Bylo to pár dní poté. Nepsali si hned, ale oba cítili to tiché volání, co zůstává mezi dvěma lidmi, kteří se navzájem dotkli víc než jen rukou.
„Přijedu za tebou v sobotu. Mám chuť tě vidět,“ napsal.
Ivet se pousmála.
„Přines čokoládu. A příběh.“
Když se dveře v sobotu odpoledne otevřely, nestáli jeden druhému tváří v tvář s opatrností prvního rande. Tentokrát tam byla jiná energie – klidná jistota, že se oba chtějí znovu nadechnout toho, co mezi nimi začalo.
Přinesl čokoládu. A knihu.
„Na dlouhé večery. A na to, abychom si četli nahlas,“ řekl.
Tentokrát nešli do města. Zůstali u ní. V kuchyni si připravili lehkou večeři, smáli se u krájení zeleniny, dotýkali se rameny. V obýváku hrála tichá hudba, zatímco si sedli k čaji. Nejdřív mluvili, pak jen byli. Občas mlčení řekne víc.
Když se pak k ní natáhl a políbil ji, byl to polibek člověka, který ví, že už nemusí spěchat.
Zůstali ten večer ve svetrech a ponožkách, přitulení pod dekou. Na tváři jí spočíval jeho prst, klouzal jí po lícní kosti.
„Víš, že jsi jiná?“
„Jak jiná?“
„Jako vítr, co nevíš, jestli ti vezme klobouk… nebo dech.“
Zasmála se a pak mu šeptla do ucha:
„A ty jsi ten, kdo mi ho vzal.“
Když se světla v bytě ztlumila a hudba dohrála, bylo mezi nimi ticho – nabité a elektrické. Jeho prsty kreslily na její záda pomyslné obrazce, a ona mu seděla na klíně, otočená čelem k němu, ruce mu vpletené do vlasů.
„Dnes v noci chci být tvoje,“ zašeptala tak tiše, až si nebyl jistý, jestli to slyšel, nebo jen ucítil.
Nebyl v tom chtíč. Byla v tom touha být viděna, dotýkána, milována tak, jak se dlouho neodvážila chtít.
Jeho ruce byly pevnější než minule. Ne váhavé, ale zvídavé, vedené jistotou, že ví, co dělá – a že chce každým dotekem říct „vidím tě“.
Stáhl z ní svetr, pod ním už byla jen tenká vrstva hedvábí. Zadržela dech.
Když se jí dotkl na odhaleném boku, její kůže pod jeho prsty ožila.
Líbal ji – tentokrát ne jen na rty. Na klíční kost, na rameno, na hranu čelisti. Vzdechla, a když ji položil na pohovku, vůbec si neuvědomila, že jí stéká z ramen župan, že pod ním už není víc než touha a teplo.
Když mu stiskla boky stehny, zachvěl se.
A ona si ho stáhla k sobě.
Byli dvě těla, která se znala krátce, ale mluvila mezi sebou beze slov. Doteky, rytmem dechu, úsměvem mezi polibky. Když mu šeptala do ucha slova, která nevyslovila nikomu před ním, jen zavřel oči a podržel ji silněji.
Byli hluší ke světu, ale slyšeli všechno jeden v druhém.
A když pak leželi vedle sebe, zpocení, zadýchaní, s ústy přitisknutými ke krku a hrudníku toho druhého, věděli, že to nebyla jen noc. Byla to proměna.
Ona v něm našla domov.
On v ní tajemství, které chce objevovat znovu a znovu.
Sluneční paprsek sklouzl po jejím stehně a dál po bílé peřině. V pokoji bylo ticho – až na tlumený zvuk aut někde v dálce a rytmus dechu dvou lidí, kteří ještě nebyli úplně vzhůru, ale rozhodně už nebyli sami.
Ivet ležela na boku, přitisknutá zády k jeho hrudi. Jeho ruka ji objímala přes pas, dlaní spočívala na jejím podbřišku – klidně, důvěrně. Mezi jejich těly panovalo teplo, co už nebylo jen tělesné. Bylo to teplo poznání.
Když se pohnula, jen nepatrně, ucítila, jak se k ní ještě víc přitiskl. A pak – lehký, ospalý polibek na její rameno.
Zamrkala. Nepromluvila.
Cítila, jak se jeho prsty pomalu pohnuly. Jemně, ale s úmyslem.
„Dobré ráno,“ zamumlal jí do krku.
Odpověděla jen tichým vzdechem, když jí dlaň sklouzla níž, přes stehno. Nebyla to dravost. Bylo to poznávání – znovu, ale jinak. Ranní, ospalé, měkké.
Otočila se k němu. Políbila ho. A mezi polibky se zasmála – tlumeně, rozespale.
„Máš náladu už takhle brzo?“
„Na tebe vždycky.“
Zatáhla ho zpět do peřin, jejich nohy se propletly a v těsném objetí se nechali znovu unášet tím, co mezi nimi včera začalo… ale dnes mělo úplně jiný rytmus. Pomalejší, klidnější.
Důvěrnější.
Každý polibek měl teď hloubku. Každé pohlazení bylo víc než jen dotek – bylo to potvrzení, že vím, kdo jsi… a chci tě znovu.
Historias similares
-
Fuimos a pasear en nuestro carro, era una carretera muy hermosa y natural, muchas luces; pero también muchos árboles y flores a ambos lados de la vía, el carro en unos de esos cruces de río se…
hace 3 año 1 166 0