Koupel

Dobře to se mnou uměla. Velmi dobře.
Koketní úsměv, laškovné pomrkání dlouhými řasami, jiskřivé plamínky v očích, svůdně nakloněná tvář, smyslné oblíznutí si horního rtu zašpičatělým koncem drobného růžového jazýčku, pomalé rozevírání županu, když její ruce sváděly lehký souboj s prvně pevně utaženou šerpou, aby mě postupně zkoušela více a více oslepit bledá záře její postupně se objevující neposkvrněné kůže, dokud si oba lemy nezahákla za tvrdě ztopořené bradavky.
S jednoznačným poselstvím potěžkala svá nalitá prsa, pevná, kulatá, sněhobílá. Za úctyhodné špuntíky si je neváhala potáhnout nahoru, blíže k bradě.
Naznačila olíznutí vrcholů.
Pak však její ruce bleskově sjely dolů po rozhalující se látce, aby ji mohla u pasu naplno rozevřít.
Rudé kudrlinky jejího pohlaví se leskly krůpějemi vláhy.
Aniž bych to potřeboval, nasál jsem tolik její vůně, kolik mé plíce unesly, abych si potvrdil, že to není primárně dílem horké páry, která se vznášela obrovskou místností a navozovala jak tajemno, tak pomáhala erotickému podtónu přítomnosti.
Zvonivý smích doprovodil okamžik, kdy můj vlastní župan podlehl usilovnému tlaku, který na něj byl zevnitř již značnou dobu veden, a skrz jeho rozpadající se hráze nezadržitelně vystřelila ven hlavice mého pyje, jehož vzpřímenost, pevnost, délka a objem dokonale kopírovaly moji vlastní nadrženost.
„Ale, ale, copak to vidím?“, pronesla uličnicky, definitivně shodila z ramen háv, který ji halil, a dva kroky stranou jí stačily k tomu, aby dosáhla našeho prozatimního cíle. Po cestě nicméně stačila lehounce, jak pírkem, pohladit můj natlakovaný nástroj od kořene až po špičku, takže se radostně v očekávání nezatřepal jak bujný oř nejen on, ale i já až do konečku prstů.
Nebylo proč otálet, takže jsme si za chviličku hověli proti sobě v prostorné vaně stojící uprostřed koupelny veliké asi jako obývák u nás doma, v ruce skleničku šampíka, měřící se vědoucími pohledy. Jako by její jednoznačné záměry nezvládla dostatečně signalizovat její malá nožka masírující mého šampiona a neklid, který prostupoval nejen jím.
Já ale jednoznačný plán, co a jak. A proto jsem raději hned převzal iniciativu.
Zkoumavé bříško palce testující, že hrášek připomínající klitoris se nachází přesně tam, kde by měl být, kvitovala vysloveně pozitivně. Její kolena šla ještě více do stran, jak jim to jen úzké vysoké boky nádoby umožňovaly, mírně se sesunula, zavřela oči a v očekávání věcí příštích slastně vydechla.
Chvilku jsem si s ní hrál prsty. Na povrchu. Mezi závojíčky. Těsně za vstupem. Sondou hlouběji, kde ani všudypřítomná voda nemohla smýst masnotu jejích bohatě produkovaných sekretů. Voňavých, sladkých. Jako vždy.
Vím to jistě. Ochutnal jsem z poctivé porce, která mi ulpěla na konečních prstů a kterou voda neměla sílu smýt.
Na zvolna se houpajících vlnách jsme spolu trvale mířili za obzor.
Ale nespěchal jsem i proto, že já měl její vrchol v představě jinak situovaný.
I proto jsem opatrně šátral vedle vany, abych našel předmět, který jsem si tam prve uložil.
Přemýšlel jsem, zda vnímá můj kradmý pohyb, nebo jen tak o něčem pěkném sní, či prostě jen prožívá krásnou chvíli, a proto se jí na rozevřených rtech, při zrychleném dechu, rozehrál na tváři kouzelný úsměv.
S prudce se dmoucími ňadry byla naprosto k pomilování. Ale to až později.
Ať již byl důvod toho, že na sebe nespěchala, jakýkoliv, její dvě pomněnkové oči na mě udeřily silou reflektorů hledajících na tmavé obloze nepřátelské bombardéry ihned, jakmile jsem se zase v sedě zklidnil. Pevně svíraje v ruce předmět namířený směrem k ní.
Strach bych v jejím výrazu hledal marně. Dlouze sice vydechla, než znovu nabrala dech, v jejím tónu byl ale ryze humorný podtext, když se mě tázala „Ale, ale, ty mě chceš zabít?“.
Přesně to jsem kupodivu zamýšlel.
Svým způsobem.
Mojí odpovědí proto byl totožný šibalský úsměv, sklonění ruky a nasměrování hlavně starého, šestiranného revolveru po dědečkovi z dob druhé světové války přímo proti jejímu vstupu. Druhou rukou jsem si s ní ovšem ani na okamžik nepřestával hrát.
Napjala se o očekávání, nevěda co ji čeká. A velmi moudře se oběma rukama pevně chytla vysokých hran volně stojící vany.
Její zrak jak připoutaný magnetem fascinovaně sledoval, jak zbraň mizí pod hladinou, jak se stále nezadržitelně valí vodou vpřed, jak úzká trubička s upilovaným hledím za spolupráce mojí druhé ruky bezostyšně, ale opatrně míří hluboko do jejích útrob, aby se pak postup zastavil až v momentě, kdy se o její třísla opíral bubínek nataženého modravého koltu.
Přitáhl jsem její pohled do svých očí.
A zmáčkl spoušť.
Bylo dobře, že hlavou spočívala zrovna na hraně límce. Jinak by jí dnešní večer kromě jiného mohl přinést velikovou bouli, jak mohutně sebou celá poskočila a hlava se jí prudce zaklonila vzad, oči vyvrátily.
Musel jsem chvilku počkat, než se přestala celá třepat a konečně se pohledem vrátila ke mně.
Propalovala mě tak ohnivým zrakem, že mi bylo jasné, že jestli ji nedokončím, dopřeje mi tak bolestivou rituální smrt, že proti ní budou výslechy inkvizice řídkým čajíčkem.
Zasloužila by metál za to, že dokázala rozdýchat i druhý výstřel. Jako by to vzala jako nějakou soutěž ve výdrži, kde v případě úspěchu na konci čeká zápis do Gynesky.
Takovou radost jsem jí nemínil udělat.
Přišly tři rychlé výstřely za sebou.
Rozpadla se nejspíš už při tom prvním.
Kdoví.
Bylo to celkově kataklysmatické a zdaleka to předčilo veškeré představy, které jsem o této kratochvíli měl.
Její orgasmus se doslova vtělil do rázem zuřivého burácení vody, kdy vlny bičovaly stěny vany, nás oba. Kdy v gejzírech vystřikovaly nahoru a na podlaze všude kolem vytvářely potopu. Kdy běsnění živlů hrozilo spláchnout vše, co ještě zůstalo.
Já ale odolal. Držel jsem se koltu raději vytaženého ven jak tonoucí záchranného kruhu a snad ani nedýchal, když jsem sledoval tu nespoutanost živlů.
Chtěl jsem ji. Strašně moc.
Byla to úplně záležitost bytí a nebytí.
Proto, i když jí to bylo v ten moment proti srsti, vytáhl jsem jí z příboje ven dříve, než se úplně utišil.
Její nespokojené zamručení, výraz i postoj jsem však rázně utnul tím, jak bleskově jsem se s ní přemístil prostorem a jak rázně jsem do ní vnikl, jakmile spočívala v pololehu, polosedu na velké keramické desce, do které bylo zasazeno umyvadlo.
Na nějaké serepetičky v ten moment skutečně nebyl čas ani prostor.
Vzal jsem si ji naprosto nezřízeně. S jedinou utkvělou myšlenkou udělat se co nevidět hluboko do ní jsem do ní bušil jak havíř perlíkem. Na víc jsem se v ten moment nezmohl. Ale ani nebylo třeba. Dokonale jsem se trefil do jejího vkusu. Jako bonus jsem kupodivu vydržel déle, než bych kdy byl ochoten věřit.
Než jsem to se zoufalým zavytím pustil do ní, udělala se několikrát znovu. Počty jsem nebyl schopný sledovat. Měl jsem dost problémů sám se sebou a ona vypadala, že jen tak neustále přejíždí z vrcholu těsně az něj a zpátky na druhou stranu. Jako nějaké kyvadlo.
Nakonec se však udělala stejně mohutně jako ve vaně. Dost jí k tomu asi pomohl právě můj hurónský řev spojený s uvolněním a kvanta hmoty, která jí jak rány kovadlinou na perlík dlouho zásobovala její sametové síně svírající se nekontrolovatelnou křečí.
Těžce jsme oddechovali na sobě, pracně lapajíce po dechu.
Mokří, zkrápění stejnou měrou jak vodou, tak naším vlastním přičiněním, dobře vnímající proudy nálože vytékající z ní ven a skapávající na beztak již příliš mokrou podlahu.
Rozesmáli jsme se zároveň.
Když konečně nabrala dech, zvídavě se mě zeptala „Řekneš mi pak, jak tě něco tak báječného napadlo?“.
Než jsem se stačil rozmyslet, zda zkoušet využít převahy, kterou jsem aktuálně měl, a zkusit o něco smlouvat, předešla mě dovětkem „Ale až později. Myslím, že je čas, abychom vyzkoušeli, zda sprcha je zde také tak lákavá, jak vypadá.“
Měli jsem to sice po dosti vratkých nohách, naštěstí mě odhodlaně táhla za sebou za ruku, ale díky technologické přestávce, kterou jsme pak vyplnili vzájemným omýváním jsme získali dostatek času na to, abych v příhodné době v jejích ústech znovu našel tu pevnost a sílu, kterou jsem na startu večera tak oplýval.
Mohl jsem si ji pak v tom vpravdě královském boxu sprchového koutu prezidentského apartmá vzít mnohem kontrolovaněji, uvážlivěji a koncentrovaněji, abych ji zanechal nabaženou a neukojenou zároveň a správně si ji tak naladil na finální přesun do peřin, kde na nás už v královském loži čekal její oblíbený umělák a olejíček potřebný pro přípravu jejího nádherně kulatého zadečku umístěného pod vosím pasem. Bylo přece nemyslitelné, abychom se při této příležitosti zachovali nějak jinak než dle našeho oblíbeného diktátu – nálož do každé dírky.