Jak jsem stvořil Dominu

aneb, nikdy neztrácej  naději...

,,Ahoj, čekáš tu na mě?,, touto její větou začal před 23 lety náš příběh. Seznámili jsme se na inzerát v době, kdy bylo ještě běžné za tímto účelem kupovat v úterý ráno jistou tiskovinu. A já potkal v ten den nejkrásnější ženu svého života. Svou budoucí partnerku, svůj osud. Dnes nás můžete potkal jako pravidelné návštěvníky jednoho pražského BDSM klubu. Já většinou na kříži, nebo na trestné lavici, Ona s bičem, s důtkami nebo rákoskou mě odměňuje za 23 let společného života. Když řekneme, že jsme manželé, většinou to budí překvapení. Ale sem do tohoto klubu vedla ještě dlouhá, opravdu dlouhá cesta.
Vždy jsem cítil, že v posteli mám vůči ženám rád submisivní roli. Roli, kterou mi běžný civilní život moc příležitostí okusit nedává.
Proč to vše píšu? Protože slýchám, že u nás je málo Domin, protože slyším povzdechy, má žena na to není a podobně.
Řeknu vám tedy příběh, jak jsem si z té krásné mladé dívky, co na začátku položila tu svou otázku, vychoval mou milovanou dominantní Paní.
Tak tedy znovu...
,, Ahoj, čekáš tu na mě?,, položila svou otázku, a já v ten moment věděl, že jsem čekal celý svůj život právě na ni! Měla ráda něžnosti, byla romantická. Když jsem ji asi po roce řekl, že miluji ženské nohy a že bych chtěl u těch nejkrásnějších ležet, řekla že by si takového chlapa nemohla vážit. A mé submisivní choutky dostaly ránu za ucho a já o tom na dlouhá léta přestal mluvit. Jen jsem si občas představoval, že to či ono, dělám pro svou Paní, aby se měla dobře, aby se cítila jako v bavlnce... Pánové, já i třikrát žehlil 😂...!
Po nějakém čase svatba, pak přišly děti, rodičovské starosti a radosti, chuť na sex někdy byla větší, někdy zase menší. Prostě rodinný život jak vyšitý. Děti vyrostly, začaly si žít své životy. A my? Začali jsme se v posteli víc povídat, o našich touhách, co bychom ještě chtěli společně prožít a zažít. Začal jsem své ženě posílat odkazy na podcasty, objevili jsme Šimrání a další. Ona mi začala v posteli ubližovat, protože vycítila, že to mám rád.

Jednoho léta jsem byli s přáteli v malém rezortu u Baltu. Krásně jsme si užívali, že jsme tam zase my dva jen spolu, noční milování na pláži, milování v moři při měsíčku. Prostě po mnoha letech zase romantická dovolená ve dvou. Jak jsme byli v tom opojení, našel jsem, že v Praze pořádá nějaká Tabron nějakou akci pro začínající BDSM partnery. Dohodli jsme se, že bychom se tam mohli podívat. Jmenovalo se to Zajíci a zpětně ji mohu vřele doporučit, opakuje se minimálně jednou ročně.
Cestou domů jsme se stavili na dva dny ještě v polském Štětíně a na přetřes přišla ta věčná ženská otázka - v čem tam půjdu - já nemám co na sebe! Vygooglil jsem dva eshopy a první večer, jsme se dohodli, že se jen podíváme, kde že jsou a který by se nám líbil. Přišli jsme k prvnímu, už přes výlohou jsme pochopili, že v něm nemají co hledáme. Kalhotky, punčošky, podprsenky, toho máme doma dost. No nic zkusíme druhý. Dorazili jsme před něj v 19:50 za 10 minut zavírá. Jen pouhým pohledem skrze sklo jsme pochopili, že jsme tu správně. Kozačky na platformě, boty na vysokých podpatcích, důtky, biče, korzety, pouta. Vzhledem k tomu, že už měli zavírat dohodli jsme se, že se sem vrátíme druhého dne. Jenže z obchodu vyšla majitelka a pozvala nás dál. Nedalo se odmítnout, a také proč vlastně? Má žena zkoušela, vybírala, paní Agneška se nám věnovala ještě dvě hodiny po zavíračce.
Odcházeli jsme do hotelu, já nesl několik těžkých tašek následujíce svou Paní s pocitem, že jsem minimálně její finanční otrok. Bylo rozhodnuto, poslední zábrana padla, na zářijové Zajíce v roce 2022 jdeme!
Jenže i já jsem řešil jeden ne zrovna malý problém a to estetický. Mám překrásnou, inteligentní mamželku za kterou se mi chlapi otáčí a já vedle ní, 186 cm 98-99kg. Představa, že bych se musel někde před lidma vysvléknout byť jen do půli těla mě vlastně děsila. Toto si má vodit jako svého subíka na vodítku? Začal jsem víc makat a hlavně lépe a ve vhodný čas jíst. Dnes jsem to dotáhl na 85kg, a i nějaké ty svaly vykukují. Nejvíc motivující, ale bylo, že Jí se to líbí...
A pak nastal den, kdy se měly naše životy obohatit o novou zkušenost.

Zajíci.
Toho dne jsme poprvé v životě vešli do BDSM klubu. U dveří nás přivítal na první pohled trochu starší muž než jsme my. Představil se jako Motýlek. Motýlek na jeho krku napovídala proč se mu tak říká. Řekl, že je subík, který má za úkol provádět nás klubem, ukázat nám jednotlivé hrací i společenské místnosti, říci jaká jsou pravidla...
Pak začaly jednotlivé přednášky a ukázky. Bylo jich spousty a časově se jich za odpoledne, večer a část noci dalo stihnout asi osm. Byli jsme na zdravovědě, na přednášce o spanku, kde jsem pochopil, že se z mé romantické a něžné ženy právě zrodila dominantní dračice, na přednášce o bezpečnosti jak v hrátkách tak na netu, na elektrosexu, na smyslové deprivaci... 
Vraťme se ale na spank. Paní D nám ukázala jednotlivé bicí nástroje na připoutaném Motýlkovi, jak a v kterých místech je vhodné je použít a pak vyzvala přítomné Dámy, která by si to chtěla zkusit. Přihlásily se tři, mezi nima i ta má. Každá měla jiný přístup ale jen ta má v tom měla kouzlo ženské rafinovanosti a dominance. Bylo jasné, že se mi do mé ženy Motýlek právě zahleděl, když bičem malovala jeho záda... Do dnes jsme velcí přátelé a rád od mé Paní dostává výprask... To, že jsem připoután na kříži toho dne byl i já a domů si na zádech odnášel rudá křídla vytvořená bičem, už vás asi nemusím ani moc přesvědčovat. Byl to krásný den, kdy jsme oba, tedy má Paní a já hrátkám ve stylu BDSM propadli.
V klubu jsme našli pár přátel se kterými nám je dobře s nimiž si sedneme i tak nějak lidsky, se kterými občas podnikáme nějaké hrací akce, do kterých vám dáváme nahlédnout v našich galeriích.
A co tedy bylo na začátku našeho BDSM vztahu? Byla to slova... Sice ne ta ,,Ahoj, čekáš tu na mě?,, ale slova vyřčená během intimních chvilek, zájem o toho druhého, ochota povídat si a naslouchat, když ten druhý něco říká. Tři hodinky BDSM milování a po nich, když tělo bolí, další dvě hodiny povídání si ve společném objetí. Pokud člověk o něčem sní, měl by o tom mluvit. Zkuste to, ne každému to sice vyjde, ale uvidíte, že pak bude Domin v Čechách o něco víc.