Čtyři pohledy

Nefotím všechno. Jen to, co mě zajímá. A některý věci… jsou fakt výjimečný.
Jako dneska.

Jsem u Karla. Chlap přes šedesát, prošedivělý vousy, cigáro v koutku a lehce se mu klepou ruce. Ale oči má jasný. A ví přesně, co dělá. Přivítá mě, zavede dál do obýváku. Známe se už z několika jiných seancí. Ale tohle bude nový.

Karel to tak má nastavený. Mladá žena, starší chlap, a občas chuť vidět, jak ji někdo pořádně rozmrdá. Lenka ví, že to dělá pro ni – a on se na to dívá s cigárem v koutku, jako by koukal na oblíbený film.

Dneska mě nevolal poprvý. Jenže dneska nejsem jedinej, kdo bude koukat. Pozval i Luďka. Starej známej. Poprvý jako divák.

„Fotograf je připraven,“ houkne Karel s úsměvem, aniž by mě musel představovat.

Lenka na mě upře pohled. Blondýnka, kolem čtyřicítky, kudrnatý vlasy až na ramena, výrazný rty, co vypadají, že mají rády chuť. Má na sobě tygrovanou halenku a sukni, která končí přesně tam, kde začínají myšlenky na hřích. Nepůsobí jako někdo, kdo neví, co se děje – ale dnešek je i pro ni novej.

Zvonek. Karel se zvedne a za chvíli se vrací s Luďkem. Je to jeho starej známej. Má být jen divák. Tichej, zdrženlivej, ale se zájmem v očích, kterej nelže.

Druhý zazvonění. Karel otevře a tentokrát vejde Aleš.

Mladej kluk. Pokožka pevná, hlava už bez vlasů, ale výraz klidnej, zralej, připravenej. Jako by už párkrát byl u něčeho podobnýho. Přistoupí k Lence, vezme ji za ruku a políbí ji lehce na hřbet.

Jeho oči jedou po jejím těle, aniž by musel cokoliv říkat. V duchu si chválí každej detail – stehna, boky, křivky pod halenkou. A Lenka? Nespouští z něj oči. Nervózní úsměv, ale v očích touha. Víc lidí, než je zvyklá. Víc pohledů. A přitom chce přesně to.

Foťák mám v ruce. Sleduju, jak se všichni usazují. Karel nalévá skleničky. Aleš si sedá vedle Lenky na pohovku. Její stehno je blízko, odhalený, opálený, hladký. Přiloží k němu dlaň, pomalu, ale bez váhání. Je horká. Reaguje na každej dotek.

Ruka mu stoupá výš. Přes koleno, k bokům. Pak jí sklouzne přes rameno. Nakloní se a jemně ji políbí na klíční kost. Lenka zakloní hlavu, usmívá se, ale rty má pootevřený. Halenka povolí, ramínko sjede.

A pod ní nic.

Žádná podprsenka. Jen bílá, neopalovaná kůže. Prsa malý, pevný, s bradavkami, který trčí napnutý, jako by chtěly pozdravit celou místnost. Jsou světlý, schovaný celé léto, a teď svítí jak dvě žárovky v potemnělým pokoji.

Aleš se naklání k jejímu hrudníku a bere jednu z těch bledých krás do pusy.
Drží ji mezi prsty, saje ji, jazykem obkružuje celý dvorec. Bradavka mu tuhne mezi rty, a když ji pustí, jemně ji protáhne mezi zuby.

Lenka poprvé zasténá. Lehce. Spíš výdech než zvuk. Ale je tam.

Aleš se přesune k druhé. Stejný tah, stejný rytmus. Jazykem si s ní hraje, střídá je, nasává, dokud nezrudnou a nenapnou se jak špičky prstů v zimě.
Lenka se nebrání. Právě naopak.

Kouká přímo do objektivu. Do mýho. Pohled vlhkej, trochu drzej, trochu poddajnej. Všechny emoce v očích, zatímco jí Aleš kouše do ztvrdlý bradavky. Lehce, ale důrazně.
Její stehna se rozevírají, sukně se napíná a ruka sjíždí mezi nohy.

Hladí se. Ne hned k cíli – nejdřív přes vnitřní stranu stehen. Potom jemně přes látku. A až pak se dotkne. Přesně tam, kde to potřebuje. Prsty jí mizí pod kalhotkami, nejspíš našly poštěvák. Její boky se pohybujou v rytmu, sotva znatelně, ale nesporně.

Aleš má ruce pořád na jejích prsou. Mačká je, hněte, jako by si je chtěl vymodelovat do dlaní.
Diváci stojí opodál. Sledujou všechno. Každej detail. Občas někdo něco pošeptá. Všichni jen… sledujou.

Lenka teď stehny obepne Alešovy boky. Přitáhne si ho k sobě. Hlava zakloněná, oči přivřený. Vyjekne, když ji kousne trochu víc, ale hned se uvolní. Chce to.

Aleš jí začíná rozepínat sukni. Pomalý tah zipu, pak látka, co sklouzává po jejích bocích. Pod ní rudý kalhotky, tenká krajka na kůži, která se leskne. Naklání se dolů a líže ji v podbřišku.
Vdechuje její vůni. Jen těsně nad lemem. Pak se zase vrací zpátky k prsům. Nasává, dráždí.
Lenka mu pomáhá sundat zbytek sukně.

Napne se v bocích, zvedne pánev a nechá stehna samy rozevřít, jak jí tělo žádá víc. Je štíhlá, elegantní i teď. Vystrčí prdelku, rudý kalhotky napjatý přes horkou štěrbinu. Jednou rukou si drží stehno, druhou ho táhne blíž. V očích výzva. Neptá se. Přikazuje.

Aleš jí stáhne látku stranou. Jen bokem. Ne úplně dolů.
A pak… první líznutí.

Dlouhý, pomalý tah jazykem. Přesně tam, kde je otevřená, horká, připravená.

Lenka leží roztažená, stehna doširoka. Její prsty jí otvírají vstup tak, že růžová dírka skoro šeptá. Každej záhyb, růžovej otvor, co vede hluboko dovnitř.
A Aleš tam jede jazykem. S přesností, s posedlostí. Jako by chtěl slízat každej kousek její chuti.

Lenka si přejede po poštěváku. Jeden rychlej krouživej tah. Tělem jí projede vzdech, hlasitej, surovej. Není to šeptání – je to sténání, co se odráží od stěn.

Aleš ji dál líže. Občas jí prsty roztáhne pysky zespodu. Dlaně má na jejích bocích, ale prsty pracujou přesně tam, kde to tepe.
Každej kousek její kundičky je otevřenej, vlhkej, vyzývavej. A on si bere každej.

Pak se posune. Strčí do ní dva prsty. Jeden z každý ruky. Roztahuje ji doširoka. Pomalu, ale nadoraz.
Zatímco ji prstí, skloní se zpátky k poštěváku a jazykem ji dráždí v rytmu zasouvání. Tělo se jí vlní, boky jdou proti němu, jakoby jí nestačilo nic míň než všechno.

Dva prsty z každý ruky. Čtyři prsty v rozevřený kundičce, která se kolem něj svírá, napnutá a lesklá. Je dokonale vyholená. Hladká jako napnutá kůže.

Lenka si nasliní ukazovák a v momentě, kdy jí uvolní poštěvák, si ho pohladí sama. Krátkej, ale intenzivní dotek. Pak se znova poddá jeho rytmu.

Aleš vytahuje prsty. Jsou mokrý, lesknou se. Zvedne je k její puse.
Lenka se ani na vteřinu nerozmýšlí. Otevře ústa, jazykem mu je obkrouží a vezme si je dovnitř. Slízává vlastní šťávu. Polyká ji, hltá, jako by ji chtěla zpátky do sebe jinudy.

Aleš přidá další.
Tři prsty v její uzký kundičce. Pomalu je zasouvá, druhou rukou jí stahuje kalhotky ještě víc stranou.
Začíná ji pomalu, pečlivě prstit. Je opatrnej, ale důraznej. Všechny oči v místnosti jsou na nich.

Diváci sledujou každej pohyb. Nikdo ani nedutá. Jen sem tam zaslechnu krátký zasyčení, jako výdech.
Sleduju to skrz objektiv, každý pnutí, každej třes těla se mi vypaluje na sítnici.

Aleš se zvedne. Sáhne na pásek, rozepne si kalhoty. Vytahuje ho.
Lenka zůstává na pohovce, oči rozšířený, výraz jak malá holka, co ví, že dostane, co chce. Když ho vidí, rty se jí pootevřou.

Hned si ho bere do pusy.

Drží ho v ruce, ale většinu práce dělá jazykem. Přejíždí mu přes špičku. Pak žalud políbí a olízne kolem dokola.
Aleš si ho hladí, trochu si ho sám navádí do její pusy, střída rytmus – chvíli ho zasune víc, pak se stáhne.

A já mám v hledáčku obraz, kterej bych si klidně vytisknul na zeď.

Lenka klečí, má čuráka v puse, rty napnutý kolem tý tvrdý délky. A za ní, v pozadí, dva chlapi.
Karel a Luděk. Oba v tichým úžasu, oba sledujou každej její pohyb.

Lenka se pomalu sesouvá zpátky na pohovku. Pohyb boků, jak si sedá, je skoro jako tanec.
Diváci to sledujou jako krásný, živý divadlo. Bez cenzury.

Roztahuje nohy. Pomalu. Důstojně. Každý centimetr kůže mezi stehny se leskne. Její upravená kundička je připravená, vyholená do hladka, jemně narůžovělá.
Aleš si kleká mezi její stehna. Drží ho v ruce, namíří špičku žaludu proti jejímu otvoru… a zatlačí jen kousek.

Jen kousek. Jen na krajíček.

Lenka okamžitě vyjekne. Ostrý výdech, slast, co ji projede skrz na skrz. Ruce se jí zatínají do polštářů. Aleš ho na chvíli drží tam. Jen se dotýká. Nechává ji vydechnout, podívat se mu do očí. A pak povolí prsty.
Celou váhou ho zatlačí až dovnitř.

Zajíždí do ní tak hluboko, až se jí zatne celé tělo. A já to mám v hledáčku. Její tělo se vlní. Rty pootevřený, oči zamlžený. Prsty se jí rozepínají na stehnech.
Skrz hledáček sleduju, jak ji obepíná – těsně, hladově.
Každej záškub břicha, každej drobnej třes ve stehně, každej výdech – mám je. Detaily, co rozsekávaj realitu na pocity.

Lenka si přejíždí rukama ke klínu.
Prsty s rudým lakem, na každým prsten – zlatý, tenký, elegantní. Ukazuje ji celou, růžovou, připravenou.
Dává tomu scéně vizuál, co by uspokojil i malíře. Fotím. Vteřinu po vteřině.

Aleš přiráží. Nečeká. Nehladí. Jede jako zvíře. Kůže se tříští o kůži. Mlaskání se nese pokojem a její stehna se třesou jak pod proudem.
Občas z ní vyklouzne, ale jen na vteřinu. Zase ho do ní zasune, až jí podjede pánev.

Lenka se nebrání.
Přidá k němu svůj prst. Celý tělo se zatřese.
Její díra zvládne víc, než by kdo hádal.
Rozevřená tak, že unese svý prsty a jeho napnutý klacek. Žádnej problém. Její tělo ho saje dovnitř, každej milimetr mizí v té chtivé, tepající díře.

Aleš ho vytáhne.
Leskne se touhou a šťávou – připravenej na další zásun. Cuká mu v ruce, každej centimetr lesklej touhou, horkem, slinami i její šťávou.
Přejíždí si po něm, palcem přes uzdičku, krátkej tlak… a pak pohled na Lenku. Oba vědí, že to nekončí.

Sedne si na pohovku.

Lenka se okamžitě zvedne a nasedá na něj. Čelem k divákům. K objektivu. Ke mně.
Prsty si přidrží pysky, klacek zasouvá pomalu, přesně jak to chce. A pak dosedne. Prudce. Hluboko.

Aleš do ní buší. Sedí pod ní, ruce má na jejích bocích a přiráží proti jejímu tempu.
Lenka se nakloní k divákům, zvedne oči.
„Líbí se ti to?“ zeptá se manžela přes rameno. Karel jen kývne. Výraz napjatý, pohled zarytej do spojení těl.

Pak si lehne zády na Aleše.
Celý tělo natažený, hlava zakloněná, ruce roztažený na opěrky. Nechává se mrdat jako stroj.
Každej zásah tvrdě odráží pohovku, jak jeho pánev naráží do jejích boků bez milosti. A já mám zase skvělý záběr – její rozevřenou kundičku, jak ji pravidelně rozráží ten mokrej klacek.

Žalud klouže mezi jejími pysky, v detailu zachytím, jak se celé tělo pohybem vlní a napíná.
V hledáčku je to jako časosběr toho nejpřesnějšího aktu.

Teď, když je to jako vlak bez brzd, diváci ztuhli. Jen zíraj.
Lenka si lehá na bok. Pomalu, s ladností. Zvedne nohu, stehno si přitáhne k hrudníku.
Aleš si kleká za ni. Nedívá se na ni. Dívá se na její zadek. Na obě dírky těsně u sebe, rozevřený, vlhký, připravený.

Bez jedinýho slova si vybere.
Drží si její zadek a připravuje se zasunout – přesně, kam chce. Tlak. Jemnej, ale nekompromisní.
Žalud vklouzne dovnitř.

Lenka zasyčí slastí. Trochu se prohne v zádech, zakloní hlavu.
Rudé nehty se zakusují do kůže stehen, když si rozevírá klín jako na výstavě chtíče.
Perfektní kompozice. Zadek se napíná kolem jeho péra, a pod ním rozevřená broskvička – všechno dokořán.
Stisknu spoušť.

Lenka zbožňuje ten pocit.
Bere si do pusy dva prsty, nasliní je a hned je vrací mezi stehna.
Zatímco on jí drtí zadek, ona si mezi nohama jede jak zběsilá.
Vlastní ruka, vlastní vlhkost. Ten kontrast z ní dělá nestvůru slasti.

Aleš ho občas vytáhne. Jen na moment. Cítí, jak se jí zadek lehce sevře, jak si ho chce udržet.
Ale on ho hned vrátí zpátky.
Zasunuje pomalu, ale hluboko.
Její prsty ho stahují zároveň zespodu – ten tlak je všude, pevný, pulzující.

Chytá ji za stehno. Roztahuje ji víc. Lenka se obrací na záda.
Její štíhlý tělo se zvedne, nohy doširoka, zadek přitaženej až k okraji pohovky.
Rozevřená prdel, připravená na další dávku.

A Aleš do ní začne bušit.
Tvrdě. Nezastavuje. Buší do ní jako stroj, mizí v ní až na doraz.
Lenka vzdychá a honí si kundu.
Je celá otevřená. Prsty jí tam kloužou, pysky nateklý...

Aleš to nevydrží.
Sténá. Tělo se mu napne. Vytáhne ho. Tvrdší už to být nemůže – žilnatý, napnutý, připravený.
Zavře oči a začne ho honit.
Rychle. Přesně.
A pak...

První dávka dopadá na její kundu.
Na ten rozevřenej klín, na pysky, na poštěvák, mezi prsty.
Další cákance pokrývaj její ruce, břicho, kapou dolů mezi stehna.
Lenka roztáhne nohy ještě víc.
„Jo…“ vydechne.

Nikdo netleská. Jen ticho a dech. Ticho tak hustý, že bych ho mohl fotit jako další vrstvu obrazu.A já?
Mám všechno zachycený.
Každou kapku. Každej pohled. Každej výdech.

Co mě čeká příště?

Těžko říct. Ale jedno vím jistě – moje fotonávštěvy nikdy nejsou jen o fotkách.