Jsem nymfomanka.
Nečekám kytky, pohádky ani doteky s duší. Potřebuju těla. Tvrdý, těžký, žhavý. Potřebuju, aby mě naplnili. Všude. Aby mě roztáhli, drželi, sténali mi do kůže. A já abych se v tom mohla ztratit – až se stanu jen tou, která se třese a nedokáže přestat.
Ležím na zádech.
V ložnici, kde jsme spali roky. Kde jsme se dotýkali, šeptali si, a časem už jen dýchali vedle sebe. Teď tu čekám na pět cizích mužů. Neznají mé jméno. Ani ho nepotřebují. Stačí jim vědět, že jsem tu pro ně. A že to chci. Celá.
Manžel sedí v rohu. Mlčky. Neptá se. Ví.
Ví, že tohle je ta já, která mu unikala. Ta, která se nedá obejmout, jen použít. Ta, která se nebojí být rozevřená. Ta, která se třese, když slyší, jak se rozepíná zip.
Moje kunda dnes není milenka. Je pozvánka. A dnes večer je slavnost.
A pak tam je. Mlčky za kamerou. Klidnej. Soustředěnej. Sleduje mě, jako by už dávno věděl, co chci. A přitom se mě ještě ani nedotknul. Stačí jeho pohled skrz sklo a cejtím, jak se mi rozpouští tělo. Roztahuju nohy. Přitahuju je blíž. Vklouznu prsty mezi pysky, až to mlaskne. Pomalu. Vědomě. Nedotýká se mě – a přesto mě má. Celou.
Ještě nejsem zasažená. Ještě mě nikdo nebere.
Ale vím, co přijde.
Za chvíli budu otevřená. Přístupná. Hluboká. A nebudu už nic víc než žena, která se nechá. Ochotně. Rozevřeně. Pro ně.
Zatím mě nešukají. Jen stojí kolem, pozorujou. V očích mají hlad, tělo jim vibruje napětím. Jsou blízko, ale nikdo se mě ještě nedotkl. A já to cejtím o to víc. Jak se ve mně napíná každej sval, každej záhyb, každej kousek kůže, co by chtěl pohltit první dotek.
Začnu si hladit kundu. Pomalu. Otevřeně. Dvěma prsty přejedu přes klitoris, lehce, jako bych se chtěla jen uklidnit. Ale neuklidním. Spíš rozvířím. Klouznu mezi pysky, mokro mě přivítá, jako bych už byla rozevřená celý hodiny. Mlaskne to. Ticho to zachytí. Kamera taky.
Zasunout prsty dovnitř je jako klouzat do něčeho známého. Pomalu je tam tlačím, cejtím, jak se stěny kolem prstů stáhnou a tělem mi proběhne napětí, co se usadí v pánvi. Přitom lapám po dechu. Hlavu zakloním, oči zavřu, nohy zvedám výš. Chci být připravená. Vystavená. Aby viděli všechno. Aby věděli, kam půjdou.
Kamera je blízko. Její přítomnost cejtím stejně ostře jako dech na stehně. Ruce za objektivem se nehýbou zběsile. Jsou klidný. Jako by tohle bylo normální. A právě ten klid mě rozvibruje. Nedotýká se mě – a přesto se mi jeho pohled zarývá do těla. Víc než doteky.
Najednou cejtím tlak. Pomalý zasunutí. Ne prsty. Něco většího. Kolík. Ani nevím, kdy se tam objevil. Ale teď je ve mně. Pomalu, hloubějc, zatlačí. Sevřu se kolem něj. Prudce vydechnu. Roztáhnu nohy ještě víc. V prdeli tepe teplo, tlak, pulz. A já ho tam chci. Ať tam zůstane.
Dva najednou. Jeden mě hladí zevnitř, druhej mi tlačí na patro, tvrdý a horký. Střídají se, vlhké, tvrdé, klouzavé. Slintám, lapám po vzduchu, nechávám je projíždět mě beze zbytku. Někdy se zarazí nadoraz a drží – dusím se, ale nezastavuju. V krku mi tepe jeho péro. A já jim patřím.
Mám pusu plnou, ale zezadu se mi znovu otevírá zadek. Pomalu. Do hloubky. Pomalu se vysouvá, pak zajede zpět. Cítím, jak se mi stěny napínají, jak tělo reaguje. S každým jeho pohybem se ve mně rozlévá napětí. Tlak, kterej se roztéká do břicha a drží mě napnutou. Ruku mám mezi nohama. Tisknu si ji na vlhké místo. Ještě nepřestávám.
Tvrdý ruce se mi zapíchnou do boků. Něčí dech u prsou, prsty na bradavkách. Svírají je, hrajou si s nima. Jazyk sjede dolů, olízne pupík, pak se vrací. Všechno je pomalý. Jako bych byla připravená ke snězení. A přesto ve mně všechno hoří. Každej dotek pálí. Každej pohyb mě víc otevírá.
Tělo přede mnou se napne, jeho péro mi v puse ztuhne. Cítím, jak se mu chvěje až do kořene. Napjatý dech, zatnutá čelist, zastavený čas. Druhej ustoupí. Dají mi vteřinu – krátkou, ale stačí. A pak ho cejtím znovu. Tlak mezi rty. Otevřu pusu sama, olíznu ho jazykem. Je horký. Tvrdý. Netrpělivej. Vezmu si ho dovnitř. Jemně. Hlouběji. Až se mi zatmí před očima. A stejně se usměju. Miluju to.
Zatímco ho mám v krku, zezadu to znovu cítím. Kolík už je pryč. Místo něj přichází tělo – větší, těžší, skutečný. Silný ruce mě přidrží, narovnají, zatlačí. Napnu se. Rozevře mě pomalu, ale bez slitování. Nadechnu se až napodruhý. Vjíždí do mě pomalu, s citem, ale bez otázek. A já se mu přizpůsobím. Přijmu ho celýho. Až do dna.
Jsem napíchnutá. Pomalý tlak se mění v rytmus. Přiráží. Každým pohybem se mi zadek roztahuje, celé tělo se třese. Prsa mi poskakují, boky se chvějí. A já to chci. Dýchám krátce, trhaně, a v puse pořád držím tvrdýho, kterýmu se líbí, jak ho svírám rty. Vyměňují se. A já si je beru jednoho po druhém.
Na chvíli ztratím přehled. Všechny doteky, pohyby, pohledy – všechno se slévá. Saje mi bradavky, rty přejíždí přes krk, jeden mě drží za boky, druhý za vlasy. Zezadu přichází tvrdší tlak. Boky se mi zachvějí, každej jeho příraz mě roztáhne o kousek víc. Každej náraz se mi odrazí až do hrudníku. Dýchám s ním. Když se nadechuju, nestačím polykat vzduch ani sliny. A stejně se usmívám.
Z pusy mi vyklouzne, jazykem mu přejedu přes špičku, stáhnu ho do dlaně. Hladká kůže, napětí, chuť. Olíznu ho, hraju si s ním. Pomalý tah, jazyk po spodní straně. Přivírá oči. Když je zpátky v krku, sténá. Já držím, hluboko, bez odporu. Dole zatím dál přiráží. Sevřená, naplněná, rozechvělá. Každý pohyb mě rozkládá na vrstvy.
Vytáhne ho ze mě pomalu. Mokře, táhle. Když vyklouzne, tělo se na chvíli stáhne, jako by čekalo na další zářez. A než se nadechnu, cítím nový tlak mezi stehny. Další tvrdý péro, jiný úhel, ale stejně hladový. Zasunuje se do mě zepředu. Moje kundička ho vezme okamžitě. Horká, rozevřená, připravená. Narazí až do dna, cejtím ho celej. Vydechnu nahlas. Plná. Napnutá.
Drží mi nohy nahoře, zasouvá se do mě v pevným rytmu. Do pusy mi sklouzne další péro. Rty ho obejmou, jazyk se mu vine kolem žaludu. Občas si ho stáhnu do ruky, promnu ho dlaní, pak si ho znovu vezmu zpátky. Chuť smíchaná se slinama mi stéká po bradě. A někde uvnitř to pulzuje. Napětí v břiše. Blízko.
Vzadu cítím dotek. Dlaně, co mi roztahují půlky. Cítím, jak mě pozoruje. Jak si mě prohlíží. Jak se prsty dotýká místa, odkud mě před chvílí vytáhli. A pak se přidá. Druhá díra se znovu poddává. Pomalu, ale bez váhání – spíš rozhodně. Tělo mi na chvíli ztuhne, pak se uvolním. A nechám ho projít dovnitř.
Jsou ve mně z obou stran. Každej pohyb má vlastní rytmus, jiný tlak, jiný směr. Jsem plná. Napnutá. Dvě tvrdý klády mě plní z obou stran. Každej pohyb si ve mně najde vlastní rytmus. Kůže se napíná, prsty mi přejíždějí přes klitoris. Sama si tam zajedu. Třu ho rychle, těsně, potřetí, počtvrté. Nemůžu přestat. Nemůžu se nehnout. Hýbu se proti nim.
Kolem hlavy to houstne. Ruce s tvrdýma kládama, hladký, napjatý, klouzavý pohyby. Někdy mi jeden přiloží špičku k puse – olíznu ho, vsaju jen na kraj. Cítím, jak jim tepe pod kůží. Sledují mě, jak mizím v tom, co miluju. Chtějí to vidět. A já jim to ukážu. Všechno.
Tělo se mi napíná. Mám je v sobě, přede mnou, kolem. Rukama se zapírám do matrace, boky se mi zvedají vstříc přírazům. Steny mi uvíznou v krku, pusa je plná. Sevření, tlak, vibrace – cítím, že se to blíží. Něco se ve mně začne třást. Něco se láme. A pak už to jen přichází.
Orgasmus mě roztrhá na kusy. Vyhrkne ze mě výdech, křeč, třes. Tělo se mi prohne, prsty zarývám do prostěradla, kundička se stahuje v sériích výbuchů. Zadek plný. Pusa sevřená. Celá se klepu. Ale nepřestávají. Ani jeden. Vjíždějí do mě dál, rytmicky, důrazně. Nechávají mě ho prožít až do dna.
Otevřu oči. Před sebou tvrdý péro, napnutý, leskne se nedočkavostí. Vezmu ho do dlaně, přitáhnu si ho k puse. Jazykem po špičce, kroužím kolem žaludu. Pak ho pomalu vtahuju dovnitř. Mám ho tak hluboko, že mi cukne v čelisti a v hlavě se rozvibruje ticho. Cejtím, jak si mě bere, aniž bych kladla odpor.
Zadek pořád plný. Tvrdé přírazy zezadu drží rytmus, co mi vibruje v pánvi. Každý zásun mi rozvibruje pánev, sevřu se, pak povolím. A znovu. Přiráží mi hluboko, rytmicky, bez slov. Zarývá mi prsty do boků, jako by mě chtěl přibít k posteli. Já se mu poddám. Dýchám rychle, krátce, a rukou si znovu přejíždím přes klitoris.
Kleká si přede mě, prsty mi roztahuje pysky. Dívá se, jako by ve mně chtěl číst. Dívá se. Pomalu se přibližuje. Jeho žalud je horký, pulsující. Přiloží ho mezi pysky, zatlačí. Zasunuje se do mě, jako bychom se znali roky. Jde hladce, ale cítím každé jeho vlákno. Dvě těla ve mně. Každý z jiné strany. A já mezi nimi, otevřená, roztažená, milující to.
Nad hlavou cítím pohyb. Jeden z nich si stoupne vedle, péro v ruce, dívá se dolů. Druhý si lehá podél mě, přejíždí mi po boku, hraje si s prsy. Bradavky mám tvrdé, horké, každé pohlazení mě nutí vzdychnout. Zatímco mě šukají zepředu i zezadu, on mi je saje. A já nevím, kam dřív soustředit tělo.
Všechno je tekuté, živé, syrové. Kunda tepe, zadek se napíná, pusa slouží. Každá část těla má svoje místo, každej dotek mě posouvá dál. V rytmu, v horku, v napětí. Jsem jimi celá obklopená. Víc než dotýkaná – vlastně pohlcená.
Nad hlavou mi tepou dvě klády. Občas se jich dotknu, olíznu, stáhnu k sobě. Jeden z nich si kleká, podává mi ho k puse. Vezmu ho, jemně, rty po špičce, jazykem po spodku. Olizuju ho jako něco, co znám důvěrně. A přitom mě dál šukají, sevřená mezi dvěma těly. Už ani nedýchám normálně. Jen chci víc.
Zezadu přitvrzuje. Cítím, jak mi zadek pulzuje s každým přírazem. Přede mnou další tělo, prsa mi naráží o jeho hrudník, kunda se mi stahuje a vlhne víc a víc. V puse péro, hluboko, klouže do krku. Sliny mi tečou až na prsa, vlasy slepené, tvář rozžhavená. A stejně nechci, aby přestal.
Střídají se beze slov. Jeden mizí, druhej se vklouzne na jeho místo. Předek i zadek, nepřestávám být naplněná. Každej z nich má vlastní jazyk těla. Jiný tlak. Jinou hloubku.A já je přijímám všechny. Kluzká, rozevřená, připravená. Přechody hladký, tělo měkký jako matrace, co se jim poddává.
Někteří si mě drží. Jiní mě jen pozorují. A pak přistoupí. Dají mi žalud na tvář, otřou se o rty, pak zas ustoupí. Chci je všechny. A vím, že mě čekají. Hraju si s nimi, honím je dlaněmi, olizuju, saju. Míchají se mi v rukou, na jazyku, v puse. A každý z nich ví, že až to přijde, otevřu se jim úplně.
Všechno kolem se napíná. V rukách mi škubou péra, dech se mění v krátký výdechy, těla se chvějí. V puse mi pulzuje tvrdý péro, připravený vybuchnout. Zezadu mě pořád plní silnej tlak, bez zpomalení. Po prsou mi kloužou ruce – jedna, druhá, další. A pak už to cejtím. Jdou. Všichni.
Zmizí ze mě tvrdý tlak, kterej mě do tý chvíle plnil až po dno. Zadek se mi sevře do prázdna, jako by něco chybělo. Cítím, jak mi horko vyklouzne z těla, jak se kolem mě otevře prázdno. Než si stihnu vzít dech, kleká si vedle mě. Rukou si drží čuráka, druhou mi přitáhne bradu. Dívá se na mě. Mlčky. A já vím, co chce. Co chce každej z nich. Rozevřu rty. Otevřu se mu.
Jazykem mu přejedu přes špičku. Nasaju ho do pusy, jen kousek. Držím si ho v dlani, lehce. Je horký, napnutý, žilnatý. Druhou rukou pořád svírám toho druhého. Přetahuju mu předkožku, cítím, jak se mu napíná tělo. Oba jsou na kraji. A já jsem ta, která je tam přivedla.
Zvedám pohled. Jeden z nich mi ho přiloží k obličeji, přejede mi žaludem přes tvář. Sliny a předchutě mi stékají po bradě. Mám tvář ulepenou, ale krásně. V tu chvíli cítím, jak mu cukne. Jen krátce. Pak znova. A vím, že je to tady.
První dávka mi trefí čelo. Druhá dopadne do koutku oka. Třetí přes nos a rty. Je horké. Těžké. Cítím, jak mi sjíždí dolů, z nosu do koutku, do vlasů, pak pod bradu. Druhý stříká hned za ním. Nestíhám rozlišit, kdo kam. Jen cejtím to teplo. Tlak. Výdechy. Slast. A pak jen tichý dozvuk, jak mi stékají kapky přes bradavky.
Otevřu pusu. Chci to. Dostávám poslední cákance rovnou na jazyk. Polykám je hned. Je to slaný, hutný, cizí – a přesto mi to patří. Dívám se na ně. Ještě je honím, jemně, stahuju z nich poslední pulzy. Olizuju špičky, cítím, jak jim měkne v dlani. Ale já nespěchám. Chci si to udržet co nejdýl.
Tělo se mi pomalu uvolňuje. Dýchám zhluboka, v puse doznívá chuť, po tváři stékají poslední kapky. Cítím je, jak se mi vpíjí do vlasů, jak lepí kůži na krku. Oči mám přivřené. Tlukot v hlavě ještě nevychladl. Ale pod kůží už přichází klid. Ne ticho – jen zpomalení.
Lehne si vedle mě. Šustění prostěradla, dotek stehna, ticho v pokoji. Prst mi klouže po stehně, jemně, beze slov. Další pohled, klidnej, nečeká odpověď. Hřbet ruky mi sklouzne po boku. Ticho. Už netřeba mluvit. Nechávají mě doznít. Sama. A já? Jsem za to ráda. Protože tohle… tohle je moje.
Pomalu se přetočím na bok. Mokré prostěradlo pod bokem, vlhko mezi stehny, slaná pachuť na rtech. Naplněná – ne tělem, ale rozhodnutím. Že jsem to udělala. Pro sebe. Že jsem se otevřela. Že jsem přijímala. A ztratila se v tom, jako bych k tomu byla zrozená.
Z rohu místnosti se nic neozývá. Vím, že tam je. Že mě sledoval celou dobu. Bez slova. A že zítra ráno o tom nepadne jediné slovo. Ale i to je součástí. Jeho ticho. Moje hlasité steny. A mezi tím kamera, která všechno uložila do paměti.
Zavřu oči. Ještě naposled. Ne proto, abych utekla. Ale protože jsem… klidná. A vím, že tohle nebylo poslední. Že až se těla vytratí, až se prostěradlo vymění a tváře zapomenou jména – já pořád budu tou, která se otevřela. A nikdy nezavřela.
