Telefon krátce zavibroval a na displeji vyskočilo nové zadání.
„Žena vypráví svůj nejlepší erotický zážitek s jiným mužem. Během vyprávění klečí před mužem, dívá se svému partnerovi do očí a nesmí se hýbat. Za každé porušení, zaváhání nebo zatajování tě čeká fyzický trest. Odměnou za správné plnění může být pohlazení nebo jiná drobná laskavost. 5 minut.“
Martina polkla naprázdno. Představa, že bude vyprávět takový příběh, a ještě přitom držet Jirkův pohled, ji naplňovala nervózním rozechvěním. Přesto poslušně klesla na kolena před něj, ruce položila volně na stehna a narovnala záda. Jirka se usadil na židli proti ní, rozkročil nohy a opřel se pohodlně dozadu, aby si ji mohl v klidu prohlížet.
„Domluvíme se, že při každém zaváhání, uhýbání očima nebo neklidném pohybu dostaneš trest, ano?“ řekl Jirka tiše, skoro až omluvně.
Martina jen přikývla a sklopila pohled.
„Podívej se na mě,“ připomněl jí jemně.
Zvedla hlavu a jejich oči se znovu setkaly. Tep jí divoce bušil v uších.
„Trest bude plácnutí přes prsa,“ dodal Jirka a sledoval její reakci. „Ne silné. Jen tak, abys věděla, že jsi mě neposlechla.“
Martina lehce zamrkala, překvapená, že něco takového vůbec navrhl, ale nakonec se slabě pousmála.
„Dobře...“ zašeptala a ucítila, jak jí po zádech přeběhl mrazivý záchvěv napětí.
„A za odměnu,“ pokračoval Jirka měkčím hlasem, „tě pohladím, kde si řekneš.“
„Ano, pane,“ vyklouzlo jí z úst dřív, než stihla uvažovat.
Oba na okamžik strnuli, překvapení vlastními slovy, ale ani jeden je nevzal zpět.
Martina se zhluboka nadechla, ale jakmile začala mluvit, musela si připomenout, aby neuhýbala očima. Seděla na kolenou, ruce klidně na stehnech, a hleděla na Jirku s lehce rozechvělým úsměvem.
„Bylo to v tanečních...“ začala, hlas jí zpočátku lehce zadrhával. „Měla jsem tam oblíbeného partnera, Luboše. Byl o pár let starší, štíhlý, blonďák... a hlavně sebevědomý a strašně šikovný na parketu.“ Při vzpomínce se jí tváře slabě zabarvily. Zamrkala a na okamžik sjela pohledem k Jirkovým rtům. “Tehdy jsem ještě byla panna a s klukama jsem vpodstatě nic neměla”, dodala ještě Martina.
Plácnutí bylo lehké, sotva slyšitelné, ale přesto ji donutilo prudce vydechnout.
„Oči na mě, lásko,“ připomněl jí Jirka klidně. Martina spěšně zvedla pohled zpět k jeho očím a snažila se zklidnit dech. „Jednou po lekci mě doprovázel domů... a cestou byl nějak... odvážnější. Chytil mě kolem pasu, pak jeho ruka sklouzla níž...“
Zarazila se a napjatě polkla. Musela se ovládnout, aby nezkroutila ruce v klíně. Napětí v těle jí pulzovalo, ale nevzdalovala pohled. „U baráku... mě začal hladit pod sukní... a já... jsem ho nechala.“ Řekla to skoro neslyšně, tváře planuly rozpaky.
Ta představa Lubošových rukou na její panenské kundičce byla skoro hmatatelná, když se tělem snažila nepatrně zavrtět — další jemné plácnutí na jedno prso ji však vrátilo k nehybnosti. „Promiň,“ vydechla automaticky. Jirka jen tiše přikývl, v očích mu svítilo soustředění i určitá něha. Martina se znovu nadechla a pokračovala.
„Pak mě začal hladit přes kalhotky... nejdřív jemně... a já... já jsem se poprvé udělala. Přímo na jeho ruce.“ Poslední slova pronesla sotva slyšitelně, ale nezlomila oční kontakt. Hrdá na to, že teď už se ovládá líp.
Jirka ji chvíli jen mlčky pozoroval. Pak natáhl ruku a jemně ji pohladil po hlavě — její zasloužená odměna. Martina zavřela oči a na okamžik se opřela do jeho dlaně jako kočka. Jirka ji chvíli tiše pozoroval. V Martininých očích se mísilo napětí i očekávání.
„Byla jsi moc statečná,“ řekl tiše, „ale porušila jsi dvě pravidla.“ Martina polkla, ale jen přikývla, připravená přijmout trest. Jirka natáhl ruku a jemně ji plácnul přes levé prso. Úder byl měkký, spíš symbolický, ale v Martinině napjatém těle zažehnul krátké škubnutí.
„Za to, že jsi uhla očima,“ řekl klidně. Pak ji lehce plácnul ještě jednou, tentokrát přes pravé prso. „A za to, že ses pohnula.“ Martina tiše vydechla a zůstala pokorně klečet. Bylo v tom něco nečekaně něžného, skoro jako pečeť jejich společného tajemství. Bez dalšího slova Jirka roztáhl nohy a lehce jí naznačil, aby si položila hlavu na jeho stehna. Martina vděčně přijala gesto, opřela se o něj a zavřela oči. Jeho prsty jí začaly jemně pročesávat vlasy a hladit pokožku na hlavě.
„Děkuju, že ses mi takhle otevřela,“ zamumlal Jirka tiše. „Bylo to těžké, ale... jsem ráda, že jsi mě podržel,“ zašeptala Martina, aniž by se pohnula.
Chvíli jen tak zůstali, spojeni tichem a doteky, než Jirka sáhl po telefonu a v aplikaci vyplnil hodnocení. Martina se jen tiše pousmála a spokojeněji se stočila, když ucítila další pohlazení. Poprvé v životě cítila, že i stud může být něžný.
Aplikace znovu jemně zavibrovala a vypsala další úkol:
„Tajné myšlenky: Každý z vás bude sdílet jednu erotickou fantazii, o které ten druhý neví. Vyprávěj bez přikrášlování. Nesmíš uhnout pohledem ani se výrazně pohnout. Za zaváhání přijde trest. 5 minut.“
Martina chvíli mlčky četla, pak se podívala na Jirku.
„Chceš začít?“ zeptala se tiše.
Jirka přikývl a bez dalšího slova si lehl na zem, podle instrukcí. Vsunul nohy pod spodní hranu gauče, aby mu bránily v pohybu, a ruce si podložil pod zadek. Byl tak úplně vystavený a bez možnosti se bránit.
Martina si pohodlně obkročmo sedla na jeho stehna. Na chvíli jen tiše hleděla dolů na jeho tělo, než natáhla ruce a jemně mu vzala do dlaní jeho varlata. Uchopila je něžně, ale dost pevně, aby Jirka vnímal jejich váhu a svou zranitelnost.
„Budu tě držet celou dobu,“ zašeptala. „A za každé zaváhání, za každý pohled jinam... přijde trest.“
Jirka polkl, pocítil, jak mu v těle narůstá směs studu a vzrušení. „Jaký trest?“ zeptal se ochraptěle. Martina se jen sladce usmála a jemně, sotva znatelně, stáhla prsty kolem jeho koulí. „Uvidíme... ale nebudeš ho chtít zažít znovu.“ Jirka zavřel na chvíli oči, pak je znovu otevřel a zahleděl se jí do očí. Byla to tichá dohoda: Teď jsme v tom spolu.
„Tak povídej,“ pobídla ho tiše.
Martina pevně svírá Jirkovy koule v dlaních a pozorně ho sleduje. Jejich dech je těžký, vzrušení obou narůstá, jak si Jirka v hlavě skládá slova.
Leží na zemi, naprosto vystavený její kontrole, hledí odevzdaně do jejích očí. Když zavře oči a začne mluvit, cítí, jak mu Martina lehce zatahá za koule. “Koukej se mi do očí”, připomene.
Jirka se nadechne a jeho hlas je zpočátku tichý, ale postupně zesiluje.
„Stojíme spolu na okraji pódia v menším klubu. Kolem nás je šero, jen pódium je zalité ostrým světlem. Hudba ztichne. Všichni se na nás dívají.
Ty máš na krku tenký černý obojek, vodítko držím v ruce. Jsem oblečený jen v černých kožených trenýrkách, jinak nahý. Ty máš na sobě jen vysoké podpatky.
Vodím tě podél strany pódia. Jsi nádherná. Lidé v hledišti si tě prohlížejí, někteří ti tichounce tleskají.“
Martina ho hladí po špičce žaludu za hezký rozjezd.
Jirka cítí jemný dotek a vzrušení mu vystřelí až do břicha.
„Moderátor s klidným hlasem říká: Předveď nám svou krásku.
Přitáhnu tě blíž k sobě a jemně tě otáčím, abych publiku ukázal tvá pevná prsa, hladké bříško, nádherné boky.
Vyzdvihuju tvé křivky, dotýkám se tě, ale něžně, abych ti neublížil. Zatáhnu za obojek aby ses předklonila zády k publiku a ukazuju tvou hladkou kundičku.“
Jirka na chvíli uhne pohledem, znejistí, a okamžitě cítí, jak mu Martina bolestivě zatáhne za koule. Syknutí zadrží, ale svaly na břiše mu cuknou.
Bere to jako zasloužený trest a pokračuje.
„Lidé v hledišti pískají, někdo zavolá: Ukaž, jak tě umí potěšit pusou!
Políbím tě na čelo a tahem za vodítko tě navedu dolů. Poklekneš přede mnou, ruce máš za zády.
Klekáš přesně tam, kde chci. Všichni vidí, jak se tvé rty dotýkají mého žaludu.
Nechávám tě jemně ho olíznout. Ty víš, jak to mám rád.“
Martina mu opět věnuje malé pohlazení jeho trčícího péra, jako tichou pochvalu.
Její dech je neklidný, sama si představuje, jak na ni zírají cizí lidé.
„Moderátor znovu přikáže: A teď pěkně hluboko do krku!
Snažíš se, otvíráš ústa, bereš mě hlouběji, ale nedokážeš ho spolknout celý.
Snažíš se, dusíš se slinami, oči ti slzí.
Chytím tě za hlavu a pomalu tě odtahuju zpátky, abych ti dovolil nadechnout.“
Jirka při té představě opět zaváhá, přestane mluvit na vteřinu příliš dlouho —
Martina ho tentokrát za trest pořádně stiskne v dlaních, až mu vyhrkne slabé zasténání.
I ona sama je celá rozpálená, její stehna vlhnou vzrušením, že to musí cítit i Jirka. Ten je ale příliš zabrán do svých představ.
„Moderátor se směje a dává další pokyn: Teď si ji posaď na sebe a ukaž nám, jak tě obslouží. Zvedám tě do náruče, objímáš mě kolem krku. Pomalu tě napichuju na svůj penis.
Je to těsné, pomalé, krásné. Přirážím jen lehce, pohupuješ se na mých stehnech v rytmu hudby.”
“Někdo zavolá: Změna pozice! Opatrně tě otáčím, nasedáš na mě zády k publiku, ruce na mých kolenou. Každý si tě prohlíží, vidí, jak jsi otevřená, jak tě moje pýcha vyplňuje. Jak jsi celá mokrá. Oba pozorujeme naše diváky a snažíme se jim předvést co nejhezčí představení.“
Jirkův hlas se třese, ale pokračuje. Martina ho hladí, i když ruka jemně drtí jeho varlata, aby nezapomněl, kdo je tu dnes jeho malá bohyně. „Nakonec slyšíme: Dost! Pomalu tě sundám, hladím ti boky. Přehodím ti přes ramena lehkou šálu. Vedeme se za ruce zpátky do stínu, srdce nám buší, ale cítíme společnou hrdost. Byli jsme nádherní. Byla jsi nádherná.“
Jirkovo vyprávění skončí a na chvíli se v místnosti rozhostí ticho.
Martina stále sedí na jeho stehnech, její dlaně jemně kloužou po jeho hrudi.
Jirka cítí, jak mu teplo z jejího těla proudí do kůže, a zároveň vnímá, jak se její mokrá a žhavá kundička přiblížila k trčícímu péru. Otevře oči a setká se s jejím pohledem — je v něm směs něhy a zamyšlení.
„Bylo to hodně vzrušující,“ řekne Martina tiše, jakoby nerada rušila kouzlo okamžiku.
„Líbilo se mi, jak ses v té představě o mě staral. Že jsi mě chránil, i když jsi mě všem ukazoval a předváděl.“ Pohladí ho po tváři a usměje se, ale pak trochu váhavě dodá:
„Ale nevím, jestli bych to chtěla doopravdy zažít. Možná... je pro mě bezpečnější, když je to jenom fantazie.“
Jirka vnímá její upřímnost, jemně přikývne a vezme její ruku do své.
„Mně stačí, že o tom mluvíme. Že to cítíme společně.“
Martina si pak opře hlavu o jeho hruď, nechává se hladit po vlasech, vdechuje jeho vůni.
Oba v aplikaci odkliknou splnění úkolu.
