.
„Chci, abys to udělala, až ti to dovolím.“
Zavrtěla se pod ním, zoufale toužící po uvolnění.
„Prosím…“
„Ještě ne.“
Zrychlil tempo. Její tělo bylo napnuté jako struna.
„Teď.“
Vyvrcholení ji zasáhlo tak silně, že se celé její tělo třáslo. Nepřestal, dokud se i on úplně nepoddal slasti.
A pak už nepřemýšlela. Jen se nechala vést.
Ležela na něm, stále se chvěla doznívajícím vzrušením. Myslela, že je konec.
Pak se ozvalo zaklepání.
Otevřel dveře. Stála tam žena.
Dlouhé tmavé vlasy, smyslné rty, oči plné zvědavosti a zkušeností.
„Můžu se přidat?“
Usmál se a otočil se k ní.
„Co myslíš, zvládneš další lekci?“
Podívala se na ni. V tom pohledu bylo něco zvláštního – nejen vzrušení, ale i zvědavost, touha po něčem nepoznaném.
Místo odpovědi jen přikývla.
Žena k ní přistoupila a jemně ji pohladila po tváři. Dotek byl jiný než jeho. Nebyl tak pevný, tak vlastnický – byl měkký, laskavý, ale stále v sobě měl dominanci.
„Neboj se,“ zašeptala jí do ucha. „Přesně víme, co potřebuješ.“
A pak ji políbila.
Bylo to jiné. Nečekané. Jazykem jemně přejela po jejích rtech, než jí je rozevřela a prohloubila polibek. Hladké ženské rty byly jiný druh rozkoše, něžný a zároveň hladový.
Zalapala po dechu, když ucítila jeho ruce na svém těle z druhé strany.
Najednou byla mezi nimi. Držená, ovládaná, chtěná.
Žena ji položila na postel, dlaní sjela po jejím těle až mezi stehna. Jemné, něžné prsty dělaly něco úplně jiného než jeho pevné sevření.
„Líbí se ti to?“ zašeptala jí do ucha.
„Ano…“ vydechla.
Ucítila, jak si muž klekl za ni. Tlak jeho těla, teplo jeho kůže – připravený, tvrdý.
Cítila je oba.
„Teď už víš, jaké to je být opravdu odevzdaná,“ zašeptal jí do ucha.
A pak už nic neexistovalo – jen oni tři, jejich doteky, jejich těla, rozkoš, která se zdála nekonečná.
Byla jejich. A oni to věděli.
