Odpověď na inzerát, část 4.

Ležela pod mnou, těžce dýchala. Její tělo bylo vlhké a rozehřáté, nohy stále roztažené, prsa se zvedala v rytmu každého nádechu. Přesto v jejím pohledu nebylo ani náznaku unavení. Jen hlad.

Přetočila mě na záda bez jediného slova a přehodila nohu přes moje boky. Sedla si na mě, pomalu, kontrolovaně. Vzala si mě zpátky do sebe, sklouzla po celé délce, až vydechla mezi zuby. Přitom se mi dívala přímo do očí, jako by tím chtěla něco říct – nebo mě jen zlomit.

„Teď já,“ řekla tiše.

Pohybovala se pomalu, smyslně, boky kreslila kruhy, které mě rozpalovaly víc než všechno předtím. Vzala si moje ruce a položila si je na prsa – jako by chtěla, abych je držel přesně tak, jak potřebovala. Bradavky měla tvrdé jako kámen, chvěla se pokaždé, když jsem jí je stiskl mezi prsty.

Klonila se níž, její vlasy mi padaly do obličeje, její dech mi šeptal na krk. Každý pohyb boků byl hlubší, naléhavější. Až už se neovládala – začala se na mě zmítat jako posedlá. Zaklonila hlavu a jezdila po mně jako na hraně šílenství.

Chytil jsem ji za zadek, pevně. Pomáhal jí s každým přírazem, tvrději, rychleji. Už to nebyla kontrola. Byl to chaos. Divoce se prohnula, vzlykla – a najednou se rozpadla. Celé její tělo se roztřáslo, sevřela mě tak silně, že jsem neměl na výběr.

Stáhl jsem ji dolů, objal ji. A vybuchl v ní.

Na chvíli se svět zmenšil. Jen její kůže, její dech, její tep, který jsem cítil na svých rtech, když jsem ji políbil na krk.

⸻

Byla ticho. Ale ne proto, že neměla co říct – jen si vychutnávala ticho, které zůstává po výbuchu.