Mramorový sál tonul v tlumeném světle svící. Každý plamen tančil, jako by vzdával hold jediné osobě v místnosti, která opravdu vládla – tobě. Seděla jsem na vyvýšeném trůnu, v šatech z černého sametu, co se leskly jako křídla vrány. V modrých očích se mi zračil klid, rozhodnost a moc.
Přede mnou klečel on. Hrudník odhalený, hlava skloněná. Jeho dech byl tichý, ale napjatý. Čekal. Věděl, že bez…
