Pípla mi SMS z neznámého čísla.
-Ahoj, jsem Lenka. Nic o mě nevíš a já o tobě vím všechno. Úplně všechno. Napiš mi.
Chvíli jsem koukal jako puk, pak začal na netu hledat, jestli to číslo není v nějaký databázi vyděračů a podobně. Nic.
Kdo to může být? Jaká Lenka? Kde o mě co zjistila? Tak jo, zkusím nenápadně zjistit, kdo to je.
-Ahoj, tvrdíš, že úplně všechno. Kdo jsi? Známe se?
-Neznáme. Vím opravdu všechno. Zeptej se.
- Jak se jmenuju?
-Honza Hxxxxxxxxý. Chceš snad datum a místo narození? IČO? Fotku tvojí bývalý?
-To, že víš, jak se jmenuju, znáš IČO, adresu, neznamená, že víš všechno. Co ode mě vlastně chceš?
Štvala mě, bylo jasný, že si o sobě dost mysli.
-Chci se s tebou seznámit osobně. Jmenovala se Martina. A vím, v jakým typu vztahu jste spolu byli. To se mi moc líbí.
Přejel mi mráz po zádech. S Martinou jsme si plnili sny. Swingers, ona s více, já jako divák, ale pak poslední ten večer, kdo byl uvnitř. Nebo jela za kamarádem, poslala pár fotek, jak si spolu užívají a večer přijela ke mě domů. Krásně se pomilovat. Tohle přece nesmí nikdo vědět! Zkusím zjistit, jestli nekecá.
-Jo? A jakej typ vztahu jsme tedy měli?
-Jsi kanda. Líbíš se mi. Mám pár milenců, ale vlastně jsem sama. To, že jsem tě objevila je obrovská náhoda.
Úplně mi vyschlo v krku. Sakra, jak se o mě dozvěděla? Co všechno ví?
-Jak to všechno víš? Řekla ti to Martina?
-Ne, nikdy jsem se s ní nepotkala. Zatím ti to nemůžu povědět. Moc by jsi se zlobil. Vím toho mnohem víc. Třeba co jsi dostal před třemi roky od Evy k Vánocům, nikdy to pak nezkusil a pořád jsi to nevyhodil.
Tentokrát jsem přímo cítil, jak mi tepe ve spáncích. To přece nikdo neví! Jen Eva, se kterou jsem se pak rozešel právě kvůli Martině. Sakra sakra sakra! Mysli! Kdo to je, a jakto, že toho tolik ví?
-Kdo jsi?
-Jsem Lenka. Jsem o 3 roky mladší, svobodná, bezdětná, zaměstnanec, bydlím sama jako ty. Mám několik kamarádů, s nikým nic vážného. Ale moc bych chtěla. Jen se jich nechci vzdát. Rozumíš mi, že ano?
-A proč já? Jak jsi na mě přišla?
-Úplnou náhodou. Pak jsem udělala něco nelegálního a proto ti to zatím nemůžu říct. Jenže když jsem zjistila, co se ti ve vztahu líbí, prostě jsem musela zjistit víc.
-Co všechno teda víš?
-Skoro všechno. Budeš se s tím muset smířit. Prostě to tak je. Chtěla bych si ale k tobě najít cestu, potkat se, poznat se. Říct si do očí, co chci a co chceš ty. A pak si to plnit. Ber to tak, že je jednodušší, že mi nemusíš říkat tvoje fantazie. Znám je. Jen si o nich chci povídat z očí do očí.
Tep mi jel pořád jak blázen. Ale něco bylo jinak. Ona, snad je to ona a ne nějakej uchyl nebo vyděrač, ona ví. Ví, co mě vzrušuje a ji údajně taky. A právě teď mě to vzrušuje.
-Bojím se potkat s někým, kdo o mě údajně ví všechno. Jsi snad nějaká stalkerka?
-Ano, přesně to jsem. Nikdy jsem to nedělala, tohle byla fakt náhoda. Ale chci ti to vysvětlit osobně. Nebo si chceš ještě chvíli psát?
-Se stalkerkou? To teda nevím.
-Tak dobře, zkusím to jinak. Za chvíli mi přijde na návštěvu bývalý kolega. Budeme šukat. Chtěl bys chvilku poslouchat? Nebo snad fotku, až odejde?
Potvora. Ona opravdu ví! Ví, jak mě vzrušit.
-Nevím.
-Ale víš. Mám nápad. Až odejde, půjdu ven. Sednu si na zahrádku v restauraci, co je hned vedle zastávky, ze který jezdíš do práce. Napíšu ti, že tam jsem. A ty třeba přijdeš a poznáme se. A třeba ne. Co ty na to?
-Uvidím. Nemám z toho dobrej pocit.
-Tomu rozumím. Tohle není šťastný způsob seznámení, ale musela jsem to udělat. Jednou ti to vysvětlím. Teď se odmlčím. Tak zatím ahoj.
Sakra! Co se to děje? Odkud všechno ví? Co budu dělat, až napíše? A napíše vůbec? Nedělá si ze mě jen srandu? Co když je to nějakej hacker, co mě chce vydírat? Myšlenky se mi v hlavě rojily, ale péro bylo pořád tvrdý. Jako už dlouho ne.
