Třídní sraz - 1.čast

Jsem ve městě, kde jsem před dost dlouhou dobou pobývala na internátě. Slezina po několika desítkách let od maturity. Kulaté výročí, takže to se přeci musí, že jo? Docela se těším. Některé spolužáky jsem neviděla celou tu dobu.
Zamluvila jsem si pokoj v penzionu asi kilometr od restaurace, kde se máme sejít. Vyzvednu si v bezpečnostní schránce klíč, ubytuju se, vybalím to nejnutnější a před odchodem hodím rychlou sprchu. Cestování vlakem přes půlku republiky s člověkem zamává.
Obléknu si šaty, ve kterých se cítím dobře a než vyrazím, cinkne mi na telefonu SMS. Ajajaj, zapomněla jsem napsat manželovi, že jsem v pořádku dorazila. Zase. Je nesvůj, když cestuju sama. Pokud se neozývám má o mně strach.
TAK CO, UŽ JSI NA MÍSTĚ?
Rychle odpovím, že se omlouvám, nemusí se bát a že za chvíli vyrážím na sraz.
TAK SE HLAVNĚ NEOPIJ. VÍŠ ŽE JSI PAK VÁŠNIVÁ.
😉 Pche, srandista… Vášnivá jsem, když je se mnou on, ať se napiju nebo ne. Stačí když se mne dotkne, nebo se podívá tím svým vědoucím kukučem (ten mě dostává do kolen), nedej bože, když ještě začne mluvit o svých fantaziích ( to už rovnou vlhnu).
NEBOJ, VŽDYŤ MĚ ZNÁŠ odpovídám a usměju se. Miluju ho a protože znám i já jeho, tak ještě dodám:
A NEPOSÍLEJ SPROSTÝ FOTKY A NEEROTIZUJ MĚ !!! 😉🤣
Dělá to pravidelně. Když máme pokec s kámoškama nebo holkama z práce. To si pak prostě sedím u vínka, nebo třeba na bowlingu, cinkne mobil, otevřu ho a tam přes celý displej jeho pták v pozoru. Okolo mě se baví banda bab, já zrudnu, rychle telefon vypínám a úplně ho vidím, jak se směje. Provokatér.
UVIDÍM JESTLI TO VYDRŽÍM čtu jeho odpověď už při odchodu. Ještě na sebe rychle kouknu do zrcadla a odcházím.
Je krásné letní odpoledne, procházka místy kudy jsme chodily jako dospívající, věčně vysmáté holky je osvěžující. S těmito myšlenkami přichází ale i nejistota z toho, že od posledního setkání s třídou uběhlo hodně let a přibylo hodně kil i vrásek. Napadá mne, jestli jsem si neměla vzít na sebe něco víc usedlého a třeba se i namalovat? Prostě dát si s tím trochu práce. Ale pak mi dojde, že to bych to pak nebyla já. Většinou se nelíčím, nejdu ruku v ruce s nejnovějšími trendy v módě a svoje kila nosím teď už mnohem snáz než dříve. Mám ráda barvy a rozevláté šaty s dlouhými sukněmi a výstřihem, který mi dovolí dýchat. Pokud mi chceš utípnout tipec, dej mi rolák v zemitých barvách a nech mě umřít😀.
S úsměvem na rtech, i když s malou dušičkou, dojdu k restauraci a když otevírám dveře zadního salónku, začnou se mým směrem otáčet obličeje již přítomných spolužáků. Ve většině z nich vidím, že poznávají a mají radost. Rychle přelétnu očima celou místnost a mám úsměv od ucha k uchu. Nejistota opadává, rychle se vítám a jsem vtažená do víru otázek, odpovědí a vzpomínek. Večer ubíhá strašně rychle a než se naděju už se pozvolna začínáme rozcházet. Pro někoho si přijedou manželé, pro adepty odpočívající v rohu přemožení alkoholem i manželky, další si volají taxík. A my co jsme se domluvili, že máme společnou cestu, jdeme pěšky ztichlými ulicemi.
Cestou znovu vzpomínáme a se smíchem komentujeme tenkrát pro nás tak důležité situace. Když někdo navrhne, ať zaskočíme ještě do baru, který cestou míjíme, nikdo neodmítne. Při další sklence vína se podívám na mobil. Ach jo, můj erotoman nelenil a je tam toho požehnaně. Od lechtivých zpráv, přes fotky jeho vzrušeného těla až po, před pár minutami poslanou, poslední zprávu:
ASI SE DOBŘE BAVÍŠ LÁSKO. DEJ VĚDĚT AŽ PŮJDEŠ DO HAJAN. JÁ SI HO VYHONIL NAD TVOJÍ FOTKOU A JDU SPÁT.
Rychle odpovídám, že se výborně bavíme a že nás asi 6 ještě zapadlo do baru. Odskočím si a když se vidím v zrcadle, usměju se. Jsem v dobré náladě, s růžovými tvářemi z přemíry dobrého vína a taky z těch jeho zpráv. Moc dobře ví, co se mnou dělají.
Když se vracím zastoupí mi cestu Jenda.
,,Strašně ti to sluší, úplně celá záříš. “
,, Díky Jeníčku, jsi milej.”
Usměju se na něj a pohladím ho po tváři. Čapne mojí ruku, dlaní si jí přiloží ke rtům a vtiskne do ní polibek.
,, To neříkej. Milej jsem nikdy moc nebyl. A na tebe už vůbec ne.”
No, nebudu mu to brát.
,,Promiň” tiše dodá a já jen žasnu. A něco mě napadá.
Nevím jestli na sebe ráno budu pyšná, ale jestli to neudělám teď, tak nikdy.
Zvednu se na špičky, přitisknu se k němu, schválně víc než bych měla a zašeptám mu do ucha:
,, Rychle zaplať a já počkám venku. Nikdo si nevšimne, že jsme pryč.”
Nedůvěřivě se na mě podívá, ale to já už se otáčím, jen za mnou vlaje sukně a mířím ke dveřím.
Čekám jen pár minut a už vychází za mnou. Vezmu ho za ruku a vedu ho k penzionu. Asi už se trochu probral z počátečního šoku, protože se najednou zastaví, otočí mě k sobě a tiskne mě ke stěně domu. Rty mi drtí v hrubém polibku a rukou mi mačká prso a snaží se dostat do výstřihu.
,,Vydrž Jeníku, za chvilku jsme tam.” řeknu udýchaně.
Jo, trochu mě ten můj plán rajcuje. Víc než jen trochu.Cítím to.
Můj muž by ze mně měl radost.
Trochu přidáme do kroku i když on se mně pořád snaží osahávat. Z kabelky vylovím klíč a už jsme v chodbě. Znovu mě opírá o stěnu a tentokrát mi vyhrnuje sukni. Mám na sobě jen bandaletky, aby se mi moje silný stehna o sebe neodírala. Jinak jsem naostro a to ho evidentně šokuje. Drží v rukách můj zadek, mačká mě proti sobě, líbá na krk a já slastně vzdychám. Vnímám tu bouli v rozkroku, začínám dýchat zrychleně a cítím jak vlhnu.
Rychle se mu vymaním a jdu ke dveřím od apartmánu, odemknu a už ho táhnu dovnitř. Ještě jsme v té malé předsíňce a už jeho ruce cítím všude, snaží se mi rukou dostat k mušličce. Nebudu kecat, už se těším až budu plná a tak ho nechám. Prsty zajede až k mé štěrbině a když je smočí v mojí šťávě, jen překvapeně zvedne obočí.
,,No jo, všichni se měníme.” řeknu a myslím, že ví o čem mluvím.
,,Prosím tě, dej mi minutku” a očima střelím ke koupelně. ,,V té malé ledničce by mělo být víno, naleješ mi? A dej si taky na co máš chuť.”
V koupelně se trochu opláchnu a snažím se zklidnit. Zklidnit tělo i tu bouři co se ve mně odehrává.
Jenda byl takovej třídní bavič a vošoust. Byla s ním vždycky strašná sranda, dokud se nenapil a nesnažil se dostat pod každou sukni, která šla zrovna okolo. Celej čtvrťák se mě snažil dostat. Věděla jsem to a věděla to taky celá škola. Postaral se, aby to věděli všichni. Bylo nás jen pár, který nedostal do postele. Líbil se mi, byl zábavný, v očích měl čerty, když byl středem pozornosti, ale pro holku, která se sice ráda bavila, byla oblíbená mezi kamarády a spolužáky, nechyběla u žádné třídní akce, ale ještě ve čtvrťáku byla panna, nebylo snadné udržet si ho od těla. Těch posměšných poznámek a pohledů co mi nebyly příjemné, jsem si užila dosytosti. Znal mě jako upejpavku a stydlivku , jak mě často nazýval.
Tu vášnivou dračici ve mně probudil až manžel. A na toho teď myslím. To on mě vyhecoval svými zprávami a fotkami. To on ví co mám ráda a naučil mě, nebát se a říct si, když něco chci.
A tak z kabelky vylovím telefon, vytočím jeho číslo a čekám. Po chvilce to zvedne a rozespale se ptá co se děje, jestli jsem v pořádku. Hladina adrenalinu u mě stoupá a tak jen řeknu:
,, Jsi vzhůru? Prober se! Teď hneš se probuď a nezavěšuj! Tohle je pro tebe,lásko.”
A už si to mašíruju do pokoje, kde na mne čeká Jeník.
Jak jsem si mohla myslet, že se třeba jen trochu změnil? Že je v něm trochu nejistoty nebo pokory? Ne… sedí na posteli, hladí si klacek a těší se co přijde.
Musím mluvit, ať z toho ten můj chlap něco má. Aby věděl co se děje, letí mi hlavou. Položím mobil na noční stolek vedle postele a vezmu si sklenku vína.
,, Tak co Jendo? Co teď?”
Pomalu si stáhnu ramínka šatů a nechám je sklouznout na zem. Zůstanu tam stát jen v krajkové podprsence, která podpírá moje velký prsa, která ho už tenkrát nenechávala chladným.
,,Já bych věděl kočko. Jsi nadržená, úplně mokrá a potřebuješ si pořádně zašukat. S tím ti můžu pomoct.”
,, Fajn,” napiju se, dodám si kuráže a řeknu:
,, ale bude to podle mě. Nejdřív potřebuju pěkně a pořádně vylízat, pak teprve můžeš přijít na řadu ty”…